Kapitola 19.

Tak a je to tady. Dneska s Michaelem odlétám na jeho světovou tour. Na jednu stranu se hrozně moc těším. Poznám tolik nových míst, setkám se se zajímavými lidmi a hlavně, poštěstí se mi to, o čem spousta lidí jen v duchu sní – vidět bohem milovaného génia při práci. Už jsem měla to štěstí poznat ho blíž. Ale přiznám se, nikdy jsem ho ještě neslyšela zpívat, natož to jakkoliv vystupovat. Přece jen jsem ale nemohla dospat. Možná to bylo nedočkavostí, možná strachem. Ano, zní to podivně, ale strachem. Nedokázala jsem si představit, jaké to asi bude žít víc jak půl roku po jeho boku. V mém srdci se rodilo něco jiného než pracovní ohleduplnost a respekt, který je mezi doktorem a jeho pacientem základním pojítkem. Jenže nejděsivější na tom všem bylo, že jsem ho nevnímala už ani jako přítele. Bylo to silnější než já. Pocit, který mě obklopoval v jeho přítomnosti, byl nepopsatelný. Den ode dne mě přitahoval víc a víc. Toužila jsem po něm víc než po čemkoli jiném. A co ještě? Chyběl mi jeho smích a něžný pohled anděla. Jeho vůně mě od našeho polibku doprovázela na každém kroku. I po koupeli jsme stále na své kůži cítila jeho parfém, který mi na něj nedovoloval zapomenout. Od dnešního rána jsem byla nesvá a pořád se mi tam někde ozýval čertík. Radil mi všechno na poslední chvíli odvolat. Ale ne, to prostě Michaelovi nemůžu udělat. Potom všem ne. Nějak to už zvládnu. Co já vím, jak to nakonec dopadne. 

Stála jsem před otevřeným kufrem a přemýšlela, co si s sebou ještě vzít. V tom zavonil mobil. Tommy? Co mi asi tak může chtít?

---

„Michaeli? Michaeli? Kde seš čoveče?“

„Tadyyyyy.“ ozvalo se odněkud z kuchyně.

„Oh, paráda, tady jsi, v tý ledničce tě fakt nebylo vidět.“ zažertoval Wayne při pohledu na skrčeného Michaela hrabajícího se v chladničce.

„Beru nám ještě něco na cestu do auta. Mel zas nebude snídat, jak jí znám.“ pousmál se.

„No, to je právě to, proč tě sháním.“

Mike se napřímil, zavřel ledničku a zadíval se do Waynovy tváře: „Co se stalo?“ zeptal se Wayna s obavou v hlase.

„Neboj, nic hroznýho. Když jsem šel kolem tvýho pokoje, zvonil ti telefon. Tak jsem to vzal. Byla to ona. Omlouvala se, ale že prý dorazí přímo na letiště. Ráno ji odvolali k nějakýmu akutnímu případu a nestíhaj. Tak jen abys to věděl.“

„Děkuju, Wayne. Snad to stihne. Letadlo odlétá za 4 a půl hodiny.“

„Vidíš, máme nejvyšší čas. Máš všechno?“

„Myslím, že ano...Kromě ní...“ pohlédl smutně do země.

„Neboj, chlape. Ta tě v tom nenechá. Stihne to, uvidíš!“

---

„Díky, Mel. Máš to u mě.“ prohodil můj kolega, když jsme vycházeli z operačního sálu.

„Není vůbec zač, Tommy. Snad jsem byla nějak nápomocná.“

„Víc, než si myslíš. Jen mě mrzí, že ses moc nevyspala. Chceš na to letiště hodit? Rád tě tam odvezu.“

„Díky, Tommy, jsi opravdový přítel, ale bude lepší, když tu pro všechny případy zůstaneš.“ Přemístili jsme se do nedaleké kanceláře, abychom se dostali pryč z očí personálu. Opravdu na drby nejsem zvědavá:)

„Asi máš pravdu. Ale prosím, ozvi, že jste doletěli. Budu mít strach. Nevěřím těm železnejm ptákům ve vzduchu.“

„Já vím. Nemusíš mít strach, určitě dám vědět. Pozdravuj rodinu.“ objala jsem jej.

„Určitě budu. Opatruj se mi tam, Mel.“

---

Přijela jsem na letiště deset minut před odletem, zaparkovala auto a vylítla i s kufrem do odletové haly. Všude byla spousta lidí. Když jsem se prodrala mezi davy, bylo mi okamžitě jasné, kde stojí Michaelovo letadlo. Přes zástupy novinářů nebylo vůbec vidět a už vůbec bylo nemožné se k němu dostat. Ale ne. To mě taky mohlo napadnout, že to nebude tak jednoduchý. Co teď? pomyslela jsem si. Najednou se ke mně donesl zvuk startujících motorů. Ne, to ne, prosím... Prodrala jsem se skulinkou mezi dychtivými fanoušky a novináři, abych se přesvědčila, že ty motory patří Michaelovu letadlu. A taky že ano. Vzala jsem do ruky telefon a vytočila Michaelovo číslo. Bylo nedostupné. Bože, to ne. Zkusila jsem to znovu. Prosím, prosím...No tak! Zase nic. Mohlo mě napadnout, že si před startem vypíná telefon.

V tom se za mými zády ozval čísi hlas: „Doktorka Greyová?“

Otočila jsem k pohlednému muži, nemohl být o moc starší než Michael „Ano?“

„Prosím, pojďte se mnou.“ hodila jsem na něj nedůvěřivý pohled, ale tak co, horší to snad už být ani nemůže. Vedl mě přes celou odletovou halu až k uzavřeným dveřím, které otevřel za pomoci jakési karty. „Prosím, račte.“ Nabídl mi dveře a já pomalu vešla. Sotva se za námi zabouchly, tak se rozpovídal. „Ach, moc se omlouvám za to jednání. Jsem Trevis Payne. Pro Vás jen Trevis, Michaelův hlavní choreograf. Věřím, že to muselo vypadat jak z nějaký kriminálky, ale nešlo to jinak. Představit se Vám před těmi novináři by znamenalo jistou smrt.“ zalaškoval.

„Chápu.“ věnovala jsem mu soucitný úsměv. „Jsem Melanie. Těší mě.“ a podala mu ruku na znamení pozdravu.

„Potěšení je na mé straně, slečno.“ uchopil moji dlaň a gentlemansky ji políbil. „Jste ještě krásnější, než jakou mi vás popsali.“

„To takhle laškujete se všemi ženami?“ pousmála jsem se.

„Jen s těmi, co mi dokáží vyrazit dech.“ podotkl koketně.

Bylo to od něj milé, ale teď než flirtování mě zajímalo, co bude teď, když je Michaelovo letadlo ve vzduch.: „Děkuji za poklonu. Jen...chtěla bych se zeptat, jak se teď odtud dostanu?“

„No přeci s námi!“ zvolal radostně. „Dole je připravené letadlo s celým komparsem. Čekáme jen na Vás. Původně jste měla letět v letadle s Mikem, Melan, ale to dostalo povolení ke startu před několika minutami a s tím nikdo nic nemohl udělat. My odlétáme až za deset minut..“

„Jsem vám zavázána za Vaši péči, Trevisi, moc ráda všechny poznám.“

---

„Jak to vypadá s Mel?“ zeptal se Mike Wayna.

„Dostal jsem zprávu, že je ve druhém letadle, takže nemusíš mít strach. Stihla to.“

„Tak to jsem moc rád. Víš, jsem docela unavený. Za jak dlouho budeme v Mnichově?“

„Přibližně za 11 hodin. Klidně se prospi, kdybys něco potřeboval, budu vedle.“

----

Celá cesta utekla poměrně rychle a probíhala víc než famózně! Hrály se karty, zpívaly písně, povídalo o všem možném a chlapi nás pořád něčím rozesmívali a dokonce se i tančilo. Michael si uměl vybírat lidi. Všichni byli neskutečně milí, vtipní a přátelští. Přijali mě mezi sebe s otevřenou náručí a myslím, že si mezi nimi najdu mnoho nových přátel.

---