„Taaak, už Vám jen povlíknu polštář, otevřu okno a budete spát jak Šípková Růženka...“ prohodila Michaelova hospodyně, když zaslechla kroky vcházející do místnosti.
„Děkuji Vám, Sue, to nemusíte, já bych si to zvládla povléct sama.“
„Ale žádný takový, od toho tu přece jsem. Ještě aby Vás, hosta, napadlo povlíkat postel... Kam bysme to na tom světě dospěli.“ úsmala se Sue.
„Ukažte, alespoň Vám pomohu.“ Položila jsem kabelku na stolek nedaleko postele a sáhla po voňavém povlečení. „Ve dvou to jde vždycky líp.“
„To máte pravdu.“
„Máš...prosím, říkejte mi Melanie.“
„Oh, jistě, moc ráda, holčičko... teda Melanie, promiň“ obě jsme se začaly smát, ale v tom jsem zaregistrovala Michaelův zvědavý pohled ve dveřích.
„A já zas o všechno přišel...“ pronesl a snažil se nahodit posmutnělý obličel. Musím říct, byl neodelatelný. Takhle nekouká ani štěně, když loudí kousek sousta u oběda.
„Nepřišel, Miku, neboj. Ale aby ti nebylo líto, že jsme tě vynechali, můžeš Melanie skočit pro ručník a osušku...“ Sue se na vteřinku zarazila a pak pokračovala. „Anebo, víš co, Miku? Změna. Pomoz tu Melanie dopovléknout tu peřinu, já si tam skočím sama. Ty než bys to zas našel...“
„Sue, já to zvládnu... přeci jen se pořád ještě ve vlastním domě vyznám.“
„Jojojo, to si říkal posledně taky, když tu byla Elizabeth. A než si přišel, stihly jsme si dát kafe. A ještě k tomu ses vrátil bez ručníků.“
Michael na Sue koukal se zvednutým obočím a tázavým pohledem. Jednoduše se nestačil divit. A já si nemohla pomoct. Při pohledu na něj jsem vyprskla smíchy. Mike jen pokrčil rameny a nevěřícně se smál. Sue ho mateřsky políbila na tvář a pokračovala: „Neboj, zlatíčko, příště pro něj zajdeš ty, ju? Ale myslím, že dneska všichni chceme jít spát před rozedněním.“ Laškovala Sue při odchodu. Náš společný smích zněl místností ještě nějakou chvíli, jenže jakmile nám došlo, že jsem osaměli, ustal.
Hleděli jsme si do očí a ačkoliv byl ode mě Michael vzdálen přes půl místnosti, stále jakoby se mě jeho ruce dotýkaly. Hrobové ticho prolomil až on, když uchopil peřinu, kterou mu jeho hospodyňka přenechala na posteli.
„Měli bychom dopovléct tu postel, nebo bude Sue řádit.“
„Určitě. Ukaž.“ uchopila jsem povlak a stahovala jej po peřině dolů, zatímco Michael držel oba rohy peřiny ve výšce. Pak jsme potaženou peřinu hodili na postel a začali ji každý z jedné strany zapínat, až se naše ruce na jednom z knoflíčků střetly...
Michael sevřel mou dlaň mezi těmi svými a věnoval jí jemné dotyky. Chvilinku si naše ruce prohlížel, když v tom se mi zahleděl do očí. Jeho vroucí pohledy byly podmanivé, neodolatelné. Sálala z něj hluboká touha, nesmírné kouzlo, kterému jsem už nemohla dál odolávat. Zkousla jsem si nervózně rty, pohlédla na naše propletené ruce a pak zpátky do jeho očí. Přitahovaly mě jako magnet a já pomalu vycházela vstříc Michaelovým rtům. Jenže těsně než se naše ústa stihla propojit...
„Je pozdě, určitě jsi unavená a měla bys jít spát.“ V ten moment jsem sebou škubla a zůstala na něj zírat. Jeho slova mě tvrdě vrátila na zem, i když se přiznám, že žádnou takovou reakci jsem potom, co mně tak dychtivě líbal před domem, nečekala. Na druhou stranu, asi to tak bylo lepší. Nejlepší, ach ano. Nejlepší! Plnil jen slib co mi dal a já byla ráda, že si má slova vzal k srdci. Takhle to má být – práce je práce, osobní rovinu z toho musím vynechat. Žádné aférky, a už vůbec ne se slavnými. Jednou stačilo...
Byla to jen vteřinka a do místnosti se přiřítila Sue: „Tak tady jsou ty ručníky. Voňavoučký a měkkoučký.“ Sotva k nám dolehl její hlas, odskočili jsme s Michaelem od sebe jak dvě malé děti. „Nejdu nevhod, že ne?“ Zastavila se Sue ve dveřích.
„Ach, vůbec ne, Sue“ prohodil Michael a věnoval jí milý pohled. Vzal od své hospodyňky ručníky, položil je na postel a vzápětí se otočil ke mně: „Tak se hezky vyspi. Kdybys cokoliv potřebovala...“ napřímila jsem uši a uvnitř doufala, že řekne „Víš, kde mě najít“, Mike pokračoval: „Myslím, že tu všechno máš, ale radši...“ No tak, Michaele, řekni to, prosilo mé srdce.. „Tak tady máš číslo na Sue, ano?“ Perfektní. Snažila jsem se na tváři vykouzlit ten nejvděčnější úsměv, který jsem v tuhle chvíli dovedla a s nuceným díky přijala kartičku se Sueiným kontaktem.
„Jestli mne nepotřebujete, půjdu už spát, nějak to na mě jde.“
„Zajisté, Sue. Beze všeho běž, musíš být unavená.“ pronesl Mike jejím směrem.
„No, je mi jak kdybych celej den tahala po pláži slona“ smála se. „Takže dobrou.“ a na rozloučenou políbila Michaela na tvář.
„Dobrou noc a děkuji.“ hlesla jsem jejím směrem.
„Nemáš vůbec zač, dítě. Krásně se vyspi.“ Odvětila Sue.
Melodie její chůze postupně ustávala, až nakonec všechno kolem utichlo. A já s Mikem osaměla...
Takový jiskření, ba přímo erotický dusno.. a takovej konec, no doufám, že v dalším díle nám to vynahradíš.. Protože Miki to sice neřekl, ale já bych tedy veděla kde ho hledat!
Nebojte, myslím na Vás a pokusím se v blízký době přispět dalším dílečkem
Bude to divoký
Tak divoký, že ani sauna neví, co je to erotický dusno
Ale netrap je tak, evidentně to jiskření je větší a větší....nooo jen aby z toho ještě "nechytli"
pokusím se sem brzo zas něco hodit, ať mě nestihneš zažalovat
Umíš nás ale pěkně napínat. To jsem zvědavá, jak dopadne další díl...
Ale jinak.... Ty netýráš jen nás ale i je. Kdo má vydržet takové erotické napětí? To se dá přímo krájet.
2025 ©