Kapitola 16.

„Nemáš vůbec zač, dítě. Krásně se vyspi.“ Odvětila Sue. Melodie její chůze postupně ustávala, až nakonec všechno utichlo. A já s Mikem osaměla...

Michael stál nehnutě na místě a hleděl do dveří, ve kterých před chvilinkou stála jeho oblíbená hospodyňka. Hluboce se nadechl: „Tak já...“

„Promiň, Miku.“ přerušila jsem ho.

„Prosím?“ nechápal.

„Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě zachovala. Nezasloužil sis to. Kdybych ti to mohla nějak vynahradit, jakkoliv...“

Pousmál se a vykročil směrem ke mně. Chtěla jsem udělat krok dozadu, abych zvětšila ten těsný prostor mezi námi, ale zabránil mi v tom rám postele. Michael se zastavil několik centimetrů přede mnou tak, že jsem ucítila horko sálající z jeho těla. Hleděl mi upřeně do očí a poté mi jeho dlaň věnovala něžné doteky po tváři. Ruka mu pomaličku sklouzla na moji šíji, za níž mě s lehkým dotekem motýla uchopil a přitáhl k sobě: „Opravdu jakkoliv?“ šeptal mi do polootevřených úst.

„A-ano“ hlesla jsem a nepatrně kývla hlavou. Všimla jsem si, jak jeho pohledy těkají mezi mýma očima a mými rty. S rozvahou se ke mně přibližoval a já se rozhodla mu jít v ústřety. Náhle minul mé drobně našpulené rty odevzdávající se přicházejícímu polibku a místo na rty mne políbil na tvář, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.

„Krásně se vyspi, Mel, tím mi to vynahradíš. Dobrou noc zlatíčko...“ a odešel. Jen tak, jakoby se nic nedělo. Dobrá! DOBRÁ! Chceš si hrát? Tak si pohrajem. Tohle ti nedaruju!

S klením na Michaelovu adresu jsem ulehla do postele. Ačkoliv jsem se snažila sebevíc, nešlo to, nemohla jsem zabrat. Usínat s plnou hlavou Michaela je ta nejtěžší věc na světe, především, když víte, že spí pár místností od Vás. Pořád jsem se převalovala v posteli. Po několika bezesných hodinách jsem se zvedla a šla se podívat k oknu. Bylo to neuvěřitelné, tak jasné hvězdy jsem viděla naposledy jako dítě. Ať mě Mike naštval sebevíc, uměl si vybrat místo, kde chce strávit zbytek svého života. Něco mě táhlo ven. Obula jsem si pantofle, přehodila přes sebe župan a vyšla z pokoje. Na cestě jsem ale zahlédla tlumené světlo přicházející z jedné z místností. Napadlo mě, že si Sue přivstala a šla připravovat snídani. Chudinka, nespala ani 3 hodiny a už zase pracuje. Pomyslela jsem si a rozhodla se jít jí pomoct. Stejně jsem nemohla spát.

Z poza zavřených dveří ke mně doléhala líbivá hudba, která na moji duši působila jako balzám. Pootevřela jsem tiše dveře a nahlédla dovnitř. V obývacím pokoji se k mému překvapení nenacházela Sue, ale Michael. Seděl u klavíru a nechal se unášet na vlnách melodie, která vycházela z pod jeho prstů. Bylo to něco nepopsatelného. Před Vámi seděl génius, virtuóz, skrz něhož promlouvala boží hudba. Najednou otevřel oči a všiml si mě.

„Oh, odpusť, nechtěla jsem tě vyrušit.“ Otočila jsem se a chystala se odejít.

„Ne, Mel, prosím, neodcházej.“ vyskočil Mike od klavíru a zastavil mě dveřích. „To já bych se měl omluvit, nechtěl jsem tě vzbudit.“

„Ne, ne, neboj, nevzbudil si mě. Nemohla jsem spát a tak jsem se šla projít. S tebou to nemělo nic společného.“ stála jsem opřená ve dveřích. A lhala jak když tiskne.

Mike zabořil svůj pohled do podlahy „Taky jsem nemohl usnout.“ potom zvedl svoji ruku a opřel ji o rám dveří, čímž mě uvěznil ve své blízkosti a zablokoval mi jedinou cestu k „útěku“. Jeho oči se zahleděly do těch mých „Zůstaň dnes večer se mnou.“ šeptl.