Kapitola 9.

Ano, ano:) vidíte dobře:) rozhodla jsem se přidat kraťoulinkej díleček - malou ochutnávku, ať si Vás malinko udržím v obraze, protože za ten dlouhý měsíc jste musely chudinky moje úplně zapomenout, o čem to je:)

---------------------------------

Blížil se další večer v Neverlandu. Slečna Pamela dnešní odpoledne kamsi rozhněvaně odjela z Michaela ranče. Měla jsem pro ní pochopení. Skoro celý den nahánět svého přítele po ranči, který se bez okolků vytratil, ji muselo rozezlit. A pro pó, nevím, co přesně se mezi nimi stalo a ani mi nepřísluší pátrat po tom, ale než odjela, zaslechla jsem Michaelovo bouchnutí dveřmi a beze slov opustil dům.

Seděla jsem u barového pultíku v kuchyni a koukala na Judith a její kamarádku Sam, jak spolu připravují večeři pro pana Jacksona, Michaela, chcete-li. Cítila jsem se po dnešním dni vyčerpaně: „Milé dámy, nebude Vám vadit, když už půjdu spát? Dnešek pro mne byl náročný.“

„Jasně že ne, zlato.“ řekla konejšivě Judith. „Jen ještě tohle dones prosím tě Michaelovi do sálu. Poprosil mě o to...“

„Judith, nezlob se prosím na mne, ale mám strach, že oči neudržím otevřené. Mohla bys mu to donést prosím ty? Byla bych ti zavázána...moc tě o to prosím...“

„Nemohla... Tak šup. Čím dřív to odneseš, tím dřív půjdeš na kutě.“

Pokorně jsem uchopila tác s večeří a vydala se s ním do míst mě již dobře známých. Netrvalo dlouho, a vešla jsem do místnosti s promítacím plátnem, kde pořád stál ten úchvatný klavír. Po Michaelovi jsem se dlouho nemusela rozhlížet. Hudba, která se linula z poza nenápadných dveřích na kraji jeviště mě sama vedla.

There's A Place In
Your Heart
And I Know That It Is Love
And This Place Could
Be Much
Brighter Than Tomorrow
And If You Really Try
You'll Find There's No Need
To Cry
In This Place You'll Feel
There's No Hurt Or Sorrow

There Are Ways
To Get There
If You Care Enough
For The Living
Make A Little Space
Make A Better Place...

Heal The World
Make It A Better Place
For You And For Me
And The Entire Human Race
There Are People Dying
If You Care Enough
For The Living
Make A Better Place
For You And For Me

Oněmělá jsem stála ve dveřích a nevěřícně hleděla na magické představení, jež se odehrávalo přede mnou. Michael stál na lesklých parketech naproti zrcadlové stěně a s plným zapálením si vychutnával tóny melodie, která jej obklopovala. Tohle byl jeho svět. Žil pro tu píseň a poselství, které s sebou nesla. Jakoby se on sám teď stal jejím nástrojem, nechal jí procházet každičkým kouskem svého pružného těla. Na čele se mu zračily krůpěje potu, ale i když v jeho tváři byla znatelná únava, neustál ani na vteřinku. Tančil a zpíval na reprodukovanou melodii jako kdyby to mělo být poslední vystoupení v jeho životě.

Po špičkách jsem se vplížila dovnitř a položila tác s jídlem na židli co nejblíž dveří, abych ho nevyrušila. Ruce jsem už tak tak stahovala zpět k sobě a chystala se odejít, když v tom mě za ně kdosi něžně uchopil...

„Nezatančíš si?“ špitl Michael, který mě s největší pravděpodobností musel zahlédnout v některém z odrazů zrcadel.

„Ale já...já přinesla večeři...“

„Za ní ti jsem vděčný.“

„O tancování mi Judith neříkala.“

„Ber to jako takové malé díky...“ hlesl mile a dovedl mě až doprostřed parketu.

„Jenže...tohle já...Vaše tance neznám...“

„Neboj, není to nic těžkýho. Jen poslouchej melodii. Ona sama tě povede...“ špitl a pevně mě přitiskl na své rozpálené tělo.

„Ne, Michaeli, tohle nejde...“ řekla jsem tiše a jemně ho od sebe odstrčila.

„Proč?“

„U nás to takhle neděláme.“

„Tak pověz... jak tedy tančíte?“

„Dotýkáme se jen dlaněmi, jiný fyzický kontakt nepřipadá v úvahu...tohle bys neměl...“ Přikrčil oči, ale pak se symbolicky pousmál: „Vítej v Americe.“

V první chvíli jsem se zděsila, ale pak se tohle oficiální přivítání stalo něčím, na co jsem věděla že budu dlouho vzpomínat. Pluli jsme společně po tanečním parketu v melodickém doprovodu Michaelovi nové skladby jak dvě labutě na jezeře. Naše těla se k sobě vzájemně tiskla a já celou svou bytostí vnímala vůni Mikovy vlhké kůže, svaly na jeho pažích a topila se v tmavě hnědých studánkách, které mě očarovaly hned při našem prvním setkání... Bylo to tak jiné. Začínala jsem žít nový život naprosto diametrálně odlišný od toho předešlého. Tu noc jsme spolu ještě strávili společnou hrou na klavír a zpěvem, který z jeho úst zněl jak rajská hudba. Užívala jsem si každičký okamžik v jeho společnosti. Zamilovávala jsem si Michaelův smích, barvu hlasu a srdce, jež v sobě nosil. Bylo až neskutečné, že jsem do postele, k níž mě doprovodil, aby mě jak nějaký drahocenný poklad uložil ke spánku, dostala až s rozedněním.

Když za sebou s přáním krásných snů zavřel dveře a já slyšela, jak jeho kroky opouští domek, nedokázala jsem jen tak zavřít oči a spát. Kam se jen poděla ta únava z předešlého dne, než jsem Michaelovi donesla večeři? Musela jsem se přemlouvat. Když jsem konečně po dlouhých minutách zavřela oči, pořád jsem před sebou viděla jeho smějící se tvář a ty oči...ach ano...ty oči...

---------------------------

„No tak, Cris, stávěj! Je skoro poledne a ty ještě spíš! Práce čeká!“ probudila mě Sam zvukem rotzahujících se tmavých závěsů, aby vpustila světlo do mého pokoje. Byla to milá dívenka, asi o něco málo starší než jsem já.... „Cos dělala celej večer, prosím tě, že takhle vyspáváš? No tak, už pojď!“

„Ano, samozřejmě...“ zamžourala jsem ve snaze se zvednout z postele... „Zajdu se umýt...“

„Jen se opláchni. Tohle počká do odpoledne! Dneska přijede vzácná návštěva....“