Přesně, jak jsem říkala...Anna se musí cítit hrozně. Vlastně jsem se docela divila, že Michael Lisu neposlal k šípku, když se Anně tak vyznal a nakonec s Lisou odjel...a ještě ji prosí, aby od něj neodcházela...že na Annnu zapomene! A Anička se tam chudinka trápí! Já vím, že nechce být sám, že je pro něj Anna nereálná, že má Lisu rád...ale...i když je teď spíš na Anně, aby o Michaela zabojovala (což víme, že udělat dost dobře nemůže), Michael tomu moc nepřidává. To, že miluje Lisu a i to, jak se k ní před Annou choval. Když byli ve Španělsku, bylo mu přece odporné být v ložnici s jinou...a teď jinou prosí, aby neodcházela, že na svou životní lásku zapomene a navždy pro něj bude nejmilejší...Lisa? Michaele, nevím, nevím, ale tohle...tak se taky trochu trap o samotě, ne? Jako Anna
Mě to hrozně irituje, ona nejí, nespí a Michael tam zatím prosí Lisu o odpuštění. No a zvlášť, když to dítě DOUFÁM je Michaelovo. Teď to chce, aby Michael kopnul Lisu pryč, jel za Annou a veřejně se jí vyznal. A taky aby řekl jejímu otci, že to dítě je prostě jeho. Musí být, protože Alberta si teda v roli šťastného taťky představit dost dobře nedokážu. Hlavně nechci.
Ach, překrásně napsaný díl, i když smutný a hodně ve mě probudil emoce...no, snad není můj komentář nevhodný.
