Kapitola 22.

 Tak a je tu můj slíbený hokus pokus po x letech  no...plácala jsem to tu skoro 2 hodiny, tak jsem zvědavá, jak to dopadne  příjemné počteníčko....snad 

Jeana  

---------------------------------------------------------

Rok…Celý dlouhý rok uplynul od mého sňatku s Albertem. Tlukot mého srdce se zastavil, ačkoli tělo žilo dál a výraz v mé tváři stále rozdával úsměv na všechny strany. Ještě před několika lety by mi nepřišlo náročné tuhle roli hrát, ale opak je pravdou. Můj život se změnil během několika krátkých dnů strávených mimo tu zlatou klec, v níž jsem byla od dětství uvězněna. Stačilo mi jednou jedinkrát se nadechnout, pocítit vůni svobody a především…dotyk lásky a něhy, kterou si dva lidé mohou navzájem dát. Je pro mě těžké zůstávat na tomhle světě s myšlenkou a vědomím, že to, co mi od mala chůva předčítala v pohádkách, nemusí zůstat pouze fantazií zanesenou na voňavém papíře starých knih. Zprvu nebylo dne, kdybych si na Michaela nevzpomněla a nepousmála se nad naším společným štěstím, dokonce jsem se několikrát sešla s jeho sestrou ve snaze popovídat si o tom, co jsem s Michaelem prožila, vysvětlit jí své stanovisko a ujistit ji, že pro mě její milující bratr nebyl pouze povyražením, ale skutečnou láskou. Rozuměla mi, byla mou neuvěřitelnou oporou, ale po několika návštěvách a snahách o usmíření s jejím bratrem skrze zprávy a dopisy, které jsem mu psala s bezpočtem omluv, mi jednoho dne přinesla malou ušmudlanou krabici. Když jsem ji otevřela, nebylo tam nic, jen tmavý popel a krátký vzkaz:

Vaše Výsosti,

Francesco Petrarca kdysi pronesl velmi moudrou myšlenku, a to že pouze dva milostné dopisy se píší nejhůř - první a poslední. Věřím, že toto psaní v popelu Vašich zpráv bude jasným symbolem a též posledním kontaktem mezi mnou a Vámi.

Michael

…Jediný a poslední Michaelův vzkaz, který mi od našeho posledního setkání věnoval, mi pomohl uspořádat myšlenky. Dlouho jsem se snažila najít správnou cestu, kterou před skličující a svazující bolestí utéct. Trvalo dlouho pochopit, že v mém světě platí pravidla, která se přebírají z generaci na generaci, a nelze před nimi utíkat. Mé místo je zde, ve Španělsku, v zemi mého lidu a po boku Alberta, kterému jednou přivedu na svět syna, čímž stvrdíme spojení našich rodů. Michael je pro mě navždy minulostí…

---------------------------------------------------------

Černá limuzína zastavila u červeného koberce, u něhož stály stovky lidí s bleskajícími fotoaparáty,

„Tudy Výsosti…“ vyzval Alberta muž v černém smokingu a úslužně pokynul rukou směrem ke schodům do jednoho z honosných hotelů v Las Vegas. Albert kolem sebe věnoval několik zdvořilostních úsměvů a vydal se za ostatními hosty dovnitř budovy. Koberec ho zavedl až do ohromné místnosti zdobené zlatými štuky, bílým mramorem a vysokými zrcadly na stěnách mezi okny. Při druhé straně ode dveří bylo pódium s pultem pro řečníky. Albert si potřásl rukou s několika významnými hosty, mezi nimiž byla například i Lady Diana, Madonna, Bill Clinton, Elton John, George Lucas či Bruce Willis, a usadil se u jednoho ze špičkově prostřených kulatých stolů s bílým ubrusem a svíčkami, kterých bylo v místnosti několik.

„Vážené dámy, vážení pánové,

Vítejte na 10. ročníku benefice na pomoc zemím postižených válkou. Nejprve prosím přijměte mé poděkovaní za Vaši účast a cenné dary, které jste již v minulosti věnovali potřebným a kterými nás i nadále štědře obdarováváte…..“

---------------------------------------------------------

„Těšíš se na dnešní večer, drahoušku?“ smyslně sykla žena v těsných dlouhých šatech do ucha svého vyvoleného, který se pod tónem jejich slov začervenal a sklopil oči. Nemohl si pomoct, ale při představách, jež v něm její hlas vyvolával, se musel nemravně usmát. „Mám to brát jako ano, hmmm?“ pozvedla obočí a lehce vplula rukou pod jeho košili.

Michael se dál stydlivě smál, ale bylo vidět, že myšlenka divoké noci s jeho manželkou s ním dělá své. „Liso...", tiše zachraptěl do jejího ucha a nevědomky si skousl spodní ret: "ty mě svádíš?!“

V tom se ozvalo cinknutí výtahu a otevřely se dveře do světlé chodby. To Michaela probralo ze sladkého intimna. Chytil manželku za ruku a svižným krokem vyrazil do dlouhé chodby. „Promiň Liz, jsem nervózní, že jdeme pozdě.“

„Nebuď, zlato, v tom davu známých, slavných a movitých se ztratíme, neboj.“

„Nevím, nebyl bych si tím úplně jistý.“ Konstatoval nervózně. „Nerad chodím pozdě…o to spíš na takovéhle akce…“

Měl pravdu, sotva vešli do sálu, zábava již byla v plném proudu. Hudba hrála, lidé se bavili, popíjeli, jedli, tancovali. Avšak než se stačili rozkoukat, už se k nim blížil pořadatel s nataženou dlaní na stisk ruky, aby je přivítal:

„Pane Jacksone, Liso, ani nevíte, jak rád Vás vidím!“

„Dobrý den, moc se omlouváme za to zdržení, letadlo mělo zpoždění a bohužel jsme nezvládli být tu včas. Mrzí mě to, přišli jsme o hodně?“ zeptal se Michael s provinilým výrazem ve tváři.

„Ale pane Jacksone, vůbec nic se nestalo! Naopak! Jsme strašně rádi, že tak vážení hosté jako vy vážili takovou cestu a dorazili. Je to pro nás čest! Pojďte, seznámím Vás s nejvzácnějšími hosty.“ Pronesl a dal Michaelovi ruku kolem ramen, aby jej mohl vézt směrem k princezně Dianě…

 ---------------------------------------------------------

„Alberte a kde jste nechal svoji půvabnou manželku? Tolik jsem se na ni těšila…“

„Děkuji, Lady Diano. Váš zájem o mou choť mi velmi lichotí. I mně je vskutku líto, že se dnešního krásného večera nemohla zúčastnit, ale musela zůstat ve Španělsku kvůli vládním záležitostem. Volí se nový předseda vlády a její otec chce, aby byla u toho a mohl jí předat co nejvíc zkušeností. Je velmi pravděpodobné, že během několika týdnů bude mít Španělsko novou královnu…“

„Ach, to je mi líto. A to je na tom Juan vážně tak špatně?“

„Díky Bohu ne, ale už si chce užívat stáří. Ve svém věku si už zaslouží určitý prostor a chce mít klid, že Anně vše předal a zemi tak s klidem zanechává v dceřiných rukou.“

„Tomu rozumím. Charles je tomu také stále častěji vystavován. A pro změnu to své začíná předávat zase na Williama, ačkoli je to ještě dítě…“ něžně si povzdechla Diana.

„O to lepším panovníkem později William bude, Lady, budete na svého syna velice pyšná, jsem o tom přesvědčen!“

Diana se s pocitem hrdosti elegantně zasmála: „Děkuji, Alberte…“

„Lady Diano, princi Alberte, dovolte mi Vás seznámit s mými váženými hosty, panem Michaelem Jacksonem a jeho ženou Lisou-Marií Presley.“

„Ooo, Michaeli, ráda Vás opět vidím, a tentokrát i s Vaší krásnou ženou!“ rozzářila se britská princezna podávaje Michaelovi i Lise ruku jako gesto šťastného shledání,

„Potěšení je na mojí straně, Výsosti“, poklonil se pokorně Michael, a pak se otočil k Albertovi, který mu noblesně podal ruku.

„Výsosti…je mi ctí, Michael Jackson…“

„Ale pane Jacksone, naopak! Jsem velice hrdý, že Vás mám možnost i s Vaší kouzelnou paní konečně poznat! Ač tomu možná nebudete věřit, jsem Vaším velikým fanouškem. Neustále Vaší hudbu poslouchám na cestách, tak často, že se mnou má žena odmítá jezdit ve stejném dopravním prostředku.“ Řekl v žertu, který vyvolal řetězovou reakci u všech zúčastněných, ačkoli si nikdo, ani Albert ani Michael neuvědomovali, proč tomu tak ve skutečnosti je. „A Váš Neverland…to musí být pohádková nádhera“, dodal. 

„Ano, to je…“ začervenal se Michael…

„Byli bychom velmi rádi, kdybyste s Vaší chotí přijali naše pozvání a navštívili nás…“ vložila se srdečně do dialogu Lisa…

„Ach, to by bylo úžasné! A nebylo by to od nás příliš troufalé vtrhnout takto na Váš ranč?“

„Ne, vůbec!“ vyhrkl téměř jednohlasně Michael s Lisou, což spustilo další vlnu pobaveného smíchu.

„Tak to bude skvělé, zdržím se tu několik dní a má žena přiletí pozítří. Máme v plánu objet několik míst, ale určitě bychom během té doby našli den - dva na návštěvu Vašeho pohádkového světa…“

 ---------------------------------------------------------

„Tyyyy jo, Miku! Lásko! Já tomu vůbec nemůžu uvěřit! Chápeš to, že budeme hostit královskou rodinu?“ rozjímala unešeně Lisa cestou do Neverlandu… „Ty blááho, ale ono to je za pár dní! To nebude jen tak, musíme to tam všechno vypíglovat, připravit, navařit…na to nikdy nezapomenu..“

„Liso, uklidni se, vždyť jsou to lidi jako všichni ostatní!“ smál se Michael a snažil se svou ženu trošku zklidnit hlazením po vlasech.

„Jako ano a ne…si to vem…monacký kníže a španělská princezna!“ v tom se Michaelova ruka v Lisiných vlasech zastavila, jako by mu náhle přestalo tlouct srdce. Nevěřil slovům vlastní ženy, to ne, určitě slyšel špatně…

„Špa…španělská????“

„Ano, lásko,“ utvrzovala ho tulící se Lisa, „určitě jí znáš! Je úžasná! Nemůžu se dočkat, až ji uvidím. Bože, jak já se těším…“ zavrněla tiše v Michaelově náručí a usnula. Ale Michael nemohl, nehybně zíral z okénka své limuzíny do husté tmy venku a snažil se popadnout dech. Třásl se. Nedokázal uvěřit tomu, že to, co teprve nedávno pohřbil uvnitř svého srdce, může znovu ožít. Svatbou s Lisou se rozhodl naprosto odprostit od bolestivé minulosti a až doteď se mu to dařilo. V tom se přistihl, že mu po tváři stéká slza. Zprudka sevřel oči ve snaze uklidnit svou bolavou duši, ale v tom se před ním objevila Annina tvář, její ústa, její úsměv, kaštanové oči, cítil její polibky na svých rtech…DOST! Okřikl se v duchu. Tohle musí přestat! Takhle to nejde dál, sám přeci ví, že ji nechce a nemůže mít…tolik mu svou zlou rozmazlenou povahou ublížila. Pohlédl do klína na ženu, která sladce oddychovala v jeho náručí, a políbil ji do vlasů. Jeho místo je teď tady a tak to musí zůstat…