Kapitola 10.

Hola hou! Hou hou hou hou hou! Santa přijel

A s ním samozřejmě další díleček Jen prosím, až ho budete číst, nestřílejte mě hnedka - pamatujte, není všechno zlato, co se třpytí Takže nic nemusí být takové, jak se na první pohled zdá

Včera se mi úspěšně podařilo zdolat další zkoušku, takže teď mám zas pár dní času, než se začnu připravovat na další Do tý doby zkusím oběhnout alespoň několik Vašich blogů! Mám Vás ráda a omlouvám se za časové prodlevy 

-----------------------------

„No tak, Cris, stávěj! Je skoro poledne a ty ještě spíš! Práce čeká!“ probudila mě Sam zvukem rotzahujících se tmavých závěsů, aby vpustila světlo do mého pokoje. Byla to milá dívenka, asi o něco málo starší než jsem já.... „Cos dělala celej večer, prosím tě, že takhle vyspáváš? No tak, už pojď!“

„Ano, samozřejmě...“ zamžourala jsem ve snaze se zvednout z postele... „Zajdu se umýt...“

„Jen se opláchni. Tohle počká do odpoledne! Dneska přijede vzácná návštěva....“

------------------------------------

„Neboj, bude to suprový...“

„Myslíš?“ hlesl tápavě Michael, který seděl u stolu s jednou nohou hozenou přes druhou a v ruce svíral fotografii sympatické blondýnky.

„Nelíbí se ti? Pořád to ještě můžeme odvolat...“

Mike váhavě zakroutil hlavou a s povzdechem položil obrázek dívky na chladnou desku stolu před sebou: „Ne, to ne...je krásná, ale...víš...není to všechno...vůbec netuším, o čem si s ní budu povídat... “

„Chápu Miku, jsi nervózní, ale ze všech možných kandidátek se jevila jako ta nejlepší pro tebe!“

„Měl bych to probrat s Liz...“

„Znáš Lizin postoj... ta tyhle věci nemá ráda.“

„Já vím...“

„Miku poslyš...Liz je nenapravitelný romantik a podle ní by bylo nejlepší nechávat tomu volnej průběh. Jenže... Za dva týdny ti bude pětatřicet. Nemáš ani stálou přítelkyni. S Brooke ti to nevyšlo, o Tatianě radši ani nemluvím... Jediný ženský, který se kromě fanynek kolem tebe motaj jsou tak zvané „lepší kamarádky“ jako třeba Pamela. Ale to nestačí! Lidi tě chtěj vidět v chomoutu – toužej po tom. Krom toho sám chceš rodinu a co si budeme povídat – najdi si jen tak manželku v tomhle uspěchaným světě, kde jde jen o prachy a dobrý jméno. Co myslíš? Jaká by to byla sláva spojit tvoje narozeniny s oznámením o tvém sňatku... To by byla bomba! Už vidím ty články!!!!! Mluvilo by se o tom všude po světě! V televizích, rádiích, dennodenně psalo v novinách...Navíc...Víš, jakej by to mělo vliv? Zájem o tvoji osobu by zase rapidně vzrostl, Madonna jakožto hlavní konkurentka by šla do pozadí, prodej tvých desek by se znásobil a mohli bysme rozjet nový tour...“

„To je sice všechno hezký, Bobby, máš to perfektně promyšlený, ale má to jeden háček...“

„Jakej?“

„Kde je ten prostor pro moji budoucí rodinu?“

„Přece mezi tím... No tak Miku, aspoň to zkus, uvidíš, bude se ti líbit. A když ne, tak pozveme tu, co byla na seznamu jako druhá. Neboj. Určitě ti to s nějakou klapne....“

„Dobře,...tak já to tedy zkusím...“

„Výborně!“ zvolal vítězoslavně Mikův manažer.

„Ale nechtěj po mně, abych se do něčeho nutil...“

„Ne! To bych ani nedopustil! Jsi můj přítel! Tím si můžeš být jist. Prostě se s ní sejdeš, popovídáte si, projdete se, dáte si večeři a pak se uvidí – buď tu už zůstane, nebo ji necháme dovízt domů.“

„I když...pořád ještě zapomínáš na jednu věc...“

„Vážně?“

„Ano, co když ona zas nebude chtít mě?“

„Vyloučeno! Tebe nechtít? Miku, blázníš? Neznám ženskou, která by tě odmítala nebo dělala ofuky...“

„No vidíš to, a já zrovna ano...“ ušklíbl se Michael a nechal myšlenky ve své hlavě pomalu utvářet obličej dívky, s níž včera strávil překrásný den. Věděl, že se mu nezapomenutelně vryl do paměti. Dal by veškerý svůj majetek i bohatství alespoň za jeden jediný znovu prožitý okamžik z jejich společné chvíle. Nikdy by nevěřil tomu, že mu některá žena dokáže takhle zamotat hlavu a co víc... že si ho nějakým magickým kouzlem jemu tolik neznámým začne omotávat kolem prstu. Co ale bylo zvláštní? Nevadilo mu to.

Když ji před několika dny poprvé slyšel zpívat u klavíru, zatočil se s ním svět. Byla jako nádherná Syréna, která vábí námořníky svým sladkým hlasem. Jenže jejich první oficiální setkání byl pro Mika tvrdý šok, jež ho donutil vystřízlivět. Crisino neortodoxní, arogantní a povýšené chování v něm vyvolalo vzpupnou reakci. Začal s ní jednat stejně jako ona s ním. Musel přeci slečince dokázal, že nikdo nebude skákat tak, jak ona píská. Natož pak on. Přiznal sám sobě, že ji v několika krátkých okamžicích nenáviděl. Měl sto chutí ji vyškrábat oči, ale když do nich pohlédl, ztrácel se v nich jak dítě v hlubokém lese a ty její rty...tolik je zatoužil spojit s těmi svými. Bobbyho slova jako by hluše zněla kolem něj. Jakoby teď pro Mika neexistovalo nic jiného, než Crisina usměvavá tvář. Lehce sklopil víčka a přenesl se do znovu do společenského sálu, kde s ní znovu seděl u klavíru. Poslouchal její něžný zpívající hlas a vzpomínal na momenty, kdy oba propukly v radostný smích.

„Ehm – ehm...Michaeli, posloucháš mě?“ vyřkl nervózně muž sedící přes stůl naproti Michaelovi, domáhající se jeho pozornosti...

„Jistěže...“

„Netahej mě za nos...cukaj ti blaženě koutky a když na tebe mluvím, tak na mě ani nekoukáš...jsi úplně mimo... řekl jsem snad něco blbě?“

„Vůbec ne, Bobby... naopak...“

„Takže se vším souhlasíš?“

„A mám na výběr?“ zasmál se rezignovaně Michael.

„Dobře. Jmenuje se Laura, jak už jistě víš. Je velice oblíbená u dětí. Dělá dětské pořady, dobročinné akce... minimálně s ní můžeš rozjet řeč na téma dětí v Africe – na to slyší každá ženská. Hlavně ty, co se tím zabývaj. Další téma TV, osamělost v showbyznysu – to ti půjde samo, pak zkus když tak nahodit ztracené dětství – od mala hrála v seriálech, takže se určitě rozpovídá. Ale co se tu ztrachuju - Ty si zvládneš kolem krku pověsit každou holku. A tahle nebude výjimkou...“

„Já...“ cosi Mika přimělo přerušit větu. Byla to dívčí postava, kterou zahlédl skrz okno. Něco uvnitř jeho srdce toužilo být s ní. Neváhal tedy ani chvíli.: „Omluv mě, Bobby...“ poplácal přítele po rameni a dveřmi na terasu vběhl do zahrady. Jakmile se Bobby vzpamatoval, vykřikl překvapeně za svým přítelem: „Ale Miku, kam letíš?! Laura přijede ani ne za hodinu!!!“ ten už ho neslyšel. „To byla Madonna, pak Pamela, teď je to  služebná... hezky nám ta úroveň klesá, jen co je pravda...“ procenil Bobby mezi zuby a naštvaně odešel z místnosti.

 ---------------------------

„Cris! Cristin!“ ozvalo se jemné volání za mými zády, jehož majitel se ke mně přibližoval závratnou rychlostí.

„Miku!“ vydral se z mých drobných úst úžaslý tón.

„Ukaž Cris, vezmu ti to...“ a natáhl ruce ke koši plného čistého prádla, ubrusů a prostírání, které jsem zrovna nesla do jídelny, abych prostřela ku příležitosti příjezdu „váženého hosta“, jehož identita mi byla doposud utajena.

„Ne, Michaeli, to nemusíš.“

„Ale já bych rád..“ usmál se. „Prosím, dovol mi ti pomoct.“ jeho nevinný pohled spojený s tváří anděla mě donutil uvolnit sevření.

„Děkuji, je to od tebe milé. V budoucnu to jistě zohledním.“

„To mě těší.“ řekl něžně, ale vzápětí se rozesmál: „Pověz, povýšíš mě do šlechtického stavu?“

„Je-li to tvé přání a splňuješ-li všechny podmínky k takovému aktu, ráda ti vyhovím.“

„Jsi kouzelná.“ smál se dál: „Kam jen na tyhle řečičky jen chodíš. Někdy si až říkám, že musíš být nějaká ztracená princezna z pohádky.“

„A ….co když jsem?“

„Tak jsi ta nejkrásnější princezna s nůší prádla kterou znám...“

„Když dovolíš, jednou si na tvá slova vzpomenu...Ty zas budou pohádkovou vzpomínkou pro mne.“

„Počkej Cris, ty odsud chceš odejít? Proč?“ Podíval se na mne nechápavým zlomeným pohledem, který mi rval srdce.

„Všichni jednou odchází. A ani já netuším, jak dlouho bude trvat můj pobyt zde, na tvém ranči.“

„Ne, to ne. Prosím tě, nikam neodcházej. Nedovolím, abys...“

„Cris! Ach, odpusť.... ahoj Miku.“ hlesl řidič, který mě před pár dny dovezl na Neverland, když se podíval na muže stojícího vedle mě. „Nevěděl jsem, že tu budete spolu. Přijdu jindy.“

„Ne, Jeffry, pověz, cos potřeboval.“ vyzval ho Michael.

„Jistě, povídej...“ pobídla jsem ho i já svým úsměvem.

Chvíli váhal, ale pak s hlubokým nádechem spustil: „No víš, chtěl jsem se zeptat, když Mikovi přijede ta návštěva a my budeme mít volno, jestli bys někam nezašla...“

„Velmi r....“

„To mi připomíná, Cris, chtěl jsem tě poprosit, jestli bys mi nepoklidila nahrávací studio. Je tam nepořádek jen co je pravda a já ho zítra ráno budu nutně potřebovat.“

„Jasný, chápu...“ podíval se zklamaně Jeffry na Michaela. Pochopil. Tady ani tak nešlo o to, že by Mike potřeboval uklidit studio. Byl tu už moc dlouho na to aby věděl, že tahle místnost se nikdy neuklízela, protože si Michael nikdy na nic nenechal sáhnout. Měl v tom svůj systém. Bylo to jeho království. „Tak snad někdy jindy.“ špitl a v momentě mizel po cestě, která se stáčela za dům.

„Jeffry...Jefrry počkej...“ zavolala jsem a rozběhla se za ním. Nechtěla jsem, aby tento rozhovor skončil ve zlém duchu a ačkoliv to bylo nanejvýš nevhodné, ponechala jsem Michaela stát přede dveřmi s prádlem. Netrvalo dlouho a hned se ho ujala Judith...

 -------------------------

„No tak Jeffry...prosím stůj...“ doběhla jsem ho a jemným dotykem na jeho rameno zastavila svižnou chůzi, kterou uháněl. Celá udýchaná jsem se ujala slova: „Prosím....co pak se stalo? Proč jsi se najednou tak nahněval?“

„Ty s tím nic neuděláš, Cris.“

„Ale alespoň se o to mohu pokusit...“ sedla jsem si na lavičku pod stromem. „Svěř se mi...Co ti udělal?“

„Je to pokaždý, Cris... Nevím, jestli mi to dělá naschvál nebo to prostě tak je.“

„Co by ti měl dělat naschvál?“

„Vždycky, když se nějak chci s někým seznámit blíž – myslím tím ženu – tak mi to překazí. Loni tady dělala jedna holčina kuchařku. A moc se mi líbila. Už mezi náma bylo víc než jen přátelství a když se to dozvěděl, úplně mu hráblo a normálně mi ji přebral. Stačilo mu jedno lusknutí prstu a byla jeho. Jenže byla moc naivní. Myslím, že ji ani nemiloval. Jen si chtěl užít. A když si užil, Mikův manažer ji vyhodil. Prostě se nesneslo pomyšlení na to, že by náš úžasný King of Pop měl poměr se služkou.“

„To je mi líto...“ vydralo se mi ze staženého krku a něžně přiložila ruku na jeho záda na znamení podpory.

„Jenže víš co je nejhorší? Když ji vyhodil, Mike neřekl ani slovo, jen zamručile přihlížel.“

„Jestli chceš, tak až odjede host, můžeme si spolu dát na terase horký čaj, co říkáš?“

„Pokud odjede...taky možný, že už tu zůstane...“

„Jeffry... chápu, že ti Michael ublížil, ale proč mluvíš tak afektovaně i proti tomu hostu... ten přece za nic nemůže...“

„Ty asi nevíš, kdo ten host je, viď?“

Zakroutila jsem hlavou na znamení záporné odpovědi.

„Nová paninka do domu. Tým kolem Mikova manažera shání velkému zpěvákovi nevěstu. A on si jen s úsměvem vybírá a láme tak srdce dalším a dalším zamilovaným slečnám, které jsou v seznamu navržených...“

Jeho slova mnou procházela jak dlouhá ostrá dýka. Opravdu je Michael takový, jak Jeffry říká?