Posílám něco kraťoučkého, ale šťavnatého na večer:)
„Bože, to je Ráj na zemi.“ šeptla jsem a pomalu zavřela oči a nechala se unášet okolní atmosférou.
Náhle jsem na svých zádech ucítila horký dech muže stojícího za mými zády. Jeho dlaně šetrně sevřely mé paže a svoji tvář naklonil co nejblíž k mému uchu, abych mohla slyšet jeho slova. V ten moment jsem přestala dýchat a tělo mě odmítlo poslouchat.
„Ani nevíš, jak jsem šťastný, že jsi tady.... Teď... Se mnou...“ šeptl Michael rozechvělým hlasem.
„Já...“ vydralo se mi nekontrolovaně z úst. Michael si mě pomalu otočil k sobě a zahleděl se mi z nebezpečně blízké vzdálenosti do očí. Pohladil mne po tváři a jeho pohybující se dlaň jako by vedla jeho pohled, který se stejně jako jeho prsty zastavily na mých rtech.
„Mikeu, tohle...“
Větu jsem už nestihla dokončit. Jeho vlahé rty se přitiskly na ty mé a začaly se do nich hluboce vpíjet. Srdce mi bušilo jak o závod. Jeho ústa byla vlahá. Úplně jsem se v nich topila a ztrácela kontrolu nad tím, co vlastně dělám. Celá jsem se mu oddala, mé tělo s otevřeností reagovalo na to jeho a rychlost našeho dechu se zrychlovala. Michaelovi ruce se mi omotaly kolem těla, doslova si mě přivlastnily. Utápěla jsem se v jeho náručí a polibcích... Z ničeho nic - nečekaně - se moje svědomí vzpamatovalo a já se od Michaela odtrhla rychlostí blesku. Zůstal naproti mně stát a snažil se získat kontrolu nad svým zrychleným dechem. V očích mu visely otázky...
„Mikeu, tohle nejde.“
„Proč ne? Mel, zlatíčko, čeho se bojíš?“ znovu ke mně přistoupil a pohladil mě po vlasech.
„Sama sebe... Víš Michaeli, chceš abych ti pomohla, chceš abych s tebou jela na tourné. Dobrá tedy, pojedu. Ale jedna věc, která nehodlám měnit a to je, že se svými klienty nespím. A ani nic jinýho.“
V jeho očích byl znatelný odlesk slz, které se snažil silou vůle ovládnout. „Samozřejmě. Promiň mi to, nechal jsem se unést. Byla to hloupost. Už se to nebude opakovat.“ tiše zapípal Michael chvějícím se hlasem. „Vyzvednu tě pozítří ráno v 6 hodin. V 10 nám letí letadlo do Mnichova.“
„Děkuji, budu přichystaná.“
Michael pouze kývl a popřál mi dobrou noc.
Nasedala jsem do auta, když v tom se odněkud přiřítila Michaelova hospodyně Sue. „Proboha, paní doktorko,“ vykřikla ode dveří a hnala se přímo k nám, „snad neodjíždíte domů v tuhle nekřesťanskou hodinu! Michaele styď se, to si slečně nenabídnul, aby tu zůstala?“ pokárala Mikea.
„Nabídl“, šeptla jsem na obranu Mikea, „ale...“
„Ale?“
„Sue, je od Vás hezké, že máte starost“, vystoupila jsem opět z auta, „ale zítra mám práci a koneckonců to mám jen kousek.“
„Jak kousek? Bude jedna ráno! Můžete někde po cestě usnout, něco se Vám může stát. Ne, v žádném případě Vás odtud nepustím. Jdu Vám přichystat pokoj!“ řekla neodbytně Sue a vydala se zpátky k domu. U dveří se na moment zastavila a otočila se na nás: “Tak šup, šup, děti. Přece tam spolu nebudete stát celou noc...“
mě by od něj neodlepil, ani náhodou.. tak myslím, že je rozumné vrátit se zpět do domu a přečkat noc pod Michelovou střechou.. asi bude ještě horko což?
Neboj, dočkáš se... pokusím se sem hodit další povídku co nejdřív, ať se v těch podzimních večerech malinko zahřejete
, děkuju za připomínku, ani nevím, jak se mi to povedlo, ale už je to opravený
Jsem včera měla vůbec nějakej zblblej den (např. jsem papouška místo do klece strčila do mikrovlny
)
. Jsem moc ráda, že se ti ty povídky líbí, moc si toho vážím. Pokusím se v blízký době ještě něco přihodit, ať máte klidný spaní
Nápodobně, tvý povídky jsou krásně čtivý, doufám, že brzo přidáš další
2025 ©