Kapitola 18.

Chytla mě múza a nějako jsem si řekla, že Vám na dobrou noc udělám radost. Nevím, jak dlouho mi teď zas bude trvat přidat dílek, protože rekonstruujem a do toho mě prudí diplomka, která se mi mimojiné vůbec psát nechce Takže tímhle dílkem si vás tak trošku předcházím a předem se omlouvám. A věnuju ho srdíčku Moničce a Starlight

--------

Nad Los Angeles se pomalu klanilo slunce k západu a Laura se zamyšleně procházela hlavní ulicí Hollywood Boulevardu. Věděla, že její plány na společné soužití s Michaelem stojí na vratkých základech a zvolna se rozpadají... a to všechno jen díky KOMU? Zlostně si skousla ret a sevřela dlaně v pěst, aby potlačila nenávist, která ji zahltila při pomyšlení na Mikovu spokojenou tvář v Cristinině společnosti. Pohledem zabloudila k jednomu z pouličním stánků s novinami. A náhle ji jak rána z nebe do očí udeřil titulek jistého californském bulvárním plátku. Přistoupila blíž aby se přesvědčila, že jí nešálí zrak. Hrábla po populárním deníku a na pult, zhypnotyzovaná úvodním článek, vhodila prodavači několik drobných mincí. Udělala pár nejistých kroků nepřestávajíc překvapivě hltat noviny ve svých dlaních. Španělská princezna - módní královna? Prolistovala několik stránek, na níž se jí velmi dobře známá tvář objevila a lapalam po dechu. Když porovnávala detaily její tváře, styl oblékání, účesy... nestačila žasnout. Byla... tak... tak...nádherná! Málem ji nepoznala! Na těch fotografiích nebyla vyfocena žádná ušmudlaná, nenalíčená, zanedbaná posluhovačka z Mikova ranče! Ale žena! DÁMA! 
Teď nastal ten okamžik, kdy ji došla trpělivost. Propojila si všechny skutečnosti a rozhodla se jednat. Věděla, že jestli se princeznička sama přizná, Mike jejímu kouzlu propadne ještě víc, ale když z ní Laura udělá lhářku, která si chtěla jen užít, než jakožto královská dcera definitivně usedne na trůn...kdy Mike pro ní znamenal jen povyražení... neotálela ani vteřinu!!! Vsunula ruku do značkové kabelky od Louise Vuttona a vytáhla světle modrý telefon, na jehož displayi vyťukala několik čísel.
"Státní bezpečnostní služba, u telefonu Robert Rickman, jak vám mohu pomoci?" ozvalo se ze na sruhé straně spojení.
"Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli už jste našli španělskou princeznu?"
Nastalo ticho. To prolomil až vážný hlas federálního agenta: "Povídejte, prosím. Co víte?"

--------

"Zůstaň prosím dnes se mnou... V mém pokoji..." řekl jemně a já pocítila vzrušené chvění proudící celým mým tělem.
"Lásko, nezlob se, ale opravdu jsem dnes velice unavená. Snad zítra..."
"Ne, ne, prosím.." vyjekl prosebně. Mžikem se mi postavil do cesty, aby zabránil v mém odchodu. "Dovol mi se o tebe postarat, Cris. Žádám tě o to..." jeho žádost zesílila natolik, až se jeho pohled proměnil v naléhavý štěněčí.
"Ale když já..." větu jsem nedořekla. Nával zívnutí mě přinutil přeřušit myšlenku. "...mám vážně obavu, že do té postele už ani nedojdu..."
"Chceš být se mnou?" špitl. Se slepenýma očima jsem bez váhání přikývla.
"V tom případě mi prosím důvěřuj." na jeho rtech se vykreslil rozkošný úsměv. "Uložím tě." hlesl nedaleko mého ucha a něžně mě vyšvihl do svého náručí. Vnímala jsem už jen pár kroků, kterými se mnou urazil směrem ke své ložnici.

Usnula jsem ještě před tím, než mě stačil donést do pokoje. Když pocítil jemné spící oddychování, kterým jsem ho šimrala ve vlasech, musel se pousmát. Nepatrně přitiskl své rty na mé čelo a sotva jsme vstoupili do jeho pokoje, zamířil k čerstvě povléknutému loži s prostornou měkkou matrací, na níž mne opatrně položil. Několika drobnými pohyby mě vysvékl z nepohodlného oblečení a šetrně přeze mě přehodil tenkou deku. Našlapoval na špičky a pohyboval se pokojem co nejtiššeji, aby mne nevzbudil, ale já i přes to kdesi v dáli zaslechla zvuk rozepínajícího se pásku od kalhot, poté i jejich zip. Nic víc. Netrvalo dlouho a jak myška se vsunul za mými zády podpod peřinu, s níž mě před chvílí přikryl. Cítila jsem Michaelovo horké tělo, jak se přitisklo k tomu mému. Paži opatrovnicky stočil kolem mých boků. Netrvalo dlouho, tlukot naších srdcí a frekvence dechu se sjednotila a my se oba octli v zajetí sladkých snů.

Nastalo časné ráno, ale tentokrát to byl Michael, kdo nemohl dospat. Byl jak na trní. Pořád se převaloval. Myšlenky upnuté k ženě spící jen několik málo centimetrů od něj a k situaci, v níž se díky ní ocitl, ho tížily víc, než právě připravované natáčení videoklipu s Eddiem Murphym. Právě Michaelova práce stála až do nedávna na prvním místě v jeho pomyslném žebříčku priorit, ve kterém nehodlal slevovat ani o píď. Jenže s příchodem Cris se všechno změnilo. Vstoupila do jeho života jak dlouho očekávaný déšť nad vyprahlou zem a on najednou zjistil, že se už dál nehodlá obětovat pro showbyznys, pro své jméno, pro kariéru, ani pro nikoho, kdo z něj doposud těžil ve svůj prospěch. Už ne! NE! To slůvku odporu v něm uzavřelo poslední úvahu. Opatrně se nahnul nad moji tvář, po níž opatrně sjel svoji hebkou dlaní, políbil jí, hodil na sebe první oblečení, které mu padlo pod ruku, a pak se neslyšně vykradl z pokoje...

"Ááááá, Miku!" roztáhl ruce Bobby, když Michael vstoupil do kuchyně. "Ty jen celej záříš! Co, že tak časně?"
"Rozhodl jsem se, že sjedu do Barbary koupit zásnubní prstýnek..." jeho tváře při té myšlence zčervenaly, až se trošku zastyděl. To ho přinutilo sklopit zrak a uštípnout si z proutěnné misky uprostřed stolu kuličku hroznového vína.
"No neee, vážně?" pookřál pyšně Mikův manažer. "No konečně jsi dostal rozum! Laura bude mít radost!!!"
"Nemyslím si."
"Proč? Vždyť ji oficiálně požádáš o ruku!"
"Jí ne." odpověděl rozhodně.
"Po...počkej, jak to myslíš, že jí ne?!! Vždyť jedeš koupit prstýnek..."
"To ano, ale ne pro ní." ušklíbl se a nadhodil hrozen do vzduchu tak, aby jej zachytil ústy. "Já si totiž můj milý příteli Laura nevezmu..."
"NEVEZMEŠ?"
"Přesně tak."
"Jak to myslíš? Vždyť už se to všem oznámilo a..."
"...já to nikomu neoznámil, nevzpomínáš? Dohodli jste se na mě s Laurou. A já změnil názor. Už nehodlám být otrokem své práce! Ta éra skončila!!!! A teď mě omluv. Ve zlatnictví otevírají za půl hodiny. Chci být zpátky co nejdřív, než se Cris vzbudí. Hezky se bav."
"Ja...ne..to.." koktal Bobby. Nedokázal si připustit nic z toho, co mu Mike právě teď sdělil. Nikdy před tím ho neviděl tak rozhodného, tak přímého. Nezaváhal nad jediným slovem, které vyřkl ze rtů. "To přece nejde, vždyť je to obyčejné služka! Stáhne tě to ke dnu."
"Nashle, Bobby." úsmal se mile Mike a na rozloučenou Bobbymu zamával ode dveří, ve kterých v okamžiku zmizel.

-----

Skrze otevřené okno mě probudil tlumený zvuk startujícího auta, jež se s nabývající vzdáleností pomalu vytrácel. Zamrkala jsem očima, ruku natáhla k proloženému místu, kde v noci dřímala osoba mě nejbližšší, ale k mému překvapení tu zůstala jen schrnutá deka a chladné prostěradlo. "Miku?" zvolala jsem nejistě do místnosti, ale odpovědi se mi nedostalo. "Halo? Je tady někdo?" jediným signálem o nesprávnosti odpovědi bylo všudypřítomné ticho. Deku jsem obtočila kolem svého těla, na němž z předešlého dne zůstalo jen spodní prádlo a vydala se poohlédnout po Michaelově pokoji. "Miku?" hlesla jsem znovu, ale stále bezúspěšně. Vstoupila jsem do koupelny, ale ta též zela prázdnotou, stejně jako celý Michaelův pokoj. Na druhé straně místnosti jsem v rohu na křesle našla své oblečení, které jsem za záhadných okolností v průběhu noci ztratila:) Bosky jsem k němu docupitala a nasoukala se co nejrychleji do něj. Ještě jsem se stihla opláchnout a už jsem stála venku na chodbě.
"Judith?" zavolala jsem na svou přítelkyni, kterou jsem zahlédl skrz verandu na zahradě. Doběhla jsem až k ní v naději, že bude vědět, kam se poděl Mike.
"Dobré ráno, dítě moje." poté pozvdedla tvář od mokrého prádla, jež měla složené v koši pod sebou. "Anno, panečku. Takhle spokojenou jsem tě už léta neviděla." pousmála se.
Její slova mi vehnala růženec do tváře."Děkuji, Judith. Víš, já... neviděla jsi někde Michaela? Nemůžu ho najít."
"Někam před chvilkou odjel, ale neboj, on se vrátí. Nejspíš zas nějaký zařizování..."
"Ukaž, pomůžu ti." sklonila jsem se pro několik svršků a rozhodila je po šňůře na prádlo. "To nemusíš. Spíš se běž věnovat támhle těm malejm svišťům, co zrovna vstali." a pokynula hlavou ke skupince rozespalých dětí.
"Aaa...ti už jsou také na nohou? Tak já za nimi půjdu, ale prvně ti pomohu s tímhle. Ono stejně chvilinku potrvá, než se proberou..."

--------

"80...90...100... před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Už jdu!" Jessiho hlas se významně rozléhal krajinou. Než stihl dočíttat do konce, všichni se různě poschovávali, jen aby jejich odhalení trvalo co nejdéle. Ukryla jsem se do křoví nedaleko kopcovitého srázu a v tichosti skrze listí pozorovala dění na louce přede mnou. Bála jsem se dýchat, abych se neprozradila. Kýchnutí v předposledním kole mě zradilo a musím vám říct - hledat ostatní na pozemku, jakým Neverland disponoval, to je opravdu nadlidská úloha. Teď už jsem si to nechtěla pokazit. Snažila jsem se dělat všechno možné, jen abych zůstala v utajení. Ze soustředění mě vyškubla až mužská dlaň, co sevřela má ústa a vzápětí druhá, která se vkradla pod moji volnou blůzku a pevně mě objala kolem pasu.
"Ššš...neprozraď nás." špitl mi do ucha kouzelný hlásek únosce, který tak něžně spoustal mé tělo ve svém náručí a jemně mě odtáhnul pryč.
"Jak jsi mě našel?" hlesla jsem nechápavě, když sundul ruku z mých úst.
"Srdce mě k tobě táhlo..." zašeptal a vzápětí své hebké rty přitiskl na ty mé. Dlaněmi starostlivě zajel do mých volně spuštěných vlasů, s nimiž si pohrával vítr, aby mě přitiskl co nejblíž k svému tělu. Sotva jsem se znovu přiblížila k jeho rozpálené pokožce, z její opojné vůně se mi zamotala hlava. Zmámená slastí jsem odevzdaně padla do vysoké trávy, která mi na okamžik připomněla naší první společnou noc. To, jak na sebe reagovala naše těla, bylo až neskutečné. Jednalo se o řetězovou reakci. Každý jeho dotek jen znásoboval mou chuť po dalších. Cítila jsem jeho vzrušený dech na své tváři. Hltavé polibky a ještě hltavější dotyky. Adrenalin pohltil celou mou bytost a já v tu chvíli nezatoužila po ničem jiném, než z něj strhat těch pár kousků přebytečného oblečení a v náplavě vášně tak nádherně jako už několikrát spojit naše těla. Pak mi ale cosi blesklo hlavou.: "Miku, Miku... dost. Co když nás tu takhle najdou?"
"Máš pravdu. Nemůžu přece dopustit, aby tě nařknuli z dezerce." zasmál se a při té příležitosti si neodpustil své povětsné mrknutí očkem. "Koneckonců.." nadhodil, když nuceně slézal z mého těla. "Doufám, že na tyhle věci budeme mít dost času i po zbytek života."
Po zbytek života? Zopakovala jsem si vduchu jeho větu. Netroufala jsem se domyslet hlavní obsah této myšlenky a nechápavě nadzvedla obočí.
"No..víš.." znervózněl. Za ten měsíc strávený po jeho boku jsem stihla poznat, jak ve chvílích rozrušení jedná. Měl sklopené oči a nervózně se škrábal na zátylku. Nevěděl, co s rukama.
"Lásko moje." pronesla jsem jeho směrem uklidňujícím chápavým hlasem a stiskla jeho dlaně v těch svých. "Pověz, co pak máš na srdci? Mě můžeš říct cokoliv..." pomalu pozvedl tvář a pohled do mých očí jakoby mu dodal odvahu. Zhluboka se nadechl tak, že se mu zvedla ramena a celý se z toho zchouleného posedu narovnal, jakoby si dodal odvahy.
"Chci si tě vzít, Cris..." usmál se sám nad sebou. Nad tím, že to skutečně dokázal vyslovit. Opravdu se k tomu odhodlal! "Je mi jasný, že mi řekneš, že jsem se zbláznil, že jsem šílený, ale to jen proto, že jsi mi vklouzla do života právě TY! Za svůj život jsem potkal spousty žen, měl jsem s nimi stovky románků, ale žádná ve mně nikdy nedokázala ani zdaleka probudit to, co ty. Celou noc jsem přemýšlel nad tím, jestli to, co se teď chystám udělat, není jen šíleně krásný pobláznění, který za pár dní přejde jako všechno to, co cítím. Ale když jsem tě ráno viděl vedle sebe v posteli, jak tam poklidně oddychuješ, došlo mi, že mým největším snem není udělat kariéru, prodávat miliony desek, mít vyprodaný arény, ale zestárnout vedle tebe. Mít tvoji hlavu položenou na břiše, když si čteš knížku, starat se o tebe, když ti nebude dobře, povídat si s tebou o tom, proč da Vinci nenamaloval Mona Lisu zprava, ale zleva...To je to, po čem prahnu celou svou bytostí. Jsi můj svět! Miluju tě. A je mi naprosto ukradený, jestli si lidi budou říkat, že si ten Jackson vzal chudou služebnou, která nemá ani na kartáč na vlasy. Je mi jedno, co si lidi budou říkat! Je mi jedno, jakej majetek máš. Je mi jedno, že nejsi Američanka a už vůbec nehodlám řešit nějaký závistivý reakce ze strany Laury nebo kázání od mé rodiny..."
"Haloooo, Criiiiis! Kde seš?" ozvalo se za mými zády. Pro tentokrát to nebylo žádné dítko z Mikových hostů, ale samotná Janet, která přijela, aby mě vzala na výlet do L.A., jak mi večer slíbila.
Otočila jsem se jejím směrem, ale pak znovu věnovala pohled Mikovi, abych se mohla vyjádřit k jeho slovům. "Já..."
"No taaaak. Neschovávej se! Cris? Vím, že tam seš!" nepřestávala mě shánět.
"Až přijedu, popovídáme si o tom, ano? Slibuju... Je totiž něco, co ti musím říct."
"Criiis!"
"Odpusť! Musím jít." zvedla jsem se od Mika a utíkala k volající dívce, ale najednou mi došlo, že moje srdce odešlo jen zčásti. Na podpatku jsem se otočila a běžela zpátky k muži, jež pořád na místě seděl ve vysoké trávě. Přesně tak, jak jsem ho tam před chvílí nechala. Na kolena jsem si klekla před něj, uchopila jeho překvapenou tvář do dlaní a vtiskla mu hluboký láskyplný polibek... Jakoby něco ve mně tušilo, že bude na dlouho poslední.