Kapitola 20.

Když jsme dosedali na runway, Michaelo letadlo už dávno stálo na letišti. Všude kolem něj byl houf novinářů a nadšených fanoušků, kteří vykřikovali Michaelovo jméno.

Jeden z Michaelových tanečníků, Bobby, se přeze mě nahnul k okénku, aby zahlédl alespoň něco z toho davového šílenství, co se venku odehrávalo.

„No ty kráááso, pěknej chaos... Nechápu, jak to ten Michael může vydržet. Já bejt jím, tak se skoro bojím jít na záchod.“

„Neboj, s tou ochrankou už to maj secvičený!“ poznamenal se smíchem muž rozvalený v sedačce. Jmenoval se David a byl dalším z Michaelových tanečníků.

Najednou letadlo cuklo a zastavilo se na místě, až všichni ti, co byli natlačení u okýnka a sledovali poprask kolem Michaela, popadali na zem. „Moc se omlouvám,  po dráze přeběhnul zajíc.“ promluvil kapitán k cestujícím.

„To snad není možný, zajíc!! Smáli se všichni. „Já zažil všechno. I stíhačku za letu couvat! Ale běhat zajíce po letištní dráze...To teda fakt prozatím ne!“ smál se Trevis.

„Dobře, takže prosím vás, poslouchejte mě všichni! Dole na nás čekaj autobusy. Přesuneme se do hotelu. Potom se ubytujeme a do devíti do večera, což je asi taaaak“ podíval se na hodinky „za 5 hodin, budete mít osobní volno. Projděte si město, fakt to tu za to stojí. A v 9 se sejdeme na hotelu. Máme tam rezervovanej sál. Jako každé tourné i to letošní zahájíme takovou menší párty, na kterou se doufám všichni dostavíte. Ručím za to, že na ni dokonce života nezapomenete.“ smál se Trevis a drbal se na temeni hlavy.

„Můžu mít dotaz?“ ozval se odněkud zezadu jemný dívčí hlas.

„Jasně, Jessico, ptej se.“

„Michael tam bude taky?“ začervenala se jedna z jeho doprovodných tanečnic. Podle tónu hlasu ji Mike nebyl úplně lhostejný. Ale to asi žádné ženě, které věnoval svůj sladký úsměv. A já ji plně chápala. V duchu jsem se totiž ptala na to samé.

„Zatím si to nikdy nenechal ujít. Tak doufám, že letošek nebude výjimka. Sice chodí o něco dýl než ostatní, ale to je pochopitelné. Do hotelu se dostane až kolem 7mý, a pak ho čeká tiskovka. Tak snad... Ale určitě by byl moc rád, kdyby věděl, že vám na tom tolik záleží...“

---

Cesta z letiště probíhala přesně podle plánu. Všechno šlapalo na minuty, organizace byla perfektní. Po ubytování v nejluxusnějším hotelu v Mnichově (jak jinak, když se jedná o Krále popu:)) jsme se všichni vydali do víru velkoměsta. Děvčata mě zatáhli do nejbližšího nákupního střediska s oblečením. Takže asi tušíte, kde jsem strávila svých 4 a půl hodin volna.

„Ježiši, holky, podívejte! Prada! Mel, pojď!“ chytla mě Jess za ruku a všechny nás zatáhla do krámku věhlasné módní společnosti. „Bože, to je nádhera.“ rozplývala se nad rudými šaty s květinovou broží. „Ty si musím vyzkoušet! Co byste řekli, kdybych si je vzala na dnešní večírek?“

„Ohhh, můj bože! Jsou překrásný! Určitě si je zkus!“ prohlásila jedna z nás, jmenovala se Grace.

„Myslíte, že se v nich budu Michaelovi líbit?“

„Já to jednoznačně vidím na vášnivou noc!“ pousmála se Grace.

„Vážně?“ rozechvěla se Jessica. „To by bylo...neskutečný! Co si o tom myslíš ty, Mel?“

Obávala jsem se, že tu otázku bude směrovat i na mě. Rvalo mi srdce radit jeho tanečnici, která do něj byla vysloveně po uši zamilovaná. Začala jsem žárlit. Až teď jsem si ve skutečnosti uvědomila, že nejsem jediná žena, kterou Mike zajímá.: „Já...já...nemám slov. Budeš nádherná.“ Těžce jsem polykala a s problémy ze sebe soukala tuhle větu.

„Skvělé, tak já si je vezmu! Pomůžete mi večer s líčením a česáním? Chci na něj udělat dojem.“

„Samozřejmě, něco vymyslíme.“

„Děkuju, jste senzační!“

---

Holky se mnou oběhly ještě několik dalších krámků a letěly jsme na hotel se připravovat. Večer se nekompromisně blížil a Jessičina nervozita stoupala. Upravily jsme ji a opravdu jí to moc slušelo. Tahle křehká blondýnka s mandlovýma očima byla naprosto neodolatelná. Grace si na sobě taky dala záležet. Ačkoliv po Michaelovi netoužila tak hladově jako Jess, nechtěla zůstat v jejím stínu. Přece jen Michael je Michael.

Bylo několik minut po deváté. „Výborně, já myslím, že tam takhle můžeme jít. A teď ještě tebe, Mel. Co si vezmeš na sebe ty?“

„Nevím. Nějak jsem nad tím nepřemýšlela. Asi to, co mám na sobě...“ poukázala jsem na obyčejný kalhoty s volným tričkem „Je mi v tom pohodlně.“

„No to ne! Takhle nemůžeš jít před Michaela. Je to sice pohodlný, ale pro takovouhle událost nevhodný.“

„Už je po devátý hodině, zlatíčka. Měly byste jít, ať to stihnete. Michael se na vás určitě moc těší.“ vypravila jsem děvčata z pokoje dolů do sálu. „Hned za vámi přijdu. Jen si skočím pro boty.“

Došla jsem do svého pokoje a nazula si botasky. Na zdi přede mnou viselo zrcadlo, jež zaujalo mou pozornost. Stoupla jsem si před něj a prohlédla se. Opravdu, není to úplně ideální. Tak jo. Něco s tím uděláme. Otevřela jsem kufr a rozhlédla se po jeho obsahu. Můj pohled upoutaly dvě věci. To je ono! Vlezla jsem si do tmavě-modrých úzkých džín lemující postavu a bílého trička, které odhalovalo ramena jeho majitelky. To vše doplňovaly jemné perličky v uších a na krku. K tomu se mi podařilo někde vyhrabat černé lodičky. Výborně! To už vypadá mnohem lépe! Pak mi došlo, že ještě někde v batohu mám kontaktní čočky. Skvělý! Nalíčila jsem se tak, aby stíny ladily s mýma zelenýma očima a rozpustila si černé vlnité vlasy... Při dalším pohledu do zrcadla jsem se skoro nepoznala. No...snad tam už takhle můžu jít.

---

Michael tentokrát dorazil na večírek včas. Jakmile se před ním otevřely dveře, všichni se kolem něj shlukli a objímali jej. „Oh, Miku, jaký jsi měl den?“ zeptala se Jess, která si pro objetí šla záměrně poslední.

„Celkem dobrý,“ odvětil na její otázku „je od tebe hezké, že se ptáš. Co ty?“

„Perfektní, ale v tvý přítomnosti by byl ještě lepší.“ pustila se po hlavě do sváděcí taktiky Jess. „Pojď, sedni si k nám a povyprávím ti o něm.“ vyzvala Michaela a vložila ruku pod tu jeho tak, aby jí nabídl rámě. Vedla ho až ke stolku, kde seděla její přítelkyně Grace s Trevisem, Bobbym a Davidem. Všichni je ochotně vpustili mezi sebe a Jess se hnedka chopila místa vedla Michaela.

„Dovolíš?“ usmála se Jess „Máš něco ve vlasech.“ a naklonila se co nejvíce k Michaelovi ve snaze sundat malý lísteček, který mu zřejmě někde cestou spadl do vlasů. „Už ho mám“, vítězoslavně zajásala a skousla si ret.

„Dě-děkuji, Jess. Vůbec jsem o něm nevěděl.“ prohodil Mike.

Jess se k němu opět naklonila tak, aby jeho očím mu mohla jemně poodhalit výstřih, na který obzvláště dnes v nových šatech byla hrdá. „V tom případě jsem tady já, abych tě zachránila.“

„Jsi milá“, začervenal se. „A...A...Kde je vůbec Mel?“, zeptal se, když se snažil uniknout Jessiny pozornosti. „Ještě jsem ji neviděl.“

„Říkala, že se jde jen obout. Nevím, co tam tak dlouho může dělat.“

---

Uplynulo asi 20 minut od doby, co jsem opustila Jessicy pokoj a odešla k sobě pro boty. Tak jo, tak jo, už bych měla jít. Popíchla jsem se při pohledu na hodinky a seběhla schody do 1. poschodí hotelu, kde se nacházel reprezentační sál. Váhavým krokem jsem vešla dovnitř a rozhlédla se po místnosti. Najednou jsem zahlédla skupinku lidí sedících v rohu místnosti, mezi nimiž byl i Michael. Při pohledu na něj mi poskočilo srdce radostí. Neviděla jsem ho od toho rána, co jsem u něj přenocovala. Až Jessicy smích, který se rozléhal místností, mě vrátil tvrdě na zem. Seděla v těsné blízkosti vedla Michaela a letmo se ho dotýkala při jakékoli příležitosti. Najednou si mě všiml Trevis a s rozzářeným úsměvem se vydal ke mně.

„Mel! Bože, jsi překrásná, já jsem tě vůbec nepoznal... a zřejmě jsem nebyl sám.“ pousmál se a s pohledem směřujícím na Michaela mi políbil ruku. „Můžu tě poprosit, aby sis přisedla k nám?“

„Mile ráda, jen si ještě skočím na bar pro něco k pití.“

„Výborně, můžu tě doprovodit?“

„Samozřejmě.“

---

„Michaeli, víš já... Michaeli, vnímáš mě?“ zeptala se Jess, když viděla, jak Mike nemůže spustit oči z Mel.

„Ano...jistě...promiň, co si říkala? Zamyslel jsem se.“

„Že jsem byla dneska nakupovat a vzpomněla jsem si na tebe, když jsem zahlídla překrásnej klobouk a tak jsem si řekla, že...“

„To je skvělé...Omluvíš mě, prosím?“ odvětil. Vůbec nereagoval na Jessino volání a jeho kroky dál směřovaly na terasu, na níž jsme se s jeho choreografem od baru přesunuli.

---

Stála jsem tam sama s Trevisem a prohlížela si noční Mnichov. Ze společného rozhovoru nás vytrhl až Michaelův hlas.

„Trevisi, omlouvám se, že ruším, ale portýr říkal, že máš na recepci telefonát.“

„Kdo mi tak pozdě může volat?“ Michael našpulil spodní ret a pokrčil rameny: „To netuším.“

„Ok, hned jsem zpátky. Omluvte mě.“

Michael přistoupil blíž ke mně a opřel se o zábradlí. Hleděl jako já daleko před sebe do lůna zářivě svítícího města. Chvilinku mezi námi viselo ticho: „Žádnej telefonát ho dole nečeká, viď?“

„Ne-ee“ smál se Mike.

Otočila jsem hlavu směrem k němu a stydlivě se rozesmála: „Ty si blázen. Proč si to udělal?“

„Jinak bych ho od tebe nedostal.“ zasmál se.

„Pojď.“ Chytil mě za ruku a vedl nás pryč z místnosti.

„Počkej, nemůžem jen tak zmizet. Budou nás hledat...“

„Tam kam tě chci vzít nás určitě hledat nebudou!“

„A kam to jdeme?“

„To je překvapení!“

Vyběhli jsme několik pater a stanuli před kovovými dveřmi, které se skřípotem otevřel. Před námi se rozprostřelo nebe plné hvězd, pod nímž leželo svítící město v zajetí okolní tmy. Vzal moji dlaň do té své a vyvedl mě na střechu domu, kde nebylo slyšet nic jiného než jen šumící vítr.

„Miku, to je...neskutečný!“ Rozběhla jsem se po ohromné ploše a užívala si ten teplý vánek, který pohltil celé mé tělo.

Michael ke mně přistoupil zezadu a objal mě „Podívej, támhle nad námi je Vega. Hned vedle ní souhvězdí Persea...A tam, ta velká...“

„To je měsíc“ přerušila jsem ho se smíchem.

„Jo, ten tam je taky.“ smál se Mike. „A hned vedle něj, ta nejjasnější, to je Velká medvědice. Stará legenda praví, že představuje krásnou Callisto, do níž se zamiloval Zeus a zplodil s ní potomka, Arkase. Jenže když se o záletech svého milého dozvěděla královna Olympu, Hera, zaklela Callisto do bílé medvědice. Dia to velmi ranilo a aby měl svojí lásku na věky ve své blízkosti, přenesl jí i jejich syna na hvězdnou oblohu. A tak dodnes na obloze putují jako Velká medvědice a Malý medvěd... Mel?“ šeptl a prsty si přitáhl moji tvář k té své. „Ty pláčeš?“

„Ne...ne...jen...nikdy jsem neslyšela nic tak krásnýho.“

„Mel?“ zahleděl se mi do očí: „Podívej se na mě. Dal bych celý svůj život za jedinou chvíli s tebou. Za tvou lásku...“

„Tu už dávno máš...“ hlesla jsem a přitiskla své rty na jeho.