Kapitola 10.

Nevím proč a ani jak se to stalo. Stále jsem měla hlavu položenou na Mikovi, který  s citem vískal mé vlasy. Levou ruku jsem bezmyšlenkovitě obtočila kolem Mikova pasu a nechala se unášet kouzlem okamžiku. Jeho reakce mi vyrazila dech - věnoval mi letmý polibek do vlasů. Škubla jsem sebou a vytrhla se z jeho objetí. Jenže jakmile jsem spatřila to prázdno pod námi, z úst se mi vydral výkřik a rychle jsem se stulila zpátky do Michaelovy vroucí náruče. Jako bych cítila, že ta jediná mě ochrání. Po celou dobu se usmíval a já mu mlčky hleděla do mandlových očí, které mě nepopiratelně vábily. Tak moc jsem ho toužila políbit. 

Naše rty se k sobě zvolna ploužily, když v tom se ruské kolo, na němž jsme seděli, zastavilo. To poskočení působilo jako studená sprcha. Ucukla jsem a vystoupila ze sedačky snažíc se zamaskovat rozpačitost ve tváři. Proto jsem se snažila navodit neutrální konverzaci.

„Je tu nádherně...taková malá pohádka. To ti asi ale říká každý, viď?“

Michael se usmál: „Dala by sis čaj, kávu, nebo nemáš hlad?“

„Jeeee...Káva bude skvělá!“ rozzářila se mi tvář.

„Výborně!“ křehce mne chytl za ruku a vydali jsme se k jeho domu. Vedl mě až do krásné slunné kuchyně. Z mé poslední „návštěvy“ si vybavuji ruch a lidi kam se podíváš. Ale teď to tu bylo zcela jiné. Poklidné. Mike vběhl do kuchyně a udělal nám oběma frapé.

„Tak nevím, jestli je to to, co by to mělo být, ale snad ti to bude chutnat.“ věnoval mi milý úsměv a podal mi sklenici s brčkem.

Prohlídku po domě jsme zakončili v zahradě na houpačkách a povídali si až do pozdních večerních hodin.

-------

Michael zbytek večera proležel v houpací síti nedaleko svého domu a pozoroval hvězdy, když v tom k němu přistoupila postarší žena.

„Ach...Sue...tohle už mi nedělej. Takhle zákeřně se zezadu připlížit.“ zasmál se.

„Promiň Miku, nechtěla jsem tě vylekat..“

„V pořádku. Rád tě tu vidím. Prosím, dělej mi společnost.“

Sue přikývla s sedla si k Michaelovi, který ji udělal místo: „Jaký jsi měla den?“

„Ale, tak znáš to, běžný den. Akorát jsem zas musela přemlouvat troubu, aby pekla.“

„To mě mrzí, řeknu Jimmovi, aby se na to podíval.“

„Už nemusíš, Jim to už opravil.“

„Vážně? Ty jsi bezvadná Sue. Řekni mi, jak ty to děláš? Máš sama na starosti 5 dětí a ještě se tu zvládáš starat o mě udržovat tu to všechno v chodu. Tak moc tě obdivuju...“

„Co, prosím tě? To, že každej chlap přede mnou uteče, jakmile slyší počet mých děcek? Ale Michaele, to není nic obdivuhodnýho. Spíš se podívej na sebe. Otáčíš celej svět vzhůru nohama, ale co z toho života máš ty? Já mám alespoň úžasný děti, ke kterejm se ráda a s láskou vracím. Začni taky občas myslet na sebe Miku. Najdi si nějakou hodnou ženskou, založ rodinu a začni žít. Věřím, že zpívání a tancování a všechno kolem toho tě hrozně baví, kor, když to děláš skvěle, ale to není v životě všechno. Ženská je ženská, zlato.“

„Já vím, Sue, máš pravdu.... Víš, pamatuješ si na tu doktorku, co tu tudle byla, když jsem zkolaboval?“

„Ta černovláska?“ přikývl, „Jo, pamatuju. Fajn holka, fakt profík. Co pak?“

Michael na ní jen dlouze hleděl a jeho oči hovořily za vše. „Miku, no to je výborné!! Kdy bude svatba?“

Její nekonvenční přístup ho rozesmál: „Ale Sue, jak se mě můžeš ptát na takovéhle věci. Vždyť mě znáš.“

„Znám, a proto se ptám.“

„Ale Sue, jak můžeš...?“

„Už jste se políbili?“

Michael zčervenal, tyhle otázky na tělo neměl rád a pokud možno úplně se jim vyhýbal. Jenže to se Sue nešlo, měl pro ni slabost a navíc byla neodbytná. „Já...já...Sue, proč se mně na tohle ptáš?“

Na jejích rtech se vyloudil úsměv, v bok si významně přiložila ruce a dál čekala na odpověď.

„Ach, Sue...Tak dobře... Víš, je úplně jiná než ostatní. Dost dlouhou dobu si ode mě držela odstup. Z nějakého důvodu byla hrozně chladná, až jedovatá. Jenže dneska... Sue, zažil jsem jeden z nejpříjemnějších dní ve svém životě. Konečně mi malinko otevřela svůj svět a já měl možnost do něj nahlédnout. Mám pocit, jako bych našel své duševní dvojče, které jsem tak dlouhou dobu hledal. Je vtipná, milá, krásná a neskutečně chytrá. Má ohromnej přehled a konverzace s ní není rozhodně povrchní. Obohacuje tě. Za celý den jsme probrali tolik témat a tolik jsme se nasmáli. Nevěřil jsem, že člověk může být tak šťastný, jako jsem teď já.“

„Ani nevíš, jak tohle ráda slyším. Nikdo si to štěstí nezaslouží víc než ty. Ale jestli můžu radu...“ položila ruku na Michaelovo koleno.

„Jistě, Sue, povídej...“

„Očividně se držela zkrátka z nějakýho důvodu. Tak tomu dej čas. Nebuď hrrr a nikam nespěchej, ať pak nejsi zklamanej. Navíc ty nejsi typ člověka, co by se snadno vyrovnával se zlomeným srdcem. Dej tomu čas...“

Mike sklopil oči a přikývl souhlasně hlavou.

„Ale schválenou ji máš...“

„Sue...“ Oba se rozesmáli.