Kapitola 35.

Napsal Jeana (») ve středu 20. 7. 2016 v kategorii Králova dcera, přečteno: 1445×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online7e096326b0d00603b4b912361a7126e1.jpg

Michael seděl ve studiu na Neverlandu a dolaďoval poslední detaily právě složené písně, když v tom Lisa rozrazila dveře. Otočil se směrem k ní, ale než stihl cokoli říct, naštvaně hodila svazek novin na mixážní pult před Michaelem. Pak se na něj podívala a s jistou ironií v hlase vyšvihla štiplavou poznámku: „Tak se modli, aby nebylo tvoje.“ Vzápětí se otočila na podpatku a jak rychle přišla, tak i odešla.

Michael seděl před pultem a třesoucíma rukama se natáhl pro ranní tisk, ne němž zářil dech beroucí titulek: „Španělsko slaví! Půvabná královna je na konci třetího měsíce! Bude mít Španělsko svého dědice?“

Anna-pregnant

--------------------------

Nikdy bych nevěřila, jak rychle může čas plynout. Těch devět měsíců uteklo jak voda a přitom nebylo dne, abych si nevzpomněla na muže, který vnesl do mého života lásku a něhu. Ale teď, při pohledu do tváře toho nevinného tvorečka v mém náručí, jsem si s tíživým pocitem na prsou uvědomila, že část Michaela budu mít navždy po boku. Po celou dubu, kdy jsem nosila to malé pod srdcem, jsem se modlila, aby se mé obavy nenaplnily a dítě bylo Alberta, mého zákonitého manžela...jenže teď, ležíc na lůžku v porodnici a svírajíc droboučkého chlapečka v náručí jsem pochopila, že o skutečném otci mého syna není pochyb. Ač jsem se snažila zapomenout, dnem i nocí jsem měla před očima Michaelovu andělskou tvář. O to bolestivější pro mne bylo pohlédnout na obličejíček mého chlapečka. Jeho ústa i nos byly přesnou kopií jeho otce. Ze zamyšlení mě vytrhlo jemné poklepání na dveře:

„Anno, má drahá Anno...“ rozneslo se místností jemné Albretovo dojetí a rychlým krokem si to namířil k mé posteli, aby co nejrychleji pohlédnul na „našeho“ chlapečka. „Ten je překrásný!“ povzdechnul si a nahnul se pro něj toužíc malého co nejdříve sevřít v náručí. „Jsi celý já...“ zazubil se nadšeně a fascinovaně si prohlížel uzlíček ve svých dlaních. „Dala jsi mi nádherného syna, dědice našich dvou dynastií, našich zemí...Anno…jen těžce se mi popisuje nevýslovná nadšení, jak hrdý na tebe a na našeho syna...Pojď, půjdeme našeho syna ukázat ven. Celý svět na něj netrpělivě čeká.“

Prince-baby

--------------------------

„Hmmmm...Lis, vypadá to krásně!“ pochválil uznale výkon své ženy a radostí spráskl ruce muž vlastnící ten nejkrásnější úsměv na světě.

Michaelova pochvala pro Lisu mnoho znamenala. Velice dobře si uvědomovala, jak si Michael potrpí na kvalitu a když už někoho pochválil, je to opravdu vrchol jeho respektu, „Snažila jsem se,“ hlesla stydlivě.

„Opravdu to vypadá výborně,“ rozzářil se a několikrát pln dojmů dloubl vidličkou do těstovin před sebou. Pak se ale rychle vymrštil ze židle a zamířil k malé nenápadné chladničce s prosklenými dveřmi za svými zády „Víno k tomu bude ideální! Co myslíš? Bílé nebo červené?“

„Asi bílé...“ pronesla od stolu, za nějž právě v krásných vínových večerních šatech usedala.

„Hmm..dobrá volba, taky na něj mám chuť.“ usmál se a zamířil si to zpět ke stolu, kde opatrně do dlaně uchopil Lisinu: „Tak ukaž, naleju ti...“

„Díky,“ špitla a věnovala svému manželovi zamilovaný pohled. Dnes večer slavili své druhé výročí a svého manžela zahrnovala tak vřelou láskou, jakou jen žena umí svému muži dát. Již od rána si připadala jak ve snu, nechápala, jak může zažít něco tak krásného po boku někoho tak milovaného. Ještě než se slunce stačilo vyhoupnout nad oblohu, spolu tajně odcestovali na Niagárské vodopády, kde strávili pohádkový den. Jakoby nikdy mezi nimi nenastaly problémy, cítila, že jejich láska je na vrcholu a neustále vzkvétá. Všechno, co se odehrálo před více než půl rokem bylo zapomenuto. Nelhal ji...tehdy, když ji po návratu ze Španělska prosil o druhou šanci a sliboval ji nový začátek, na jehož znamení si symbolicky nechal ostříhat své nádherné havraní vlasy, nevěřila, že svému slovu dostojí...Ach, tolik se mýlila. Kdyby jen mohla své obavy a křivá slova plná nedůvěřivých obvinění vzít zpět. Stejně tak i své výstupy kvůli královnině nenarozenému dítěti. Tohle všechno, nekonečné žárlivé výstupy, kterým ale nedovolil zničit jejich manželství. Rozuměl jejímu rozhořčení a s něžným klidem v hlase ji neustále ujišťoval o opaku, dokud ji z hlavy nezmizely poslední obavy a zaklesnuté střípky nedůvěry. Byl neuvěřitelný, jak svou mírností a trpělivostí dokázal navrátit jejich manželství do starých, ne-li ještě lepších, kolejí. Tolik ho milovala. Užívala si pohledu na svého večeřícího manžela, jak si pomalu s chutí vychutnává každé sousto delikátních italských těstovin ve speciální omáčce, které jim k této významné události osobně zde na Neverlandu připravila. Potemnělým toužebným pohledem, jež jí věnoval v moment, když se rukou nahnul pro skleničku s vínem, prozrazoval záměry, které s ní po jídle má.

V tom se na jeho rtech vyloudil ďábelský úsměv: „Copak to děláš?“

„Co máš na mysli?“ otázala se nevinně, když ho pod stolem začala dráždit bosou nohou na vnitřní straně stehen.

„Lis, to nedělej...“

„Pročpak? Naplácáš mi na holou?“ odvětila koketně.

„To bude to nejmenší, co by tě čekalo...“ ušklíbl se a jeho pohled se pomalu uchyloval do erotického světa, kde byl výhradním pánem.

„Nevěřím, že bys byl něčeho takového schopen...ty...takovej andílek...“

„Mýlíš se, drahá...“

„Chtěl bys mě přesvědčit o opaku? A máš na to?“ přimhouřila nedůvěřivě oči a naklonila se co nejblíže k Michaelovi, aby mu nabídla pohled do svého poodhaleného dekoltu, když náhle jeho pozornost zaujaly slova postaršího televizního hlasatele, jenž k nim potichu doléhal z vedlejší místnosti.

Přerušujeme vysílání, abychom světu ohlásili radostnou novinu, že španělská královna dnes ráno porodila zdravého chlapečka, následníka trůnu. Královna Anna necelou hodinu po porodu vystoupila spolu se svým manželem před dveře nemocnice, aby svému lidu za bouřlivých ovací ukázala budoucího dědice, kterou po celou dobu svírala ve svém náručí. Jeho jméno zatím nebylo veřejnosti prozrazeno, dojde k tomu jak bývá zvykem až po oficiálních křtinách v příštím týdnu. Všichni novopečeným královským rodičům gratulujeme a přejeme hodně štěstí. O dalších informacích Vás budeme průběžně informovat...a teď z domova...“

V tom okamžiku vzala vyjímečná atmosféra za své. Michael jak smyslů zbavený vystřelil do obývacího pokoje ve snaze co nejrychleji hlasatele umlčet. Po chvilce divokého hledání ovladače se nechtěně podíval na obrazovku a veškeré jeho snahy byly ta tam. Pohled na vyčerpanou, ale šťastnou Annu v bílých šatech s kytičkami, která v chvějících se rukách z vyčerpání svírala maličké miminko, ho naprosto odrovnal. Jako matka byla snad ještě krásnější než v jeho vzpomínkách. Beze slov se sesunul do křesla a odevzdaně přihlížel zpravodajskému vysílání. Tolikrát snil o tom, že jednou spolu budou mít vlastní rodinu. Z neřízeného kolotoče emocí a myšlenek upnutých k ženě jeho života ho vytrhnul až ovladač, který mu Lisa podstrčila pod nos. „Hledals tohle?“ otázala se chladně. Když nereagoval a bez hnutí dál zíral na obrazovku před sebou, kde před několika vteřinami běžely sestříhané záběry z krátkého Annina vystoupení s dítětem před nemocnicí, svůj dotaz zdůraznila: „MIKU?!“

Na její příkaz k ní natočil hlavu, ale duchem byl nepřítomen. „Co?“ špitl pln bolesti, jakoby ho vytrhla z jiného světa. „Promiň, nezlob se...musím se jít projít.“ hlesl a protáhl se kolem ní, aniž by si vzal ovladač, který mu po celou dobu podávala. V jednu chvíli se jí i zdálo, že se mu v očích zaleskly slzy. V Mikově tváři viděla známý výraz toho, co se jí před půl rokem s vypětím všech sil podařilo zlikvidovat…Michaelovu hlubokou lásku k Anně - její největší nepřítel byl zpět v plné své síle. Lisiny nejhrůznější obavy se naplnily druhý den, když na Mikově stole shodou okolností našla účtenku za 101 rudých a bílých růží, které nechal kdosi z Neverlandu zaslat na adresu španělského královského paláce. Nemusela dlouho přemýšlet, čí jméno za tímto rozhodnutím stálo. Cár účtenky položila zpět na desku stolu a s hlubokým nádechem se vydala k Mikovi do studia, kde ho vždy na 90% v jeho těžkých chvílích našla a ani teď se nemýlila, byl zde. Plně zabrán do své práce.

„Můžu?“ řekla klidným hlasem ode dveří snažíc se připoutat Michaelovu pozornost,

„Jistěže, ty vždycky.“ hlesl tiše a jakmile povypínal pár knoflíků na nahrávacím pultu, otočil se v křesle ke své ženě, „co pro tebe mohu udělat, Lis?“

„Ani ne spíš tak pro mě jako pro nás...“ odvětila s ledovým klidem na jeho otázku. Nemohla si nevšimnout, jak Mike na okamžik nechápavě svraštil obočí. „Asi mi ani nemusíš vysvětlovat, proč jsi poslal ty růže do Madridu...“

„Ty to víš?“ zeptal se s obavou nad směřováním jejich rozhovoru.

„Ležel na stole ve tvé pracovně...víš, Miky, když jsem tě včera viděla, jak mlčky sedíš před tou televizí, došlo mi, že i když se budeme oba snažit sebevíc, nikdy nepřekonáme tvoje city k Anně...“

„Lis, probůh, co to říkáš? Vždyť to není pravda!“ vyděsil se Michael a dvěma kroky přiskočil k Lis, aby ji co nejrychleji pohlédnul do očí.

„Přestaň už s tím, Miku. Lžeš nám oběma. To, co jsem včera viděla mi stačilo k tomu, aby mi došlo, že se jí nikdy nevyrovnám. Moc jí závidím. Má totiž to, co já nikdy mít nebudu – tvou bezmeznou lásku.“

„Už dost! Ano, miloval jsem ji. Přiznávám, ta včerejší zpráva mě trochu rozhodila, ale už jsem v pořádku a ty růže...byla to slušnost. Poslal bych je každé ženě…“

„Mně jsi nikdy kytky nekoupil.“ přerušila ho stroze. Na její slova Michael neměl odpověď. Měla pravdu. Vždycky ji kupoval drahé cennosti – měla cokoli, na co si ukázala, ale kytku ji nikdy nevěnoval. Květina pro něj byla odjakživa maximálním vyjádřením emocí, které muž k ženě chová. Byla tím nejhlubším projevem intimna, nejčistším projevem citů. Jak jen mu zamrazilo v zádech, když si uvědomil, že Lis má ve všem pravdu. Byl v koncích. O ženu svého srdce přišel a teď přichází o jedinou, s níž mohl v klidu bok po boku dožít.

„Řekni, co můžu udělat a já to udělám...“ hlesl odevzdaně a pohled zaryl do podlahy pod sebou. V tom ucítil, jak Lisina ruka opatrně uchopila jeho dlaň, a pak se jen ztěžka nadechla. S chvějícím se hlasem a silným sebeovládáním pohlédla Mikovi do očí: „Slib mi, že na sebe dáš pozor. Moc ti přeju, aby ti to s Annou někdy vyšlo. Snad budete mít to štěstí, když my ho neměli...“

„Liso, prosím ne, to přeci...“

„Ale ano, přesně tak. Víš já...nechci a ani nemůžu žít s člověkem, který ve svém srdci bude vždy s jinou. To po mně nemůžeš chtít, Miku. Druhé housle jsou dobré v symfoniích, ale ne ve vztahu...půjdu si zabalit věci.“ dodala tiše a políbila svého manžela doprostřed čela. Mlčel, ani se nesnažil ji přemlouvat. Ač s těžkým srdcem, chápal její rozhodnutí. Bylo mu to všechno tak líto. Neměl sílu ji po tom odhalení pohlédnout do očí. Hlavu měl sklopenou do země a zvedl ji jen na krátký okamžik, když za sebou Lisa zavřela dveře na konci chodby. Ještě malou chvíli tam bez hnutí stál, než se s vypětím všech sil donutil dojít zpět ke svému křeslu, do něhož se zhroutil spolu s návalem zoufalého pláče. Schoulil se do klubíčka a nechal po svých tvářích stékat nekonečné proudy slz, přičemž z jeho rtů se draly zoufale bolestné vzlyky. „Proč?“ ptal se sám sebe v duchu. Nikdy nikomu nic neudělal, naopak se snažil po světě šířit radost, smích, mír a lásku, kterou lidé tak zoufale potřebují, tak za co ho Pán Bůh tak krutě trestá? Co dělá špatně? Věděl, že odteď je na celý svůj život sám.  

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Zuzy z IP 84.16.113.*** | 21.7.2016 20:01
Tak a malý Jacksoňátko s modrou krví je na světě! Anna to chuděra nebude mít lehké co do emocí. No a Albert, buď si tu možnost, že není jeho nepřipouští a nebo je to od něj taktika. Kdo chce najít podobu, najde ji, nebo to je jen snaha o zachování monarchie, kdo ví?
No a Michael se snaží být dobrý manžel, až nechutně jim to s Lisou klapalo smile Do okamžiku, kdy zaslechl o tom, že se Anně narodilo mimčo!Jsem si jistá, že Mike nebude takovej trouba,aby si tu možnost nepřipustil, že je otec a co víc, nepřestal v ní doufat a přát si to, věřím, že to neviditelné pouto bude natolik silné, že je hlas krve ho zavolá, stejně tak jeho srdce, které patří Anně i kdy vedle něj byla já nevím kdo.. Annu nenahradí a je bláhové myslet, si že ano. Jak Lisu nesnáším i tak to vydržela dlouho a jsem ráda, že odešla, ani ne tak kvůli sobě,ale kvůli Mikovi. Ten se bude trápit, to je jasný, ale má volnou cestu, zjistit, pokusit se, získat to nejcennější!

Fajn, Lisa je ze hry( pokud nebude dělat potíže)a zbývá  vyšachovat Alberta a může být Mike s Annou i když celá královská rodina bude zuřit. Miku, neboj to přebolí a vé snahy šíčit lásku, pokoj, smích to vše se ti splní,ale s Lisou to zaplať Pánbůh nebude!!!smilesmile
Kačka z IP 37.48.0.*** | 31.7.2016 21:09
A já to zase zaspala...smile
Opět krásný dílek! Myslím, že Lisa se na svou situaci chová docela obdivuhodně. Já se ocitnout v její roli tak netuším jak to zvládnu a ona mu ještě dokázala popřát ať mu to s Annou vyjde. ....myslím, že i takhle vypadá láska. Bohužel pro ni jen z její strany.
Anna v sobě tedka teda musí mít neskutečný guláš emocí. Ještě když v tom dítěti bude pořád vidět Mika..to bude peklo. A Albert mi přijde až odpudivý tou svou formálnost smile vim že asi takový nebude alee smile nu což.
A nakonec Mike. Nedokážu si představit ani odhadnout jak to teď bude pokračovat ale jsem nehorázně napnutá a nadšená že mám ještě jeden dílek před sebou. Možná ale tedka bude i pro něj dobře že i k sobě konečně bude moct být upřímný a nesnažit se své city k Anně maskovat vztahem s Lisou. Myslím že až se k Anně dostane zpráva o rozvodu tak to s nima pohne. já pořad věřím v pohádkový konec smile
Anna-Marie z IP 89.103.174.*** | 13.11.2016 13:02
Nevěřila bych, že se nejrozumněji ze všech zachová zrovna Lisa Marie. Každopádně tohle bylo potřeba, probrat Michaela. Myslela jsem, že bude více trpět...myslím, že trpí, jen své emoce uzavřel nejen před světem, ale i před sebou samým, protože tak obrovskou bolest by prostě nestrávil. Anna musí bohužel s takovou bolestí žít každou vteřinu. Máš Lisiino požehnání, vydej se za Annou a veřejně se vyznej. Když to bude vědět celá rodina, spíše se s tím dá něco dělat, než "na tajňáka." Skvělý díl, Jeanko smile Líbí se mi, jak jsi vykreslila postavy v najednou úplně jiném světle. Všechno je tak reálné a snové zároveň. ♥


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a deset