Kapitola 28.

Napsal Jeana (») ve středu 27. 4. 2016 v kategorii Králova dcera, přečteno: 695×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online32761207-368-k832172.jpg

Ja vím, ja vím, Zuzanko, mám prodlení  smile Nějak nestíhačka, moc se omlouvám. Bylo toho nějak hodně. smile ale snad Vám to dýlka dílu trošku vynahradí smile Moc si vážím Vaší přízně a chuti, s níž se do téhle nekonečné povídky vrháte smile Slibuju, že příští díl bude hooodně peprnej. Jen se musím dostat přes některý věci , který prostě musí z jistých důvod proběhnout smile no, poznáte sami smilesmile užívejte díl bez Alberta. V příštím díle se vrátí v plný polní smilesmile

Jeana :-*

--------------------------------

Michael stál nehnutě na místě a ještě chvíli hleděl směrem k cestě mezi stromy, kde před okamžikem zmizela Anna.

„Takže radši droboučkého kosa než majestátní labuť, jo?“ rýpla si Liz za Michaelovými zády.

V tu ránu jako by z obou spadl všechen strach. Anna, co právě stála před ním, byla přesně ta samá dívka, do které se před lety na Neverlandu zamiloval. Jemná, citlivá, skromná, se srdcem na dlani. Teď se teprve na vlastní kůži přesvědčil. Byla pořád stejná, nezměnila se ani o píď. Všechny ty šaty, okázalost, vybrané chování – to byla jen pevná ochranná hradba, za kterou pustila jen vyvolené.

---------------------------------

„Way you make me feel...Go girl!....Ne, ne, ne, Sophie, tady si nech prostor.“ jemným mávnutím ruky zastavil celou rozjetou show: „Musí vyniknout ta ohrámná vábivá síla, co z tebe sálá. Vůbec se neboj mě odstrčit! Ano?“

„Miku, já do tebe přeci nemůžu strkat!“ zasmála se drobná brunetka Michaelově připomínce.

„Ale proč ne? Vůbec se neboj, přeci nejsem z čokolády. Pojď, zkusíme to znovu.“

„Dobře...ale jestli mě tvé fanynky rozthají zaživa...“

Při jejích slovech zčervenal a oči zabořil do země. Dělo se tak pokaždé, když se někdo hlasitě vyjádřil o Michaelově sexappealu nebo jeho silném působení na ženy. Přešel Sophiina slova, jako by je neslyšel. Nejprve dal ruce vbok a dlouhým krokem se vrátil na levou stranu jeviště. Jedním jeho tlesknutím se píseň znovu rozjela v místě, kde ji předtím zastavil. „Way you make me feel...Go girl!!..SKVĚLÉ Sophie...Give it to me...Come on, be mine, girl! “

V závěru písně po bočních pódiových schůdkách vyběhla Lisa. Počkala, až Michael zakončí své číslo a aniž by ho nechala postavit na nohy, dala značně najevo své znepokojení: „Dobrý večer,“ usmála se na Michaelův tým, kterému věnovala letmý pohled. Pak oči vpálila na muže klečícího před sebou: „Michaeli, já chápu, že ti na tý show tak záleží, ale za chvíli je večeře s celou královskou rodinou a ty jsi ještě tady?!“

„Lis, je spoustu věcí, co musíme na zítřek dodělat. Prosím, nech nás trénovat.“ Jenže skutečnost byla poněkud jiná. Celým tím zkoušením, které Michael už 7 hodin v kuse podstupoval, sledoval jen jedno – vyhnat Annu z hlavy. Hudba a tanec ho zaměstnávala natolik, že mohl vybíjel přebytečnou energii a utříbit si myšlenky.

„To snad nemyslíš vážně?!“ vytřeštila Lisa oči. „Nezlob se, nevím, jestli chceš urazit královskou rodinu tím, že příjdeš pozdě na večeři, ale já to rozhodně v plánu nemám, takže bych uvítala, kdybys nechal všechno jak je a šel se mnou.“

Michael se pomalu zvedl. Udělal pár kroků k velkému reproduktoru, o který se zády ke své ženě opřel. Nechtěl ji vidět. Nervózně si začal upravovat bílou rukavici na pravé ruce. „Nepůjdu, nezlob se. Užijte si s Liz večeři. Je tu ještě hodně práce, takže na mě večer nečekej a běž spát.“ odpověděl rozhodně.

„Si ze mě snad děláš srandu?!!!“

„Ty jim to určitě vysvětlíš. My jdeme pokračovat. Hezký večer. Wanna be...“ zachraptěl směrem ke kapele. “ Aniž by své ženě udělal prostor, třikrát v rytmu tleskl a spustil tak celou show. Než se Lisa stačila nadechnout, utopila se její slova v hlasité hudbě Wanna be startin Something. Cítila se tak poníženě. Michael ji ignoroval. Jakoby tam nebyla - nevěnoval jí jediný pohled. Ano, ten koncert byl velmi důležitý, ale jak s ní Michael jednal – co se to s ním stalo? Jeho gesta i zpěv byly plné síly, nevybité zlosti, všechny ty ostré energické pohyby a pohledy do temna před ním... Ještě okamžik tam stála a čekala, jestli se k ní Michael přecejen neotočí, aby s ním dokončila rozhovor. Jenže jak bylo vidno, on už ho dávno skončil za oba. Uraženě se otočila na podpadku a odešla zpět k paláci, kde se za chvíli měla uskutečnit večeře s významnými hostiteli...

 Blood-on-the-dance-floor-video-02-0

--------------------------------------- 

Lise tlouklo srdce. Tak trapně si cítila! Místností se rozléhal cinkot příborů. Ani na okamžik nedokázala zvednout oči a čelit tázavým pohledům královské rodiny. Především pak nejmladší princezny, které Michael očividně velmi imponoval.

„Je vskutku škoda, že Váš manžel nemohl přijít.“ pronesl lítostivě Juan k Lise. Ta se v ten okamžik propadala studem. Nedokázala uvěřit, že ji vlastní manžel vědomě vystavil tak ponižující situaci.

„Nezlob te se, Vaše Veličenstvo. Michaela to velice mrzelo, ale je strašlivý pedant na sebe i na okolí, minimálně co se jeho práce týče, a zítřejší „korunovační koncert“ je pro něj natolik významný, že se se svým týmem rozhodl pracovat na přípravách dlouho do noci.“

„Jak milé, ale vždyť ten chudáček ani neobědval.“ spráskla ruce královna.

„To je celý on, Milosti, jak jde o práci, jde všechno stranou. To je pak jak když mluvíte do zdi...Do hodně tlustý zdi.“ Uchechtla se Elizabeth ve snaze odlehčit situaci.

„Hned vše napravíme! Dejte panu Jacksonovi a všem, kdo s ním secvičují na zítřejší vystoupení, dovézt teplou večeři! Přece kvůli nám ten chlapec nebude strádat...“

„Ano, Milosti...“ uklonil se sluha na znamení vykonání královnina přání.

„To je od Vás velice velkorysé, královno.“ uklonila se Lis s velkým díky.

„Ale drahá...to je přeci samozřejmost!“ královna byla velice srdečná žena. Lis nedokázala zastírat, že si ji velmi oblíbila.

Mlčky jsem pozorovala celou dnešní večeři. Moc dobře jsem si uvědomovala, co je hlavním důvodem Michaelovy nepřítomnosti, ale nesnažila jsem si to připouštět. Lis mi bylo velmi líto, doufala jsem, že tohle všechno už brzo skončí. Neměla jsem ani chuť se zapojovat do konverzace víc než bylo nezbytně nutné, cítila jsem za Lisino vnitřní rozpoložení zodpovědnost. Jakmile jsme dojedli, s omluvou jsem se vzdálila. Chtěla jsem pryč. Michaelova nepřítomnost jen potvrdila strach uvnitř mého srdce – pořád mě miloval. A co bylo horší? Já celou svou bytostí milovala jeho. Jednu z mnoha věcí, které jsme měli s Michaele společné, byly útěky od bolesti: „Zavolejte mi Jorgeho, prosím. Za 15 minut se sejdeme v malém sále...“ špitla jsem směrem k jedné ze svých dvorních dam po odchodu ze místnosti.

 Tumblr-njqpbuj7ux1u9vqklo1-250

 -------------------------------------------

Bylo skoro deset večer, když se Michael vrátil do paláce. Lidé venku se těšili zítřku, avšak uvnitř domu byl překvapivý klid. Jen místy pobíhalo služebnictvo a dolaďovalo jemné detaily v přípravách. Pomalými kroky stoupal po schodech královského paláce směrem do svých komnat a cestou obdivoval architekturu místa, či nádherné obrazy po stěnách chodeb. S každým nádechem cítil Anninu přítomnost. Věděl, jak moc jí je blízko. O to sžíravější byla představa, že ji nemůže vidět a uchopit ji do dlaní. Ze hry jeho myšlenek ho vytrhl galantní mužský hlas: „Jsem rád, že jsem na Vás narazil, příteli.“

Michaelovi zatrnulo. Zprudka se otočil a pohleděl do tváře Annina otce: „Výsosti...já...moc se omlouvám, že jsem se nezúčastnil večeře, ale nedokázal bych...tedy, potřeboval jsem vědět, že jsme na zítřek skvěle připraveni...Děkuji za večeři, kterou jste nám nechal poslat...máte to tu moc hezké...“ Nešlo si nevšimnout, že Juanova přítomnost Michaela velice zaskočila. Vůbec nedokázal poskládat myšlenky. Plácal jednu větu za druhou přesně tak, jak mu skákaly do úst.

Juan se nad jeho nervozitou mile pousmál a odfoukl doutníkový kouř z úst. „Nedáme si skleničku?“ Králova otázka ho poněkud zaskočila, ale neváhal a Juana následoval do menšího salonku zdobené čínskou tématikou, mnoha zrcadly a květinami. „Co si dáte, Micheali?“

„Bourbon, prosím.“

„Skvělá volba! Dáme si Maker's Mark whiskey.“ Prohodil směrem k černochovi u dveří. Sotva usedli ke stolku, sluha úslužně nalil dvě skleničky sladkého nápoje.

„S ledem, pane?“

„Ano, prosím..“ špitl Michael a oči zaryl do sklenky se zlatavým nápojem před sebou.

Juan se zlehka zasmál „Děláte dobře, Michaeli, tohle pití trošku kope a led tu chuť skvěle zjemní. Doutník?“ nabídl Michaelovi, když si bral další.

„Ne, ne, děkuji...nekouřím.“

„A zkoušel jste to někdy?“

„Ach ano,“ začervenal se Miku tím svým dětským úsměvem. „Byl jsem ještě malý kluk, když jsme s bratry na záchodě zkusili naši první cigeretu...hezky potají, aby nás otec neviděl. Jak my byli zvědaví.. Bože, zvracel jsem pak celou noc.“ oba se strašně rozesmáli. „Ne, ne, na svoji první cigaretu opravdu nikdy nezapomenu.“

„Víte, Miku, dost jsem o Vás, potažmo o nás, přemýšlel... Není třeba vysvětlovat, že naše první shledání u Vás na ranči neproběhlo dle představ ani jednoho z nás a já... chtěl jsem se Vám omluvit. Nezachoval jsem se správně. O to spíš bych Vám chtěl poděkovat, že jste nikdy nevyzradil Annino tajemství. Strašně jsem se ve Vás zmílil. Jste opravdu fér chlap a jsem si plně vědom toho, že jste moji dceru miloval. Neznám moc lidí, kteří by se zachovali tak čestně jako vy...“

„Takhle by se zachoval každý člověk, který miluje...“

„Nemyslím si, Michaeli.“ zamyslel se Juan s pohledem upřeným do svého klína. Pak pozvedl oči a pohlédl na Michaela: „Prozradíte mi jednu věc?“

„Když to bude v mých silách, mile rád, Výsosti.“

„Jak to tady celé zvládáte?“

Michael se odmlčel. Moc dobře věděl, kam Juan mířil. Nevěděl, jakou odpověď zvolit, aby utišil královu zvědavost. Zhluboka se nadechl a spojil svůj pohled s Juanovým: „Zvládám...musím to zvládat. Nebudu Vám lhát, není to snadné. Ale z nějakého důvodu se to celé mělo stát. Zatnu zuby, odehraju koncert, párkrát si s Vaší dcerou podám ruku, a pak to celé skončí...“

„Některé věci nikdy nemůžeme odhadnout. Jak pronesl jistý moudrý autor: Život je komedie pro toho, kdo myslí a tragédie pro toho, kdo cítí... Vše na naší cestě životěm musíme do důsledku promýšlet a odevzdat se naší věci. Škoda je, že si naše role nevybíráme....ale narodíme se do nich.“

Asldkjfla_2

Během dalších dvou hodin popíjení a bavení se o všem možném se hranice mezi Michaelem a Juanem postupně odbourávaly. Už ani nepočítali, kolik skleniček vypili, ale bylo to vskutku milé posezení. Až neuvěřitelným způsobem si k sobě našli cestu a zjistili, že dialog, který jsou spolu schopni vézt, není povrchní, ba naopak. Juan sám konečně poznal, jak skvělým člověkem Michael je. Už naprosto své dceři rozumněl. Tolik se na sebe zlobil za to, co tehdy udělal. Jak mu lhal, nabízel peníze za mlčenlivost, které Michael nikdy nepřijal a se zničujícím přemáháním dokázal Juana ve slušnosti poprosit, aby opustil jeho domov. Když Michael vykládal o jednom z afrických kmenů a utrpení, které místní denodenně zažívají, Juan se neudržel a dojetím se z jeho úst vydralo tiché doznání: „Jste opravdu ohromný člověk se srdcem na pravém místě...ani nevíte, jak často přemýšlím nad tím, že zemské záležitosti a vysoká politika jsou důležitým závazkem každého státníka bez ohledu na jejich vlastní já....“ na chvíli se zamyslel, načež znovu pohlédl na Michaela: „Pojďte, příteli, půjdeme se projít...“

Michael souhlasně pokýval hlavou. Vzal si svou nedopitou skleničku a vydal se královým směrem ven ze salónku. Juan ho vedl chodbami paláce a povídal si s Michaelem o nádherných obrazech lemující jejich cestu. Na krátký okamžik se přistihl při představě, jako by by si nepovídal s Juanem, ale s Annou. Až ho překvapilo, jak moc je svému otci podobná: „Přesně tak, Dürer má ohromné obrazy. Jeho tahy štětcem jsou nepřekonatelné. Vídíte tu jasnou barevnost v záhybech šatů? Úchvatné.“ šeptl fascinovaně Michael neodtrhávajíc oči z obdivovaného obrazu. V tom se ale oba zarazili. Dolehla k nim tichá hudba, vycházející z poza dveří jednoho ze sálů. Král se v obličeji viditelně zachmuřil a vydal se směrem za znějící melodií. Ani na okamžik neotálel a otevřel dveře do sálu, kam bleskurychle vstoupil s Michaelem v zádech.

Před oběma muži se rozevřel ohromný sál s malovaným stropem. Stáli nahoře uprostřed mramorového schodiště, z nichž panovník při různých akcích běžně, ať už po levé či po pravé straně, sestupoval dolů na parket. Zdi se stávaly z tmavěmodrých brokátových tapet, na nichž byla střídavě zavěšena benátská zrcadla a křišťálová světla. Nešlo přehlédnout dva ohromné krby ze slonoviny, v nichž právě plápolal oheň, a podkreslovaly tak jemnou intimitu tohoto místa. Každá drobnost, každý doplněk naprosto zapadal do velkolepé kompozice tohoto zrcadlového sálu. Bylo zárukou, že návštěvníka tato nádhera bez výjimky ohromí a ani Michael nebyl vyjímkou. Se zaujetím si prohlížel reprezentativní krásu před sebou, především pak jednu speciální – dívka s líbezným hlasem ve v těsném sportovním oblečení hnala parketem v ladném sevření jistého mladíka, který se stal pro tento okamžik jejím tanečním i pěvěckým partnerem. Oba se za doprovodu vcelku známé populární hudby vlnili v rytmu různých tanců, které se stávaly z perfektně vymyšlené choreografie. To celé ještě doplňovali o energický pěvecký duet dodávající hudebnímu dílu patřičné napětí a šmrnc. Juan se při pohledu na dva mladé lidi zprudka nadechl, aby tomu všemu učinil okamžitou přítrž, avšak Michael ho včas zastavil. Rychlým pozvednutím své ruky dal jasně najevo svůj zájem o shlédnutí celé písně. Nejenže choreografie i zpět mladého páru pod nimi byl téměř profesionální, ale především dívkou na parketě nebyl nikdo jiný než střed Michaelova zájmu – Anna. Nemohl si pomoct. Sledoval každičký pohyb jejího štíhlého těla. I když pro něj bylo nadmíru těžké odprostit se od představy, že se svými dlaněmi dotýká Annina těla zasypaného krůpějemi potu, snažil se od toho odprostit a vnímat to celé jako muzikální show. Temperament se ani v jednom z těch dvou na parketě nezapřel: Úžasné passo double, samba, cha-cha, rumba i jednotlivé proložky technicky zvládnutých figur. Nechyběla ani drubná zvedačka a množství jemných choreografických prvků promyšlených od začátku až do konce. Sám byl nadšen i z muže, který Annu doprovázel – byl neskutečně nadaný. Všichni znala Michaela a jeho přísnost v hodnocení tanečníků, potažmo zpěváku, vybíral jen ty nejlepší, ale ten chlapec se mu líbil. 

Sotva dohrála hudba, Michaelovo rozjímání ukončil král svou nekompromisností: „Děkujeme Vám za spektakulární vystoupení...“

Oba s Jorgem jsme se vylekali. Nevěděli jsme, že někdo vstoupil do místnosti a pozoruje nás. Otec s rozčíleností v hlase pokračoval: „Dcero, víš kolik je hodin?!“ sklopila jsem oči. Jorge se pouze hluboce uklonil směrem k Juanovi, když v tom zaregistroval Michaela. S vyvalenýma očima se mu z úst nevědomky vydralo úžaslé: „Seňor Jackson!“

Michael se nad Jorgeovým úžasem stydlivě pousmál, ale než stačil cokoli říct, vložil se do Juan opět do řeči: „Děkujeme Ti, Jorge, ale má dcera je unavena. Zítra má velký den, omluv ji tedy.“

Jorge se jen hluboce uklonil na znamení uposlechnutí králova rozkazu. Vydal se po schodech pryč ze sálu. V průběhu cesty ho ale Michael zastavil a pokorně mu do ruky vložil papírek se svým souromým telefonním číslem: „Jste neuvěřitelně nadaný.“ špitl uznale, „kdybyste se chtěl tanci a zpěvu věnovat, prosím, zavolejte mi. Takových jako vy je málo.“ Pochvalně pronesl Michael k mladému muži s tmavými kudrnatými vlasy. Na znamení uznání Jorgemu položil ruku na rameno. Ten se v tu chvíli ocitl mimo realitu. Jemně pootevřel pusu ve snaze říci Michaelovi pár slov, ale nedokázal ze sebe dostat smysluplnou větu. Sledovala jsem jejich interakci ze spoda z parketu a nevěděla, jak se k tomu celému postavit. Byla jsem naštvaná. Konečně jsem měla chvilinku na sebe, potřebovala jsem se vybít, zazpívat si, zatančit...jinými slovy dostat nějak ze sebe všechnu tu tíhu emocí, co mě od Michaelova příjezdu sužovala. Jenže k mému „štěstí“ mi ta možnost byla zakázána. Všimla jsem sis otce, jak schází ke mně. Tohle zase nezůstane bez komentáře, pomyslela jsem si ironicky.

„Anno...“ začal, „kolikrát to spolu ještě budeme probírat? Ty si tohle jako budoucí královna nemůžeš dovolit. Za pár hodin převezmeš vládu nad celou zemí a není na místě, abys tu po večerech o samotě tancovala a zpívala s mužem, který se tě – budoucí královny - takto dotýká...ještě k tomu jsi v takovémto oděvu... Už se to nebude opakovat, ano?!“ Umlčel se vyčkávajíc odpovědi na svou otázku. Ta však nepřocházela, tak se znovu důrazně dotázal: „Anno, slyšela jsi, co jsem říkal?!“

„Ano, otče, neboj se...už se to nebude opakovat.“ hlesla jsem rezignovaně.

„To jsem rád. Krásně se vyspi, mé dítě...“ řekl Juan již smířlivějším tónem a políbil mě na čelo. „Dobrou noc.“

„Dobrou noc, otče.“ špitla jsem.

Pak se Juan otočil směrem k Michaelovi a podal mu ruku. I jemu popřál hezký večer, a pak se vytratil ze sálu. Zůstali jsme tam sami...jen já a Michael.

Znervózněla jsem. Svižně jsem se přesunula k přehrávači a vypnula hudbu. Hlavně rychle pryč...

„Bylo to bezvadné vystoupení...“ ozval se za mými zády sladký hlas muže, proti němuž jsem jen těžko hledala obranu.

„Baví tě mě zprapňovat?“

„Co to říkáš, Ann?“ Na chvíli se odmlčel, pak ale opatrně pokračoval: „Moc rád bych si s tebou teď zatančil...“

„Tu možnost budeš mít zítra stejně jako dalších tisíc lidí. Navíc jsi slyšel otcovo nakázání.“ odsekla jsem.

„Chápu.“ špitl smutně.

„Ne, nechápeš!“ otočila jsem se na něj plná vzteku. V tom se naše pohledy spojily a to byla chyba. Vmžiku jsem vzala ručník přehozený přes jednu ze židlí a svižným krokem se vydala směrem do schodů. Toužila jsem být neviditelnou, ale jeho sladký parfém, který se tolikrát vtíral do mé pokožky, nešlo ignorovat. Do toho jsem na svém těle přesně vnímala každičký Michaelův pohled. I když jsem šla kolem něj, nezastavil mě. Pochopil. Každý rozhovor s ním mě hluboce zraňoval. Ale i tak, jak jsem se od něj s každým krokem do schodů vzdalovala, mé srdce umíralo stále ve strašlivejších bolestech. Asi na desátém schodu se ta bolest stala vražednou a donutila mně zastavit. Pomalu jsem se otočila zpátky k parketu. Podívala jsem se směrem, kde stál Michael. Bylo nevyhnutelné, aby se naše pohledy opět setkaly. Bože, ty jeho čokoládové oči...zalapala jsem po dechu.

„Horká čokoláda je výborná na klidný spánek...“ špitla jsem nervózně a přes rameno se otočila k Michaelovi. „Přijď za 20 minut do mých komnat, nechci ji pít sama...“Ne, dnes se nemůžeme takhle rozloučit...

004

-----------------

Lisa se celá nesvá převalova v posteli. Kde jen ten Michael je? Od jejich výstupu na pódiu ho neviděla. Dokonce několikrát klepala na dveře jeho pokoje. Pokaždé bez odpovědi. Propadala neuvěřitelně chaotické panice, srdce ji tlouklo a slzy kanuly po jejích tváří jako hrachy. V tom ji z téživého pocitu vytrhlo jemné klepnutí dovírajícího zámku vedle z pokoje. Konečně, oddychla si. Lehla si směrem ke dveřím a zavřela oči doufajíc, že během následujících několika okamžiků Michael vstoupí k ní do místnosti ve snaze udobřit se. Byla neskeutečně nervózní. S každou další minutou její napětí stoupalo, až se začala stávat nesnesitelným. Už to nedokázala vydržet. Zvedla se z postele a váhavou chůzí přikročila ke dveřím, které ji přes společný salonek oddělovaly od Michaelovy komnaty. Srdce ji tlouklo děsivou rychlostí. Několika kroky přeběhla skrze menší místnost a opatrně vzala za kliku od dvečí Michaelova pokoje. Ty však nešlo otevřít. Zkusila to znovu, ale bez výsledku. Dveře byly zamknuté zevnitř. Ucítila, jak se do nich opřel náraz vzduchu.

„Zlato, jsi tam?....Zlato?“ odpovědi se jí nedostávalo. Měla divné tušení. Na nic nečekala a v nekližé vyběhla ven z pokoje. Rozhlédla se napravo i nalevo, jestli náhodou nezáhlédne Michaela a ano, nemýlila se. Téměř nakonci chodby kráčel její muž. Šel opodál za ženou, která ho vedla ke schodům, a pak o patro výš. Bosky po špičkách vyběhla za nimi. vůně heřmánkového šampónu, která se vsála do Michaelových čerstvě umytých vlasů zčesaných do culíku, jí ukazovala cestu. Byla překvapená i volbou Michaelova oděvu. Na černém těsném tričku vlála stejně tak černá rozepatá košile, přičemž sněhově bílé kalhoty zlehka obepínaly jeho pevná stehna. Takové věci běžně nenosil. Michaelova volba oblečení poukazovala na jakousi významnou událost, alespoň pro něj. Lisa stále pronásledovala pár před sebou. Vyběhla za ním po schodech o patro víš a dál do chodeb nad jejich pokoji. Když zahlédla, jak se Michael s neznámou ženou zastavili, dvěma kroky se schovala za rudými závěsy jednoho z oken. Nemohla riskovat své odhalení. Jen jedním okem vykoukla směrem je konci chodby, kde stála královská stráž. Žena, co vedla Michaela, s nimi prohodila pár slov, načež je nechali bez problémů vstoupit. Kam to jen... Myšlenku už Lisa nedokončila: „Prosím Vás...Perdón...halo...“. Ani na okamžik nezaváhala a rozhodla se zastavit procházejícího sluhu s ovocem. Po několika jejich vyzvání se mladý chlapec otočil a zlehlka se poklonil: „Si, seňora?“

„Co je tam vzadu? Tam, co jsou ti muži v uniformách...“ zeptala se nejistě, když ukázala prstem do míst, kde před okamžikem zmilel její manžel.

„Komnaty Její Výsosti princezny Anny...“

Lisa v šoku svěsila ruku podél těla. Jen s pootevřenými ústy hleděla na člověka, který ji právě odpověděl na víc otázek, než toužila znát.

 Stairs

-------------------------------------

Na vyzvání služebné Michael zdrženlivě vešel do princezniných soukromých uvítacích komnat. V místnosti byla šedo černá tma. Vždy všude kráčel s jasnou myslí, ale nemohl se nepřistihnout, jak se mu v těchto místech třesou kolena.

„Seňore...“ hlesla jemným hlasem komorná a poklonou se s Michaelem rozloučila. Slyšel, jak se její kroky vzdalují, až je zvuk zacvakávajícího se zámku ode dveří pohltil úplně. Zůstal sám. Zvědavost prostupovala celou jeho bytostí. S nakloněnou hlavou se pomalu vydal k pootevřeným dveřím, odkud přicházelo zářivé světlo. Když opatrně ony dveře otevřel, zkoprněl úžasem. Tolik nádherných obrazů... Všechno královsky laděno do zlatovo rudé, tmavé empírové sošky, křišťálový lustr, svícny, obrazy zasazené ve zlatých rámech, vysoká okna, decentní štuky a tmavý kazetový strop jen podrthovaly vzácnost a okázalou krásu místa, do něhož vstoupil. Nevěděl, kam se podívat dřív. V jeho tepnách se rozlévalo ohromné vzrušení. Cítil, že se každou chvílí setká s Annou, ale už tak mu to čekání připadalo jako celá věčnost. Přemýšlel, že se posadí do jednoho z křesel, ale neklidné vzrušení by mu nedovolilo jen tak sedět a čekat. Kolem sebe měl 4 vysoké dvojité dveře a netrpělivě vyhlížel, ze kterých Anna vystoupí. Nakonec jeho pohled zaujaly ty, které byly špatně dovřené. Hlavou mu blesklo, ať neváhá a vstoupí. Na druhou stranu pokud řešil, jestli je vhodné usednut do křesla bez vyzvání, vkrást se budoucí královně do ložnice rovnou zavrhl. Procházel se po uvítací místnosti snažíc se sklidnit svůj stupňující se neklid. Avšak jeho pohled se neustále vracel k oněm pootevřeným dveřím. Michaelova zvědavost přecejen zvítězila nad sebekontrolou a rozhodl se nahlédnout do pokoje. Co když na něj čekala tam? Mravenčilo mu v nohách, když zjistil, že nebyl daleko od pravdy. Opatrně vešel do předsálí Anniných soukromých komnat. Celé ty prostory byly tak ohromné... Okázalost sama. Už teď měl pocit, že celé její zázemí je větší než jeho dům, a to viděl jen tři pokoje. Po několika krocích mu dřevěné parkety zakryté kobercem zapraskaly pod nohama. Ale ne..pomyslel si a svraštěl obočí. Byl prozrazen.

„Helena?“

Vylekal se. Z poza dveří po jeho pravé ruce se ozval Annin hlas, ach ano, byla to určitě ona.

„Helena? Es el momento. Por favor, vengan a ayudar a salir de la bañera.“ (Heleno? Už je čas. Prosím, pojď mi pomoci ven z vany)

Několikrát se rozhlédl kolem sebe, aby se skutečně ujistil, že jiná „Helena“ než on tam není. Zhluboka se nadechl a s maximální obezřetností vkročil dovnitř. Pára se rozlévala koupelnou, ale ani tak nemohl přehlédnout Anninu siluetu nacházející se jen pár metrů od něj. Seděla ve vaně zády k němu, vlasy stočené do drdolu a zlehka si nechala vodu z nasáklé houby stékat po zádech.

„Toalla todavía, por favor.“ (Ještě ručník, prosím)

Michael vůbec netušil, co mu říká. Jediné, co pro něj mělo význam, bylo slovíčko „Por favor“. Tušil, že něco chce. Ale co? Rozhlížel se po místnosti a první, co ho bouchlo do očí, byl hedvábný ručník přehozený přes polstrovanou židli kousek před ním. Pomalu ho uchopil, a pak s upřeným toužebným pohledem plným něhy přikročil k Anniným zádům, aby splnil její přání a podal ji, oč pravděpodobně žádala....

Annina-prijimaci-mistnost-2

Annina-prijimaci-mistnost

Predsali-anniny-loznice

Bathroom-anna

 ----------------------------------

Se zavřenýma očima jsem si užívala momentu naprostého ticha, kde mým jediným svědkem byla jen horká voda stékající po mém hrudníku. Blaho. V určitý okamžik se mi do představ vkradla myšlenka, že mi po těle místo kapek vody přebíhají Michaelovy ruce dotýkajíc se těch nejintimnějších zákoutí mého těla. Při té představě mi studem zrudly líce. Ach bože...už za chvíli budeme sami. Nervozita začala dělat své. Krk se mi stahoval jako kdysi poprvé, když jsem s ním zůstala sama. Vzpomínám si, jak jsem v jeho ložnici upustila obrázek s Liz a sklo se roztříštilo po celé místnosti. Tehdy poprvé jsem ho měla tak blízko. Jeho nasládlý parfém se mi dostával pod kůži, i když seděl na zemi několik desítek centimentrů ode mě. Cítila jsem jeho mužnou dominantnost, která na mě pokaždé působila jak magnet. Byl tak něžný, ale přitom mě uměl majetnicky sevřít v náručí a já v ten okamžik věděla, že jsem pouze jeho. Přejížděla jsem mokrou houbou přes svá ramena, krk, tvář i ňadra v myšlenkách upřených k Michaelovi. Jako by ta houba byla jeho ruce. Nemohla jsem si pomoct. I po těch letech, přes to přeze všechno, jsem ho nemohla dostat z hlavy.

Ze snění mě vytrhly až čísi kroky v předsálí. „Heleno?“ otázala jsem zády ke dveřím. Ještěže přišla, byl nejvyšší čas vylézt z vany a připravit se na Michaelův příchod.

„Heleno?“ zopakovala jsem důrazně svou otázku, ve snaze domoci se odpovědi, která nepřicházela. Neměla jsem čas se nad tím pozastavovat. I tak jsem nabrala poměrně velké zpoždění. „Už je čas. Prosím, pojď mi pomoci ven z vany...“

Heleniny kroky se kdesi za mými zády roznesly koupelnou a já cítila, že se dostává do mé těsné blízkosti. Ze zvyku jsem se postavila ve vaně, zakrytá jen za zbytky voňavé pěny lpící na mé kůži, abych urychlila své čekání. „Ještě ručník, prosím.“ Nechápala jsem, proč ta zdrženlivost. A zrovna dnes. Vždy bývá velmi milá a povídavá. Co se jí asi jen mohlo stát?

Po chvíli se mých ramenou dotkl měkkoučký ručník, který se zlehka rozvinul až dolů. Jemně tak zkopíroval linii mého nahého těla. Zlehka jsem uchopila oba cípy ručníku a přiložila je k mokrému obličeji ve snaze jej osušit i očistit od zbytků make-upu. Milovala jsem ten pocit obalit se ručníkem a zhluboka nasát jeho levandulovou vůni. Zarazila jsem se. Ta důvěrně známá levandule byla totiž čímsi nasládlá. Jakoby nějaký parfém... Tu vůni přeci důvěrně znám…TA VŮNĚ! V ten okamžik mi došlo, odkud ji znám. Pouze jediný člověk v mé blízkosti voněl podobně jako můj ručník. Zprudka jsem se otočila a nemýlila jsem se. Můj pohled plný nevyřčených otázek uvěznily Michaelovy čokoládové oči, které si mě smyslně vychutnávaly. Stál pode mnou nepřestávajíc hledět do mých očí. Čas kolem nás se na okamžik zastavil.  

5f876822761272851272344961024-42369c5aed1-2-1

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Kačka z IP 37.48.22.*** | 27.4.2016 23:12
smilesmilesmile Och boží boží boží! Opět se mi jejich příběh dostal hluboko do krve.
Moc krásná kapitola! I když se teda velice děsím už teď! Ticho před bouří vrcholí řekla bychsmile. Ale je to dokonalý spisovatelský skvost!
Nejprve jsem se pobavila nad scénkou s Michaelovým sexapealem, to bylo taak roztomilé! smile Liz byla skvělá! Prý..."hodně tlusté zdi"....no super! Potom jsem nabyla dojmu že místo tebe chvíli psal nějaký profesor filosofie, protože jsem jen zirala při rozhovoru Mika s Anniným otcemsmile To byly úžasné dialogy! Máš hlavinku moudrého starcesmile .....myšleno v dobrémusmile. Je super že konečně Mika poznal doopravdy. Myslím že mu asi i rozumí když v podstatě s Liz zažili něco podobného.
A ta poslední scénka! Úplně jsem tajila dech! Ale bojím se Lisy. Bohužel není hloupá a asi jí vše dochází smile Na jednu stranu je mi jí i líto alee....ehmmmm kdyby jí v jejích nesnázích navštívil Albert určitě by to nebylo tak zlé smile.smile. Ale těším se. Jsi majstr popisu takového toho napínavého milostného dusna mezi nimi. smile.
Nemůžu se dočkaaat!
Jeana z IP 176.222.228.*** | 28.4.2016 19:54
hhh, tak ti dik smilesmile moc mě tvůj komentík potěšil, ale těch ód bylo vela! smile příjde mi, že ta story zrácí drive, minimálně mi příjde, že už to nemá to napětí, co to mívalo smile ale snažím se s tím něco dělatsmile) už jen pro Vaše sladké sny smile ještě jednou děkuji, jsi zlatá! smile
Zuzy z IP 84.16.113.*** | 28.4.2016 20:16
Já, nevím vlstně co říct napsat,aby to bylo výstižné..
Prostě, jsi vykreslila příběh úplně živě, cítila jsem napětí a to všude !smile tedy jak v ději a především to ve mě..  I ten krásný popis jejich paláce a vůbec vše je dokonalé!!! smile
Jsem ráda, že jejích Veličenstva King Of Pop.. a  Juan se tak trošku pískli smile a našli si k sobě jakousi cestu.. pochopili se.. a hlavně, že Juan ocenil Mikovi kvality a změnil názor, to se u tak korunované.... hlavy nestává často, uznat omyl z očí do očí..  Neskutečně mě bylo jako v nějaké detektivce, když ta můra Lisa, pronáslovala Mika až do komnat Anny..  byla jsem tak napjatá, že jsem ani nedýchala.. a pak si řekla potvoro jedna, ( tak asi vznikly báje o bílých paníchsmile když pobýhala v negližé.. No a ten závěr, Bože mě netrestej ten Mikův testosteron  sála i přes monitor! Sakra práce, jak teď vydržím bez úhony do dalšího dílu ... ?
Jeana | 28.4.2016 20:41
Teda Zuzy, myslím, že bylo zbytečné si dělat hlavu z výstižnosti komentáře smile smile doufám, že ti to nadšení zůstane i v příštích dílech, nějak mě v posledních týdnech opouští smysl pro psaní, respektive mi chybí základní slina, jak jednoduše popsat děj a přitom do toho vložit co nejvíc prožitkusmile zas na druhou stranu mám naopak strašnou chuť do čtení, takže postupně sjíždím všechny vaše povídky smile nemůžu se dočkat té tvojí, až si ji celou v klidu přečtusmile
Jinak ještě k tvým řádkám - ano, i já měla obrovskou radost z Juanova a Michaelova posození, alkohol dělá své smile a zaplať pánbůh za to, že odbourává bariérysmile a Lisa je hold Lisa, ještě tam sehraje jistou roli, proto tolik popisný dílek. Bílá paní bude hadr smile neboj, už mám další rozepsanej, jen ho musím vymazlit, a pak ho sem střelím smilesmile
Simoňka z IP 89.173.128.*** | 29.4.2016 15:07
Prečooooo? Prečo si to stopla v tom najlepšom???! Božeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee smilesmilesmile to dokedy nebudem spať, čo budem čakať na pokračovanie? Ja ho chcem hneď a pekne podrobne. kašlať na všetkiy prípravy, skúšky a ceremoniály, len nech sú hentí dvaja spolu. To je čistá katastrofa, keď človek musí čakať na ďalšiu kapitoluu!
Ja stále nerozumiem, prečo obaja musia mať také zábrany a furt sa niečoho obávať! Musíš nám to vynahradiť!!!!!!!
Mimochodom, veľmi krásne živo a pútavo píšeš. Neviem, kjde si k tomuto prišla ale kľudne nás môžeš zásobovať poviedkou častejšie. Myslím si, že ti veľa ľudí, bude vďačných za to. Len píš, píš o život, aby si nás tešila. A prosím, Lisu už nakop do zadku! Alebo ju nechaj zamilovať sa do Alberta, lezie mi na nervy
Jeana | 29.4.2016 19:26
No jo, koukam, ze rucnik udelal sve smilesmilesmilesmile ja se omlouvam za zdravotni ujmu, ale to vis, to bych nebyla jasmilesmile neboj, mam nejakou psavou, tak zas ted neco smolim a kdyz to pujde, brzo by se tu mohlo objevit pokracovanismile neni to lehke napsat kapitolu o deseti A4smile
nojo, to vis, je to kralovska dceruska, hold neni uplne mozny, aby to davali verejne najevo, o to spis, kdyz maji kazdy partnera.  A ono priznej si, ze jsi do nekoho zamilovana, kdyz vis, ze s nim kvuli vsem tem vecem okolo nemuzes byt, protoze jdou proti vam... ale bavi me to vymyslet i sepisovat smilesmile ale neboj, vse vynahradim uz v pristim dilu smile
jeeee, dekuju mocsmile jsem rada, ze se ti to libi.smile jak uz jsem psala Kacce a Zuzy, mam naopak pocit, ze to se mnou jde z kopce ale treba to je jen muj pocit, kdyz mi tvrdite opaksmile neboj, i Lisou mam sve plany az do uplneho konce, stejne jako s Albertem, Annou i Michaelem. Ale myslim, ze nektere veci, ktere ocekavate, budou uplne jinaksmile no nechte se prekvapit smilesmile a jeste jednou dekuju smile
Simoňka z IP 85.237.234.*** | 29.4.2016 21:30
Ak to ide s tebou dole kopcom,  tak ja sa gúľam
Simoňka z IP 85.237.234.*** | 29.4.2016 21:33
Ak to ide s tebou dole kopcom,  tak ja sa gúľam
Anna-Marie z IP 89.103.174.*** | 13.11.2016 11:33
No nené, tak to je sladký díl smile Nakonec ten Annin otec nebude až tak strašný, jen je svázaný tolika povinnostmi, pravidly...Lisa asi už má víc, než  tušení. Myslím, že bude zdrcená a Michael to z její strany dost odnese. Ale lásce přece neporučíš - Michael s Annou v koupelně, myslím, že v dalším díle se mám na co těšit. smile Já jim tolik přeji společnou budoucnost, že to ani možné není. Docela  se korunovace bojím, pro Michaela bude příšerné sledovat to...


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a devět