Kapitola 25.

Ahojky,

díky moc za přízeň a za krásné komentáře. Omlouvám se, že nejsem schopná přidávat tak často, ale snažím se Vám to aspoň trošku vynahradit rozsahem každého dílku. Snad Vás i přes to tahle povídka baví :)))

Jinak všem Vám moc přeji skvělý nový rok, ať se daří a jste šťastní

J.

------------------------------------------------------

„Miku, tohle bys neměl dělat a ani o tom přemýšlet dál. Lisa je hodná a velice tě miluje. Nezaslouží si být obětí našich činů. To co se stalo před chvílí….“ Sklopila jsem oči, abych nemusela čelit síle jeho pohledu, „zůstane do konce života v našich srdcích. Ale bylo to naposled.“

„Já to tak ale nechci. Co mám udělat proto, abychom mohli být spolu? Pověz, “ šeptl s velkou naléhavostí v hlase.

„Prosím. Zůstaň dál s Lisou a na mě zapomeň. Já ti nikdy nebudu moct nabídnout to, co ona. Milující domov, klid ani děti. Takhle bys sám přeci žít nechtěl. Já se nikdy nerozvedu, nikdy tě nebudu moct veřejně znát. Jediné, co ti můžu nabídnout, je to samé co teď, ale nevím kdy, kde ani jak. Přes den tě budu zapírat, v noci milovat, ale nikdy ti nebudu moct dát víc…“

„Nevím, jestli bych to vydržel…“ povzdechl si.

„Je to to jediné, co ti můžu nabídnout. Nevděčná i nebezpečná role milence budoucí královny…zvaž mou nabídku, ale buď opatrný. Je to nejvíc, co můžu nabídnout a nechci ohrozit tvé manželství, tvou čest a ani úspěšnou kariéru. Už tak se na sebe za tohle nebudu moct dlouho podívat do zrcadla..“

 ---------------------------------------------------------------------

Když jsem se vrátila do svého pokoje, stále vládla hluboká noc. V tichosti jsem se protáhla k Albertovi pod peřinu a snažila se usnout. Bohužel, všechny moje snahy o sladký spánek skončily ta tam. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo nekonečné převalování v posteli ze strany na stranu. Nešlo to, nemohla jsem se od Michalových dotyků odprostit. Neustále jsem na sobě cítila jeho ruce a při vzpomínce na tření našich těl jsem znovu upadala do slastného vzrušení. Za okny už svítalo a já pořád zírala do stropu nade mnou. Loudavě jsem zabrousila na hodiny – bylo téměř sedm ráno. Tolik hodin! Další noc, o kterou mě Michael přichystal. Pohlédla jsem se na spícího chotě, kterému bylo díky dennímu světlu konečně vidět do tváře. Ležel naproti mně s rozevřenou pusou a výrazně oddychoval. Tak teď už vážně neusnu, pomyslela jsem si ironicky. No nic. Možnost ležet vedle svého manžela ve chvíli, kdy se probudí a riskovat, že se bude domáhat plnění manželských povinností, jsem okamžitě zavrhla. Rychle jsem se opláchla a vplula do sportovního, které mi sloužící pro všechny případy narychlo přibalili do kufru.  

Plížila jsem se domem a až na kuchyni bylo všude hrobové ticho. Vyběhla jsem ven nevšímajíc si okolí. Byla jsem natolik soustředěná na ranní běh, že jsem ani nepostřehla, čí oči mě z poza okna zpozorovaly. Ty tmavé čokoládové oči…

---------------------------------------------------------------------------

Teď jsem měla možnost si po tak dlouhé době v klidu prohlédnout celý ranč až do nejdrobnějších zákoutí. Do žil mi vplouvala nová krev. Bylo nádherné opět cítit rajskou vůni Neverlandu, šumění stromu, cvrdlikání ptáčku, teplo sálající z prašných cest a Michaelovu sexy tvář před sebou…MICHAEL?! Vylekala mě jeho nečekaná přítomnost. Byl nedaleko jednoho z údržbářských domů. Ruce měl zkřížené na prsou a jednou nohou se opíral o kmen stromu, pod kterým stál. Nedokázala jsem ze sebe vyloudit ani slovíčko. Z jeho přímého pohledu mi naskočila husí kůže. Naše pohledy se spojily jenom na malý okamžik, když v tom se rozhlídl okolo sebe, spustil ruce podél těla a mlčky se vydal do kinosálu pár kroků od něj. Ani jednou se neotočil směrem ke mně, ale jeho vzkaz byl víc než jasný. Zhluboka jsem se nadechla. Vydat se za Michaelem bylo velmi riskantní, ale nezaváhala jsem ani na okamžik. Rozhodlo za mě něco daleko silnějšího než já. Nedýchajíc napětím jsem své zkamenělé nohy přiměla k pohybu. Kráčela jsem několik metrů za ním, přičemž mi dělal společnost Michaelův nasládlý parfém. Vedl mě skrze kinosál, plný vzpomínek na naše první shledání, až do dlouhé chodby za ním, pak dolů po schodech a po několika dalších klikatých chodbičkách v podzemí vešel do tmavé místnosti s plnými dveřmi, kde se rozsvítila tlumená světla. Dveře zůstaly po celou dobu otevřené. Váhavým krokem jsem vstoupila dovnitř. Hleděla jsem před sebe a několik metrů ode dveří se zastavila. Ruce se mi třásly. Neměla jsem vůbec ponětí, co bude následovat. Odmítne mě? Nebo na moji neetickou nabídku přistoupí? Věděla jsem, že pouze první možnost je ta správná. Ale dokázala bych ho podruhé ztratit? Bože, ať mě neodmítá, prosím!  Tok mých myšlenek zastavilo cvaknutí zámku ode dveří. Panovalo naprosté ticho, dokud se místností nerozezněl zvuk pomalých kroků směřující ke mně. Zastavil přímo za mnou. Byl natolik blízko, že jsem cítila jeho dech ve vlasech. V tom něžně přiložil dlaně na má ramena. Ta elektrizující energie mezi námi byla spalující.

„Ann…“ zachraptěl tiše, „asi do konce života se budu nenávidět za své rozhodnutí, ale já takhle nemůžu žít…“

Oči se mi v reakci na jeho slova zalily slzami: „Tomu rozumím…“

„Ne, myslím, že ne…“ do vlasů mi vtiskl něžný polibek a otočil si mě čelem k sobě. Když viděl slzy kanoucí po mých tvářím, sladce se usmál. Jemnými doteky setřel pláč z mých tváří a pokračoval: „Je krásné vidět, že to co ke mně cítíš, je i po tak dlouhé době vzájemné…Ach Ann…“. Dlouhými prsty uchopil mou bradu, aby ji přitáhl ke svým ústům a vtiskl mi dlouhý jemný polibek.

„To…to vážně chceš kvůli mně ohrozit všechno, co máš??“ zeptala jsem se opatrně.

Jeho pohled zvážněl: „A ty?“

„Oba víme, že s tebou nikdy nemůžu být …ale už se nechci probouzet s pocitem, že můj život skončil, protože tam nejsi. Jediné, pro co toužím žít, jsi ty. Ale pořád můžeš couvnout! Mysli na sebe a na své štěstí!“

Pevně hleděl do mých očí. Topila jsem se v jeho objetí opětujíc mu každičký polibek, kterým mě zasypával. Nemiloval mě o nic méně než já jeho. Svými gesty mi dával najevo, že naši lásku postavil nadevšechno, co kdy měl.

„Kdy tě zas uvidím?“ hlesla jsem odevzdaně.

„Neboj, nebude to dlouho trvat…“

„Nechceš mi něco říct?“ reagovala jsem podezřívavě na jeho odpověď.

 „Hmmmmm…“ zamručel lišácky. Zářil štěstím jak nikdy. Z romantické chvíle nás vytrhl Michaelův mobilní telefon, který se hlasitě domáhal odpovědi svého majitele. Omluvně se na mě podíval a s nechutí přijal hovor… „Ano Liso?....jasně, určitě…za chvíli jsem tam…Albert už je vzhůru? Aha…a princezna? Nevíš….ok…tak mi dej chvilku, pa.“ Pak se otočil ke mně se smutným tónem v hlase: „Je po nás sháňka…“

„Já vím, nastal čas se rozloučit…“

„Ale jen na chviličku.“ Špitl láskyplně. S ladností sevřel mé tělo ve svém náručí a nechal naše ústa utopit ve vášnivé hře našich citů.

 -----------------------------------------------------------

„Miku, kde lítáš? Celý dům je vzhůru nohama v přípravách snídaně pro naše vzácné hosty a jejich doprovod a ty mě v tom zase necháš samotnou!“ Lisin naštvaný tón se rozezněl vstupní halou, když Michael vstoupil do dveří.

„Musel jsem na chvíli na vzduch.“ Odbyl svou ženu. „Už jsou všichni vzhůru?“

„Hádej, můžeš dvakrát.“

„Děkuji za laskavou odpověď.“ Procenil vztekle mezi zuby a bez vysvětlení se vydal do schodů.

„Kam jdeš?!“ zastavila ho rázně. Lisa nebyla zvyklá na tak neposlušné jednání z manželovy strany. Čekala vysvětlení jeho prapodivného chování. Namísto toho se dočkala jen jeho vytočeného pohledu.

„Rád bych se převlékl ke snídani, když laskavě dovolíš!“

Šokovaná Lisa ze sebe nedokázala dostat ani hlásku. Nevěřícně hleděla nahoru do míst, kde zmizel její manžel. Až zlostná rána dveří od šatny ji probrala ze šoku, který ji manžel přichystal. No nic, zatřásla hlavou a šla pokračovat v přípravách stolování. Tak tady by podle všeho měla sedět baronka s manželem, hrabě z Montrassy, markýz de Failer se ženou, dvorní komorná, tady tajemník, já, Michael, Albert a Anna. Bože, toho je…

 -----------------------------------------------------------------

Nenápadně jsem vyběhla schody do pokoje a v tichosti za sebou dovřela dveře. Než jsem se stačila otočit, postarší elegantně oděná žena mi svou decentní poklonou věnovala uctivý pozdrav: „Vaše Výsosti…“

Překvapení po mém návratu do pokoje se nedalo nepředstírat: „Ach hraběnko, čekáte dlouho?“

„V žádném případě, princezno, to jen já přišla dřív…“ Její odpověď mi do tváře vloudila hřejivý úsměv. Přesně to říkávala moje matka. A matka moji matky…Jak já jen svou úžasnou maminku milovala. „Vaše ranní lázeň i toaleta jsou připraveny, Výsosti. Prosím, následujte mne…“

 ------------------------------------------------------------------

Všichni seděli u stolu a netrpělivě očekávali příchod královského páru. Lisa byla jako na jehlách. Neustále zdokonalovala každičký detail na stole. Narovnávala příbory, čistila pepřenky, upravovala hrboly na ubrusu, prohlížela skleničky, jestli na nich vodní kámen nezanechal stopy… Michael sedíc nedaleko se při pozorování své ženy zmohl jen na pozvednutí obočí a nechápavý úšklebek. Vždyť vše už nemohlo být víc dokonalé...

Náhle se místností rozezněl hluboký hlas hraběte z Montrassy, který měl jakožto hierarchicky nejvyšší šlechtic v místnosti tu čest ohlásit příchod královského páru tak, jak bylo zvykem: „Prosím povstaňte. Přichází Její Královská Výsost princezna Anna Cristin Isabela Španělská s Jeho knížecí Jasností Albertem, knížetem Monackým.“ Všichni se vymrštili ze židlí a plni napětí hleděli ke dveřím, kudy měli vzácní hosté vstoupit. Neuběhla ani hodina, co ženu svých snů něžně laskal ve svém náručí a už mu to připadalo jako celá věčnost. Jak bez ní vydrží…a když ji uvidí, nedat na sobě nic znát? Opravdu bláhové…bál se čehokoli, co se může stát – co může následovat…co když se jejich láska zároveň promění v největšího nepřítele, který zabije vše, co kdy tak miloval? Z chmurných myšlenek ho vysvobodil klapot Anniných lodiček a s Albertem vstoupili do místnosti. Annina lehkost mu stále brala dech. Rudá halenka se vzdušnou černo-bílo červenou sukní podtrhovala její eleganci ruku v ruce s její noblesou. Bez dechu ji sjížděl očima, aniž by se dokázal odtrhnout. Pln nervozity své tělo přiměl k chvějícímu se nádechu. Nevěnovala mu jediný pohled a to ho znervóznělo. S přehledem ho ignorovala… Sklonil hlavu a pohlédl do talíře na stole. Mlčel, nedokázal odhadnout, co si v této opačné roli může dovolit. Ještě toho rána byl jejím milencem…a teď? Vnitřně ho Annina netečnost ubíjela. Ach ano, několikrát ho na tyhle situace upozorňovala. A ano, kývnul na její nabídku…věděl, co to bude obnášet. Jen ta skutečnost byla tvrdší než v jeho představách. Přistihl se, jak uvnitř sebe svádí boj s přesvědčením, jestli svou roli bude dlouhodobě zvládat. Poté, co Albert usadil Annu na židli, se všichni opět posadili.

„Vyspali jste se dobře, Veličenstva?“ zeptala se Lisa nedočkavě hned poté, co se všichni usadili.

„Ach jistě, paní Jacksonová. Přímo báječně. Ani nepamatuji, kdy naposledy jsem spala s takovým klidem.“ Usmála jsem se na Lisu snažíc se ustát svou roli budoucí roli královny. Nešlo si nepovšimnout, jak Michael při mé odpovědi zlehka pozvedl levé obočí, ačkoli výraz v jeho tváři zůstal beze změny. Moc dobře znal pravdu.

„I vy jste měli příjemnou noc?“ odvětila jsem zdvořile.

„Velice. Dlouho jsme si s manželem povídali a společně se těšili z Vaší návštěvy. Je nám opravdu ohromnou ctí, že jste k nám na ranč zavítali a strávili tu s námi váš tolik drahocenný čas. Vždy tu budete vítáni.“

„Vřele Vám děkujeme.“ Vložil se do Lisina glorifikování Albert. „Pro nás se ženou to bylo velice příjemné odreagování od každodenních záležitostí. Člověk tu mohl být do značné míry sám sebou. Vybudoval jste opravdu pohádkovou zemi, Michaeli, buďte na ní právem pyšný.“

„To ano, Výsosti, opravdu jsem.“ Poděkoval skromně Michael. Albert si ho chvíli se zaujetím prohlížel. Nedalo mu to a pokračoval: „Vy jste úžasný člověk, Michaeli! Ani nevíte, jak jsem šťasten, že jsem vás i vaši ženu blíže poznal. Musím říct, že jsem se v životě měl tu možnost setkat s tisícem lidí…ale nikdy s nikým, jako jste vy. Bůh vás miluje a je to patrné na všem, co děláte, jaký jste…“ Albert měl pravdu. Michael měl v sobě něco, co nemá u lidí obdoby. Ale ani já, ani Michael jsme se po celou dobu Albertova monologu nevydrželi koukat do jeho očí. Jen stěží jsem se donutila hledět alespoň na Albertovu tvář po dobu, kdy mluvil k Michaelovi. Uvědomit si, že tu nejvýše postavený člověk monackého knížectví a člen španělské královské rodiny pěje chválu na muže, který se během Albertova spánku divoce miloval s jeho ženou, nebylo úplně tak jednoduché, i když u členů královské rodiny se s ohledem na domluvená manželství bral jistý ohled na soukromé životy každého z nich. Jinými slovy – všichni se chovali, že o ničem neví, ale s podmínkou, že jejich vztahy zůstanou  uzavřené pod pokličkou. Na Michaelovi byla patrná nervozita a já dobře věděla, že to není pouze odezva na Albertovy lichotky. Ten se nenechal Lisiným nádechem přerušit a pokračoval dál. „A pro po, Michaela s Lisou jsem pozval na korunovační ceremoniál do Madridu a dohodli jsme se, že Michael na tvou počest uspořádám koncert, jehož výtěžek se rozhodl rozdat mezi chudé španělské děti.“

„Miku! My pojedeme do Španělska a tys mi nic neřekl?!“ nebrala si Lisa servítky. Naopak já se snažila zachovat duchapřítomnost, ač mi srdce z hrudi málem vyskočilo: „Alberte, drahý, to je skvělý nápad!“ pronesla jsem s nadšením a děkovně chytla Alberta za ruku.

„Jsem moc rád, že máš radost, Anno.“ Hlesl a políbil mě gentlemantsky na tvář, „Připadlo mi to jako skvělý nápad.“

„To ano…“ špitla jsem s díky ve tváři.

„Miku, to je opravdu velké překvapení!“ snažila se Lisa skrýt hysterický nával radosti a zároveň pokárání svého muže, který před ní zatajil tak důležitou informaci. „Jak to, že jsem to nevěděla?!“

„Nebylo, kdy ti to říct…a upřímně jsem nevěděl, jak moc se bude jednat o překvapení nebo ne…“

„To ale neznamenalo, žes mi tak velkou událost nemohl říct!“ dloubla naštvaně Mika loktem do boku, až syknul bolestí. „To je vážně úžasné!“ pokračovala nadšeně v omílání svého chvalozpěvu, aniž by se snažila upozornit na svůj výpad do Michaelovy slabiny, který mi nemohl neujít.

 ---------------------------------------------------------------

„Ještě jednou mnohokrát děkujeme za Vaše srdečné pohoštění.“ S díky jsem pronesla směrem k Lise a Michaelovi, když jsme se loučili přede dveřmi i s celým personálem. „Bylo to velmi příjemné.“ Podala jsem ruku na znamení díku Lise a otočila se k Mikovi. „Pane Jacksone, budeme se těšit na viděnou.“ I Michaelovi jsem podala ruku. Dala jsem si záležet na tom, aby lístek, který jsem si těsně před našim potřesením rukou strčila do dlaně, zůstal v Michaelově sevření. Jakmile ucítil hrany drobného papírku ve své dlani, jeho pohled se naplnil očekáváním. „Výsosti…“ odpověděl pevným hlasem a věnoval mi mírnou úklonu tak, jak ho Lisa učila.

„Moji lidé vás budou v blízké době kontaktovat ohledně vaší návštěvy, Michaeli. Ještě jednou děkujeme za skvělé dva dny. Liso…bylo mi potěšením a brzy naviděnou…“ rozloučil se Albert mile a společně jsme nastoupili do auta, které se v okamžiku rozjelo.

„Tak a jsou pryč…“ špitla Lisa plna zklamání z odjezdu královské návštěvy. „Tak moc jsem se na to připravovala, a pak mávneš kouzelným proutkem a je to pryč.“

„Neplač, Liso…tohle se nestává každý den a ty je zase uvidíš.“ Pronesl povzbudivě a objal svou ženu kolem ramen.

„Je skvělé, že jste dohodli tu korunovaci! Bože!!! To bude ohromná událost. Nikdy jsem nic takového neviděla…“

„Vidíš, a teď jsi přijala pozvání přímo od manžela budoucí královny.“

„Pořád tomu nemůžu uvěřit…možná ještě víc než tomu, že jsme my dva se skutečně vzali.“ Pousmála se provokativně.

„Tak pojď, půjdeme, musím si něco zařídit.“ Špitl a nenápadně si strčil ruku s papírkem do kalhot. Zmíral zvědavostí nad jeho obsahem.

„Nechceš se jít projít?“

„Mám dost práce, co jsem musel kvůli jejich příjezdu odložit. Večer se projdeme, slibuju, ale teď musím jít do studia. “

„Aha…“ pronesla smutně. „Půjdu si teda na chviličku lehnout a strávit všechny ty zážitky.“

„Dobře, tak zatím pa.“ Vtiskl Lise rychlý polibek do vlasů a rychle odběhl do studia, kde se jedním pohybem ruky zamknul. Pln napětí co nejrychleji rozbalil drobný papírek, který si schraňoval v kapse. Bylo na něm soukromé telefonní číslo přímo do ložnice jeho nejmilejší Anny. Z toho šoku se mu podlomila kolena. Zapadl do křesla u mixážního pultu, ruce složil za hlavu a nechal se unášet fantazií. Topil se ve svých myšlenkách, které ho při vzpomínce na Annu nemilosrdně zaplavovaly jedna za druhou. Nemohl se dočkat, až znovu uslyší její hlas. Ale proč čekat tak dlouho? Pousmál se a sáhl po mobilním telefonu, kam vyťukal textovou zprávu s prvním, co ho napadlo: „V zákoně Základních lidských práv se píše, že pokud tuto zprávu necháte bez odpovědi a budete protistranu trápit dlouhým mlčením, budete odsouzena k 15-20ti hodinám milování nepodmíněně! J“ Tak. Uchechtl se a chystal se na odeslání zprávy. Věděl, že jedná šíleně, ale nemohl si pomoct. Byl plný ohromného štěstí a potřeboval se o to s někým podělit. Když se jeho víčka sevřela, znovu na své kůži ucítil polibky tolik milované ženy.

„Miku?!“ ozval se hlasitý tlukot na dveře, který ho vytrhlo ze snění „Miky, jsi tam?!“

Tak tahleta to rozhodně není, ušklíbl se ironicky ve snaze předstírat, že Lisino naléhavé volání neslyší.

„No tak, Michaeli! Otevři ty dveře, vím, že jsi tam!“ S prudkým výdechem se přimluvil uposlechnout přání své manželky. Mobil s rozepsanou zprávou i Annin vzkaz s telefonním číslem zamkl do posledního šuplíku ve stolku pod pultem a dvěma skoky dohopsal ke dveřím, jež zvolna odemkl. Dveře se rozrazily a dřív, než se stačil vzpamatovat, mu Lisa visela kolem krku. Zprudka zabouchla dveře: „Konečně sami…“ šeptla a hladově se ponořila do Michaelových úst. „Li…Liso, co to děláš?“ ukuckl si, když se mu podařilo odtrhnout od manželčiných rtů.

„Co by? Chci strávit hezkých pár chvil se svým mužem…“

„To je od tebe milé, aleeee….mám tu rozdělanou práci…“

„Hmmm, v tom případě je zajímavé, že je všechno vypnuté.“ Přejela zvídavým pohledem Michaelovo tělo od hlavy až k patě. „Co pak jsi tu dělal, h?“ šeptla a znovu se zakousla do Michaelových rtů. „Co mi nechceš říct? Nemyslíš, že mám právo to vědět?“

„Co bych ti neměl chtít říct?“

„Ale no tak, Miku…myslím, že tě znám dost dobře na to, abych poznala, kdy nejsi ve své kůži…a od té doby, co měla přijet královská návštěva, se chováš strašně divně. Dřív ses mě dotýkal tak hladově a teď? Máš problém mi pohlédnout do tváře! Miku, co se to s tebou stalo?!“ vykřikla.

„Zatančíme si?“ špitl a nechal v jemnosti splynout jejich pohledy. Beze slov kývla. Chytl ji za ruku a zlehka ji přitáhl na své tělo. Nějakou chvíli se spolu v naprostém tichu vlnili ve společném rytmu těl. Pak se zhluboka nadechl: „Víš…v životě jsem nepotkal ženu, jako jsi ty. Jsi strašně hodná, milá, pozorná…můžu se s tebou bavit o všem a vím, že mě kdykoli vyslechneš…ale začínám v sobě bojovat s některými okolnostmi, které nejsou úplně banální.“

V úleku se vyškubla z jeho objetí: „Co se mi snažíš říct, Michaeli? K věci, prosím tě…“

„Nejsem si úplně jistý, jestli to tak, jak to poslední dobou funguje, může fungovat i nadále…začínáš dělat věci, které jsi nikdy předtím nedělala. Okřikuješ mě, nedáváš mi prostor, začínáš mě vychovávat a podezříváš mě i ze sebemenší komunikace s jakoukoli ženou, ze kterých máš ve zvyku okamžitě dělat moje milenky, ačkoli je třeba vidím i poprvé v životě….teď se ptám já – proč Liso? Proč to děláš? Což pak ti nedochází, že to takhle mezi námi zabíjíš? Vždyť si vem za příklad jen ty poslední dny, kdy měla přijet Anna s Albertem!“

„Michaeli Jacksone, to si ze mě děláš srandu?!!!“ odstrčila ho od sebe. „Já se ti snažím ve všem vycházet vstříc, pomáhám ti, jak se jen dá, udělám všechno, co ti na očích uvidím, spím s tebou tolikrát, jak by si jiní chlapi od svých manželek mohli nechat zdát a ty na mě vyrukuješ s takovými nesmysly?!“

„Nejsou to nesmysly, Liso! Tak konečně chvíli poslouchej! Když spolu nespíme, tak se jen hádáme. A já už takhle dál nemůžu, nezlob se…“

„Víš ty co? Táhni ke všem čertům! Že já tehdy neposlechla matku, když si mi pokoušela naši svatbu rozmluvit!“

„Liso….“ Vykřikl za svoji ženou, která naštvaně vyrazila ze dveří. Rozeběhl se za ní ve snaze urovnat hádku – tak, jako pokaždé – ale ve futrech ho zastavila příliš známá tvář.

„Doufám, že nejdu nevhod, kamaráde. Je nějaká nasupená, co?“

„Ahoj Bobby…“ pronesl tónem jasně poukazujícím na nevhodnost této návštěvy. Přes veškerou nevoli pokynul rukou do místnosti.

„Taky tě rád vidím…“ spustil Michaelův letitý manažer s jistou arogancí v hlase.

„Čemu vděčím za tvou návštěvu?“ vyzval napulírovaného muže naproti sobě k odpovědi. Sám ale kráčel váhavým krokem místností. Při té příležitosti uchopil čistý hadřík a po vypjaté výměně názorů se svoji ženou se zbavil studeného potu z rukou.

“No, doneslo se mi, jak vzácnou návštěvu jsi tu měl, a tak jsem bez váhání nasedl do auta…Jaký to bylo?“

„Koukám, že zprávy se šíří rychle…“ pronesl štiplavě. Stále plný negativních emocí hodil hadřík do koše. „Už jsem se bál, že bys jednou projevil zájem bez snahy si na mě nepřivydělat…tak kolik ti nabídli novináři?“ povzdechl si s nechutí.

Bobby se pouze uchechtl: „Nebudu ti lhát, pár nul tam je…ale jelikož tě mám rád, nechci a nebudu nikde vyprávět o princezny návštěvě před pár lety.“

„To ať tě ani nenapadne!!!“ vykřikl se vztyčeným prstem.

„Neboj, neboooj…v tomhle mám jasno. Jako hrob.“ Mrkl na Michaela ve snaze ujistit ho o svých dobrých úmyslech. „Vím, že se někdy nechovám úplně korektně, ale v tomhle si můžeš bejt jistej. Tak co? Miku…příteli…pověz - probudila se stará láska?“

Michael zavrtěl hlavou: „Víš, co mě na tobě neustále udivuje? Udivuje, ale nepřekvapuje?“

„Že mi nic neunikne?“

„Ne…že nedokážeš ani na chvíli udržet sebemenší takt a respekt vůči druhýmu.“

„To si zase nemyslím. Jen jsi velice zajímavá bytost, o které mi stojí za to se dozvědět co nejvíc…“

„A pak to prodat dál. Upřímně se divím, že jsi ohledně Anny dokázal držet jazyk za zuby. O to spíš, když jsi ji před tím nemohl přijít na jméno, že je jen služebná…a ejhle, pánové, karta se obrátila a s ní i tvůj názor.“

„Ale no tak, si to vem…ty titulky: Michael Jackson, milenec dědičky španělského trůnu.“

„Mlč!“ okřikl ho Michael. „Tohle už nikdy nevyslovuj!“

„Promiň, ale je mi to nad světlo jasný. Nemysli si, že jsem si nevšimnul, že všichni, kteří o Anně věděli, tady už buď nedělají, nebo do jednoho dostali volno…náhoda…divím se, že proti tomu Lisa nic nenamítala. Ona to neví, co?“

Mike zkřížil ruce na prsou a opřel se o mixážní pult: „Ne, neví.“ Povzdech si: „A ani nechci, aby věděla.“

„Jste v pohodě?“ zeptal se starostlivě Bobby. Ač byl ziskuchtivý, Mika měl nadevšechno rád a nikdy by nechtěl, aby jeho přítel trpěl.

„Já…myslím, že ne…ach jo, Bobby, tak strašně se změnila. Mám ji rád, ale nevím, jestli to vydržím…“

„Upřímně si nemyslím, že by se Lisa změnila…to spíš se změnilo tvoje vnímání vůči ní.“ Bobbyho slova si vysloužila Mikův tázavý pohled. Beze slov svému příteli porozuměl a pokračoval: „Anna…To je odpověď na tvůj problém. Jsi z ní tak pryč, že všechno kolem teď dáváš na druhou kolej, stejně jako kdysi…Vzpomínáš si přeci na Lauru? Byl to nimlich ten samý příběh. Šlo to, dokud se neobjevila Anna a nepřetočila ti svět vzhůru nohama.“

„Pokud to tak je, co mám dělat? Za 2 měsíce letíme do Madridu na Anninu korunovaci, navíc s ní můžu být v kontaktu kdykoli budu chtít, což je o to těžší, protože bych s ní chtěl být pořád…“

„Miku, jako tvůj manažer bych ti řekl, jdi do toho, bude to trhák…“

„To jsem si mohl myslet,“ špitl posměšně Michael a nevěřícně zakroutil hlavou.

„…ale jako tvůj přítel ti radím, vykašli se na Annu a žij spokojený život s Lisou. Je to dobrá ženská a dá ti všechno, po čem toužíš – rodinu, klid a spokojený zázemí. Neznič si všechno kvůli holce, která s tebou stejně v životě nebude, jen si s tebou užije a tím to končí. A takhle pořád dokola, i kdybyste to oba chtěli 1000x jinak…Anna je sen, který sníš. Lisa je realita, kterou žiješ. A oba víme, že sny jsou nesplnitelné pohádky.“

„Asi máš pravdu…“ rezignoval Michael nad sílou Bobbyho argumentů. Ještě chvíli si povídali, než se Bobby odebral do domu za Lisou. Michael s omluvou, že za okamžik dorazí, osaměl ve studiu. Nehnutě stál ramenem opřený zeď a se založenýma rukama zíral do země. V tom jeho pohled zprudka namířil na zamčený šuplík, který skrýval Michelovo tajemství. Vydal se k němu, aby vyndal utajovaný obsah.

„V zákoně Základních lidských práv se píše, že pokud tuto zprávu necháte bez odpovědi a budete protistranu trápit dlouhým mlčením, budete odsouzena k 15-20ti hodinám milování nepodmíněně! J“.

Ne, tohle se mi vážně nikdy nesplní…jsem já to ale hlupák, pomyslel si. Během několika málo sekund celou zprávu smazal. Pak vzal papírek s Anniným vzkazem. Ještě chvíli si ho prohlížel, než sáhnul do skříňky, kde ležel zapalovač. Pár škrty ho zapálil a nechal vzplát i drobný lístek s Anniným soukromým číslem, který držel v ruce. „Kéž bych tě nikdy nepoznal…bylas ten nejkrásnější sen ze všech…ale každá pohádka jednou skončí.“ Sledoval, jak oranžový plamen sžírá jednu číslici za druhou až do úplného konce, kdy se na zem sesypal jako černý sníh. To jediné zbylo z jejich společné naděje – prach…a slza kanoucí po Michaelově tváři.