Kapitola 32.

Dobrý večer Vám všem!!!

Tak a je to tu, 32. kapitolka na světě! Možná též kapitola předposlední, závisí jen na Vás, jaký budete chtít konec ;) ale nebudeme předbíhat! Užívejte posledních společných chvil Mika a Anny! Příjemné podčteníčko a také hezký zbytek víkendu!:-*

Jeana

----------------------------------

„Miku? Kam pak jdeš? Měli bychom jít na ten raut, co pro hosty připravili dole v sále...“

„Nemám nějak hlad, Liso. Spíš půjdu ještě zkoušet. Nějak mi utíká choreografie v Dangerous. Musím si to ještě projet...“

„Ale zlato, musíš přeci jíst..“

„Vždyť víš, že před vystoupením nejím...nedělá mi to dobře. Cítím se potom akorát těžko a vrací se mi šťávy ze žaludku..“

„Miláčku, vystoupení máš skoro za 6 hodin...do té doby času dost...“

„Do té doby dost času na zkoušení, nezlob se...musím jít.“

„Nech ho, Liso,“ snažila se Mika Liz zachránit, když viděla, jak se za ním Lisa rozeběhla ke dveřím: „Vždyť sama víš, že je to marný. Pokud se jedná o jeho práci, všechno jde stranou. O to spíš, když kvůli tomuhle koncertu je nervózní už od doby, co jsme přijeli.“

„Ale proč? Když zpíval na narozeninách Billa Clintona, tak choval úplně normálně!“

„Jenže dvě písničky na narozeninách Billa Clintona a korunovační koncert španělské královny, kde bude více jak 100 000 lidí, je trošku rozdíl. Cítí strašnou zodpovědnost. Stojí to na něm...jen a jen na něm.“

„Já...samozřejmě tomu rozumím, Liz...ale vadí mi, jak mě přehlíží. Má tendence mě ignorvovat a přitom z něho cítím takovou podivnou lhostejnost vůči mé osobě, jak kdyby mě už vůbec nemiloval..“

„Neboj, tak to určitě není. Je z toho sám přešlej..vydrž, zítra se vrátíte domů a bude všechno jako dřív...“ snažila se Liz zachránit situaci.

„Kéž bys měla pravdu...“ povzdechla si Lisa hledíc se skříženýma rukama na prsou do temné chodby, kde před chvílí zmizel její manžel.

------------------------------------

Nastal čas. V elegantních koktejlkách jsem polmalu vycházela po schodech do královkého lože přímo proti pódiu, odkud jsem spolu se svou rodinou a Albertem měla sledovat Mikův velkolepý koncert. Čekalo se jen a jen na náš příchod. Jakmile jsem se zjevila před svým lidem, znovu mě vítal hlasitý jásot, který tak sladce hřál u srdce. Spolu s Albertem po boku jsme jim věnovali několik pokynutí ruky na znamení pozdravu, a pak usedli do polstrovaných křesel, abychom v pohodlí sledovali práci světem tolik obdivovaného Mistra. Show mohla začít.  

Nedokážu popsat emoce, které mě pohltily v okamžik, když se Michael poprvé objevil na pódiu. O to spíš dav fananticky kříčící Michaelovo jméno dopomáhal ke stále těsnějšímu sevření mého krku. Byla jsem jak na trní. Cítila jsem, jak mi naskakuje husí kůže a přitom na sobě nemůžu nechat nic znát. Seděla jsem spořádaně s dlaněma sevřenýma v klíně a oči upřeně upínala k muži, jenž nehnutě stál několik desítek metrů přede mnou. V tom se pohnul a všichni kolem začali šílet. Teprve až teď jsem si uvědomila, že Michaelovo silné charisma působí na milióny dalších lidí po celém světě. Vzhlížela jsem k němu s ohromným respektem a uznáním, ani o píď menším než on ke mně. Ten muž, jemuž u nohou ležela celá planeta, mi obětoval svou lásku. Proč jenom já? Nebylo dne, kdy bych si nevzpomněla alespoň na jedno z Michaelových úchvatných vyznání, při kterých se mi vlévaly slzy do očí...stejně jako teď. Až teď, kdy se ode mě pozornost lidí odvrátila, jsem mohla svobodněji nadechnout a si uvědomila vzácnost daru, který Mikovi a mně osud dal. Dal nám nás...

Jakmile začal zpívat, roznesl kolem sebe erotické dusno, jenž se prostorem šířilo jak lavina. Vřískot a křik lidí chvílemi až přehlušoval Michaelův zpěv. Z každého, i obyčejného jeho pohybu jiskřila smyslnost, po níž přihlížející prahli jak žíznivý tulák v poušti. Kolikrát jsem při jeho vlnění ucítila šimrání v podbřišku. Právě ony „taneční“ pózy v kombinaci s Michaelovým vábivým chraptěním ve mně kontinuálně vyvolávaly živé vzpomínky na včerejší večer. Ano, byla to zajisté charakteristická součást jeho uměleckého projevu, ale to mému chtíči nešlo vysvětlit. S hrůzou jsem přistihla, že na mě nepůsobí o moc rozdílněji než na své fanynky, které by ho nejraději zulíbaly a při té příležitosti mu ukázaly, jak vášnivé milování s nimi může zažít. Jak já se sama nad sebou zastyděla! Nejvýše společensky postavená bytost v zemi! Královna a ještě k tomu katolička a přemýšlí nad tím, jak z něj co nejrychleji strhat šaty!

Fascinovaně jsem pozorovala Mika, aniž bych si uvědomila, že na mě manžel upíná svůj zrak. Okamžik si mě mile prohlížel, až se na jeho rtech vyloudil sladký úsměv. Nic netušící Albert se vduchu převelice radoval, jak se jeho plán s realizací Michaelova koncertu v den slavnostní korunovace zdařil.

Přiznám se, že ne všechny písně jsem znala. Po mém odchodu z Neverlandu jsem se snažila vzpomínkým na Michaela vyhýbat, včetně poslechu jeho písní. Teď ale nebylo úniku. Zkameněle jsem seděla v křesle a pozorovala ohromnou show. S očima přilepenýma na Mikovi jsem se párkrát přistihla, že nedýchám, o to spíš při písni Smooth Criminal, jehož hlavní hrdinkou byla jistá Annie...Annie.., zopakovala jsem si pro sebe. Moje malá Annie...říkával Michael ve chvílích, kdy jsme si byli nejblíž. Stejně tak se mě často v zamyšlení ptával, jestli je všechno v pořádku...Zvláštní to shoda náhod, která zasvěceného člověka nutila pozastavit se nad významem slov uvnitř této skladby. Možná nechtěný paradox, možná záměr...Kdo ví? Po celou dobu té písně měl klobouk v pozici, kdy mu bylo sotva vidět do tváře a v ten okamžik mi to došlo. Ta píseň byla o nás...o mně... Ač v metaforách či parafrázích, byla plná zloby, strachu i zlomeného srdce... Smooth criminal...nepřehlednutelné označení pro bodyguarda, který mě spolu s dalšími odvezl proti mé vůli zpět domů. Musel jí složit bezprostředně po mém návratu do Španěl. I přes tu dálku se mě hluboko uvnitř dotýkal, až jsem v jednom okamžiku cítila, jak se mi začervenaly líce. Dokonce jsem i místy žárlila, když se před zraky všech tiskl k pohledné dívce ve velice krátkých šatech, která se kolem něj míjela na pódiu. Emoce, co v každém z diváků vyvolával, byly neskutečné!

Lisa seděla mezi čestnými hosty na jedné z tribun a bez velkého zaujetí pozorovala svého muže. Nemohlo ji uniknout, jak při duetu o nezastavitelnosti lásky se slovy „I just cant stop lovin you“ odhodlaně ukázal směrem ke královské loži. Její obavy sílily.

„Liz, vidělas to?!“ vyhrkla prudce Lisa na Michaelovu nejlepší kamarádku, která se se sevřenýma dlaněma vrtěla v rytmu skladby na židli.

„Co myslíš, drahá?“ otázala se mimoděk nepřestávajíc si užívat Michaelova vystoupení.

„Myslím to, jak ukázal směrem ke královně!!!“

„Liso, miláčku, nebyla by to první ani poslední ženská, na kterou ukázal. Mluvíš, jako bys jeho koncert nikdy neviděla. Pořád ukazuje na ženský, ať jsou kde jsou. Proč v tom pořád něco hledáš? Zbytečně se nervuješ...lovin jůůůůůůů!“ přešla Liz do Michaelovy písně, jako by se nechumelilo, načež po jejím skončení obdivně zatleskala. „Ha, Thriller! Můj nejoblíbenější! Its klous tu miiiidnaaaajt.“

Lisa jen rezignovaně protočila očima a uraženě zkřížila ruce na prsou. Věděla, že v Liz spojence nikdy nenajde. Jak jen jí připomínala Michaela, když spolu před rokem začínali. Nějak se nad to nedokázala povznést a jen dál v tichosti protrpěla koncert až dokonce. Úplně v ní poskočil střípek naděje, když se z reproduktorů ozvala melodie Muže v zrcadle.

Za masivního skandujícího aplausu se Michael se svými kolegy, kterým sám též tleskal, klaněl na pódiu. Ještě chvíli tam stál, když k němu na pódium vstoupila postarší žena menšího vzrůstu s šekem na neskutečných 2 300 000 dolarů, a potřásla mu děkovně rukou. Pár okamžiků si spolu povídali, když v tom na pódium napochodovala hradní stráž Španělského království. Předstoupila před ně, aby se rozestoupila podél hrany jeviště a vytvořila tak pomyslnou ochrannou bariéru mezi fanoušky a lidmi ns pódiu. Michael znervózněl, dokonce snad víc než před samotným vystoupením. Od chvíle, co nastoupila stráž, uplynulo jen několik sekund. Jemu to ale přišlo jako celé vleklé hodiny. Kousl se do rtu a oči netrpělivě zabořil k bočnímu vchodu jeviště, kudy měla každým okamžikem vstoupit Anna s Albertem. A přece!

---------------------------

Stála jsem před kovovými schůdky. Ještě než jsem se rozhodla udělat první krok vzhůru na pódium, pár maskérek doladilo jemné niance na mém účesu a lehce mi dokonturovaly rty.

„Můžeme?“ špitla jsem opatrně k Albertovi, který souhlasně zakýval. „Dobrá tedy... Jdeme.“

Vzpřímenou chůzí jsem vystoupala na jeviště a po boku Alberta vkročila před desetitisíce lidí, kdy původní fanouškovský křik vystřídal ještě větší křik na znamení hlasitého přivítání. Ladným krokem jsem kráčela kolem účastníků Michaelova koncertu a podávala si s nimi ruku na znamení obdivu a díků za jejich ochotu vzdát se dobrovolně honoráře ve prospěch trpících dětí...až jsem stanula na konci - před Michaelem. Poprvé od rána jsme si zblízka pohlédli do očí. Lehce jsem se usmála a i jemu podala chvějící se ruku prozrazující vzrušení z našeho setkání, které poprvé v životě probíhalo takto oficiálně, před zraky tisíců lidí. Hleděla jsem uchváceně do jeho tváře sledujíc pot lesknoucí se po jeho tváři. Prohlížela jsem si jeho ročepýřené vlasy, smytý make-up a stejně tak vnímala jeho stále zrychlený dech. I když jsem se na tuhle chvílí připravovala celé odpoledne, realita předčila mé očekávání.

„Ann..“ upozornil mě skrze nehybná ústa tak, abych jeho slova slyšela jen já. Zachránil mě před nepříjemným faux pas přesně v moment, kdy Albert pogratuloval poslednímu účastníkovi a chystal se k Michaelovi.

„Pane Jacksone,...já...“ na rtech jsem vyrýsovala půvabný úsměv, který měl zakrýt mé rozrušení. Naštěstí jsem se okamžitě chytla zpět své role a pokračovala „přiznám se, že nemám slov...Něco tak strhujícího se nevidí každý den. Ohromá show ohromných lidí. Vskutku máte neuvěřitelný talent...Opravdu! Máte mé převeliké díky za to, co jste pro nás právě teď udělal.“

„Nuže Miku, já vám s obdivem tleskám!“ zapojil se do rozhovoru Albert, který zrovna tak potřásl našemu významnému hostu pravicí. „Čekal jsem hodně, ale tohle tedy opravdu ne! Úžasné!“

„Vaše Veličenstva,“ řekl děkovně Mike a zlehka se uklonil, „naopak pro mě to byl ohromný zážitek dostat tu možnost podělit se s Vámi o tak významný den...a o to spíš, když jsem mohl pomoct.“

„A jak...“ hlesla jsem obdivně a přes rameno Michaelovi věnovala děkovný úsměv. Předstoupila jsem téměř doprostřed pódia a ujala se mikrofonů, abych směrem ke svému lidu mohla pronést pár vět o tom, jak Michaelova práce a nekonečná dobrotivost poskytla Španělsku ohromný dar, kterým pomohl vykouzlit úsměv na tváři desítek dětí. Poté jsme šek za jásotu lidí společně předali do rukou ředitelky pro správu dětských domovů.

-------------------------------------

Slavnostní večeře byla za námi a ples se nesl v plném proudu. Nohy mě už bolely od nekonečného tancování s nejvýznamnějšími hosty dnešního dne a zájem o sebeglorifikaci přítomných jsem navenek držela jen s přemáháním. Během večera jsem několikrát zahlédla Michaela, jak opatrně tančil s mou mladší sestrou. To jediné mě udržovalo v pozoru. Moc dobře jsem si vybavovala Adriina obdivná slova na Michaelovu osobu. Rozrušovalo mě to. Věděla jsem, že je vcelku nemožné, aby mezi nimi k něčemu došlo, ale na stoprocent jsem si tím jistá být nemohla. Znala jsem náš příběh a ještě víc jsem znala svou sestru. Naštěstí nepatřila k těm, které musí mít vysněného chlapa v posteli stůj co stůj. Snažila jsem se nad to povznést, ač to chvílemi bylo nad mé možnosti. Bylo milé vidět, jak otec tančil s mojí matkou a dokonce také s Liz, Albert pro změnu s mou sestrou a s Lisou...jen Mika s Lisou či s Liz jsem viděla snad jednou, o to víc ho proháněla má sestra, se kterou když netancovali, bavila ho svou přítomností u slavnostního rautu. Dokonce jsem si všimla, že si mě v průběhu jejich konverzace se skleničkou v ruce prohlíží, ne-li se o mně s Andrianou baví, což bylo vcelku milé zjištění. Na jednu stranu mi Mika bylo líto. Uměla jsem si představit, jak musí být z toho velkolepého koncertu vyčerpaný, ale mé sestře nemohl říct ne.

Bylo téměř deset večer, když se mi v jednom nestřeženém okamžiku podařilo utéct ze sálu od všech těch samolibých „velikánů“. Graciézním pohybem jedné ruky jsem uzmula šampaňské z rohu jednoho ze stolů a vyšla ven do zahrady. Zpočátku jsem minula velké množství lidí, kteří v lehce ovíněném stavu zvolávali „Ať žije královna!“, přičemž někteří střízlivější se dokonce odvážili i drobnější úklony, ale postupně, čím dál jsem byla od paláce, tím víc počet hostů slábnul.

Konečně jsem došla na opuštěné místo nahoře v zahradách, kde byl přenádherný výhled na blyštivou okázalost plesu, odkud ke mně slabě doléhala slastná hudba španělškého tanga. Tohle ticho mi naprosto vyhovovalo. Pryč od všeho a od všech, nebo ne?

„Chvíle klidu bývá na těchto pompézních akcích tím nejcennějším, nemám pravdu?“ ozval se jemný hlas za mými zády.

Lekla jsem se. S vyděšeným výrazem ve tváři jsem pohlédla do tmavých studánek, které jsem nad míru milovala a v mžiku mi došlo, kdo je tím tajemným mužem pod rouškou tmy.

Děs v mých očích ho pobaveně rozesmál: „Nemáš čistý svědomí...“

„Jsi si nějak jistý...“ konstatovala jsem pyšně a opřela se paží o kamené zábradlí nepřerušujíc oční kontakt.

„To jsem...“ zachraptěl a já cítila, jak v kombinaci jeho hlasu s vášnivým temperamentem tanga propadám vzrušení.

„Zrovna ty jsi nevinnost sama...“ ušklíbla jsem se posměšně a velice dobře dbala na to, aby z mého hlasu byla jasně znatelná flirtující nálada. Abych situaci pomohla ještě víc, ladným pohybem jsem se vzepřela a usadila se na kamenném zábradlí přímo ve výši Michaelova klína. Přišlo mi to stále málo, tak jsem svůj zlatavý střevíček nechala sklouznout ze své nohy na zem tak, aby viditelně vypadl mimo mé honosné šaty. Ruce jsem vyzývavě rozevřela a dlaněmi se opřela o stále od slunce vlažný kámen. Lehce jsem pozvedla obočí ve snaze dočkat se Michaelovy odpovědi.

Moc dobře pochopil a bez váhání přešel na mou hru. Několika sexuálně horlivými kroky, které uměl podat s jistou zdrženlivostí jen on, přešel až ke mně. Neopouštějíc náš vzájemný hladový pohled plný očekávání, stočil svou pravou ruku kolem mého pasu a prudce si mě přitáhnul co nejblíže k sobě: „Jistěže...co pak bys o tom pochybovala?“ řekl se smyslně.

S přivřeným, ale pevným pohledem jsem probodávala jeho oči, načež jsem mu vábivě olízla horní ret. „Tak mi dokaž svou neposkvrněnost...“ vyzvala jsem ho vítězoslavným úšklebkem.

„Ty si chceš hrát!.....Dobře...tak si pohrajeme...“. Jeho hlas byl svůdný a rozhodný zároveň. Svými rty se odhodlaně vydal k cestičce mezi mými ňadry. V tom jsem ho prstem rozhodně zarazila. „Ne....tady ne...o půlnoci...čekej mě u sebe.“

„Nejradši bych tě nikam jít nenechal...“ věnoval mi dlouhý láskyplný úsměv.

„Nejsem si jistá, co by na to Lisa, moje sestra, nebo snad i jiné dámy řekly...“ 

„To nevím a ani mě to nezajíma...“ zachraptěl rozhodně, „Vždyčky jsi mě zajímala jen ty...a já vím, že to se nikdy nezmění! “ Jeho dlaň hebce sklouzla po mé tváři. Se spalujícím pohledem mi vtiskl vášnivý polibek, při kterém se mi rozutíkal vzrušený dech.