Kapitola 23.

Zlatíčka moje, musím říct, že dopsat dneska tuhle povídku, jak jsem Vám slíbila, bylo (vzhledem k tomu, že jsem se vrátila v půl 9 večer ze školy) neskutečně těžký:-( Takže abych vám zpříjemnila tenhle šílenej den (viz soud s Murrayem) a dodržela alespoň něco málo z toho všeho, rozdělila jsem tuhle povídku přibližně do dvou částí, ale nebojte, v pátek odpoledne dodám zbytek:)

MIluju Vás, Vaše Jeana

Úprkem jsem hnala dál až k Michaelovým dveřím. Všude okolo se vznášela vůně jeho omamného parfému, což potvrzovalo tvrzení o Mikově časném návratu. Bezmyšlenkovitě jsem zaklepala. Bože, jsem asi šílenec! Vůbec nevím, co dělám, ale ať je to co je to, něco mi říká, že je to tak správně...

Pomalu se rozevřely dveře, v nichž se objevil Michael s rozpuštěnými vlasy svlečený pouze do půl těla.

Spustila jsem hned jak to jen šlo, aby mě nedejbože neutnul v půlce věty. „Miku, já ...“ Nadechla jsem se k pokračování myšlenky, ale můj hlas se s pohledem na jeho tělo rozklepal.

„Já...já vím, že mě teď nejspíš vyhodíš a už se mnou nikdy nepromluvíš, i když bych si to potom, jak jsem se k tobě teď zachovala zasloužila, ale chci ti říct něco existenčně důležitýho a neodejdu odsud, dokud mě nevyslechneš...“

Michael si mě prohlédl a mlčky odstoupil ode dveří, které nechal otevřené. Pokračoval někam dál do další z místností. Ostýchavě jsem vešla a zavřela za sebou. Ach Bože, je na mě naštvaný. Proběhlo mi hlavou jako ten nejostřejší šíp.

Najednou se vrátil zpátky a položil přede mne teploučké bačkory. „Vem si je na sebe.“ V druhé ruce držel dlouhý vlněný svetr, který mi přehodil přes ramena. „Musíš být prochladlá. Vyjít si takhle nalehko... Melanie, Melanie...“ začal mi mnout paže, aby mě zahřál: „Bože, jsi jako rampouch. Uvařím ti horkou čokoládu. Pojď, udělej si pohodlí, hned jsem zpátky.“

Posadil mě na kanape a zmizel. Seděla jsem tam zabalená v hustém svetru s koleny u tváře. Krve by se ve mně nedořezal. Když jsem se malinko uklidnila, rozhlédla jsem se po pokoji, v němž mě Michael zanechal. Všude okolo byla francouzská okna, skrz něž bylo vidět na terasu s balkónem, lehátky, venkovním barem a osvíceným bazénem. Tlumené světlo v místnosti odhalovalo překrásný, ručně řezaný nábytek v bierdermeierovském stylu s odstíny světle zelené a smetanové barvy. Z nenadání Michaelova hlava vykoukla z poza rámu dveří:

„Sladíš?“

Přikývla jsem.

„Dobře, tak...“ přinesl dva hrnky plné tmavé horké čokolády, jeden z nich mi podal a v tureckém sedu se uvelebil na kanape po mé levé ruce. „Tak povídej, Mel, co si mi tak životně důležitého chtěla říct?“ usrkl pomalu z šálku, který si přidržoval oběma rukama a po celou dobu mi upřeně hleděl do očí.

„Kde začít...“ povzdechla jsem si. „Tak jinak...Šíleně jsi mě naštval.“

„To už jsem si stačil všimnout.“ kýval provinile Mike hlavou, odmlčel se a zakoukal se na hladinu čokolády v jeho hrníčku. Chvíli jsem čekala, jestli nebude pokračovat, ale pak jsem se vytočila a chopila se slova.

„A to je všechno, co k tomu povíš?“

„Co víc ti mám říct, Mel?“ prudce otočil hlavou mým směrem a v zarmoucených očích mu viselo tisíce otázek. „Nevím, proč...“ zvedl se, udělal několik kroků po pokoji a pak se zase otočil ke mně: “Co jsem ti udělal?“

„Jak si představuješ...“

„Co si mám představovat? Nahoře mi dáš naději a pak mi ji takhle bezcitně vezmeš! Těším se celý večer na to, až budu moct být s tebou a když k tobě přijdu, co mě čeká? Jen arogance a trpký odmítnutí! Za co Mel, za co?! Proč mě takhle trápíš a rveš mi srdce? Co jsem ti udělal? Co?“

„Co?!“ vylítla jsem z gauče. „Ty se ještě ptáš?! Celej večer mě tam necháš dřepět vedle Trevise a přihlížet, jak tě obletuje ten tvůj cukrblikující fanklub aniž bys o mně jednou jedinkrát zavadil pohledem a pak si přijdeš rozjařenej a čekáš, že se ti pověsím okolo krku?! Co si o sobě sakra myslíš?! Myslíš, že když si nějaká superhvězda, že budu skákat jak pískáš? Tak to ses teda šeredně splet! Na to si najdi nějakou z těch tvejch oddanejch fanynek. Tý ta jedna noc v tvý posteli bude určitě stačit, mně ne!“

Mike se pousmál: „Ty žárlíš...“

„Já že žárlím?!“

„Ano!“ smál se.

„A na tenhle nesmysl jsi přišel zas jak?“

„Sama si mi to teď řekla!“ Celý pookřál až se mu vyloudil úsměv na tváři a snažil se ke mně přivinout: „Zlatíčko...“

„Neříkej mi zlatíčko!“ vycukla jsem se z jeho sevření. „Jestli potřebuješ ukojit svý chlapský potřeby, tak se k tomu svýmu fraucimoru vrať. Očividně se ti v jejich přítomnosti velice líbí.“ zasupěla jsem škaredě a razila si cestu ke dveřím.

„Mel, co to povídáš, já s nima přeci musím pracovat!“ vydal se za mnou.

„Jo, stejně tak se mnou, co?!“

-------------------------------

Náš hlučný rozhovor se rozléhal apartmánem a dolehl až na chodbu k Waynovi a jeho kolegovi.

„Wayne, nemyslíš, že bysme měli zakročit? Nejsme potřeba?“

Vyšší černoch se pouze pousmál: „Neboj,“ chytil svého kolegu za ramena „ty potřebujou malinko něco jinýho, s čím jim ty ani já nepomůžem. Věř mi, oni se udobřej.“

„Myslíš?“

„Vím... A ráno je budíš ty.“

„Já?“

„Ty.“

„Jako oba?“

„Jako oba.“ ušklíbl se šibalsky Wayn.

----------------------------------------------

„Bože, jak si tohle o mně můžeš myslet?!“

„Jednoduše! By ses alespoň jednou měl vidět, jak ti svítěj očíčka pokaždý, když se kolem tebe točí zakoukaná ženská! A je úplně jedno jaká!“

Rozrazila jsem vstupní dveře a nakročila k nim, jenže v tom mě Mike drapnul za paži, zabouchl dveře a nepouštějíc moji ruku mě vhodil zpátky do místnosti.

„Ale mně ne!“

S dychtivou mužskou silou mě přitáhl na své polonahé tělo a jeho ústa se nesmlouvavě zabořila do těch mých. Vpíjela se do nich s neskonalou vášní, která se pomalu proměňovala v něžný romantický polibek.

„Mel, lásko moje,“ šeptl Michael, „jak tě jen mohlo napadnout, že bych toužil po někom jiném než po tobě?“ Hladil mě po tváři i ve vlasech, jako by se mě nemohl nabažit. „Je mi úplně jedno, co chtějí jiné ženy v mé společnosti. Já budu mít už navždycky oči jen a jen pro tebe... Prosvítila si mi život a já už si ho bez tebe nedokážu představit... To, co cítím, když jsem v tvé přítomnosti... ach, Mel...moje malá Mel...kdybys jen věděla, že ti mé srdce neodmyslitelně patří už od našeho prvního shledání...“

Stála jsem tak jak opařená a snažila se vstřebat jeho slova. „To...to... Miku... já...“ polykala jsem na sucho a rty se mi třásly.

Snažila jsem se mu ještě vzdorovat, ale marně. Ani nevím jak a kde se to ve mně všechno vzalo. Dychtivě jsem Mikea objala kolem krku a hltavě si přivlatnila jeho ústa. Ze rtů se mu draly stále hlasitější vzdechy, které se topily v našich lačných polibcích. Jeho nenasytné pohyby ve mně vzbuzovaly takové pokušení, že jsem se dál hladově tiskla na jeho tělo a nehty se zarývala do jeho nahých zad.

Zdvihl moji levou nohu, kterou si zapřel o bok a jemně po ní přejel dlaní. Zpomalil až na mém holému zadečku. Sladká nahota, která tu na něj čekala, jej patrně překvapila. Nemohla jsem si pomoct. Ruce mi zamířily až na jeho překrásně vypracované pozadí. Přitáhla jsem si ho za něj ke svému otevřenému klínu, na což zareagoval žádostivým vzdechem.

Jednu ruku obtočil kolem mých zad a tou druhou smyslně odhaloval tajuplné křivky mého těla. Prsty kroužil po mém hrudníku až do míst, které zakrývala jen tenounká látka lemující tvary mého vzrušení. Prohnula jsem se pod Mikovými spalujícími polibky a on hebce odstranil přebytečný satén z mých ňader, kterým vzápětí věnoval elektrizující doteky. Špičkou jazyka přejížděj po odhalených zduřelých bradavkách a místy je jemně sevřel v ústech. Skousávala jsem spodní ret ve snaze potlačit horečné steny, které se z mého hrdla kradly ven do prostoru kolem nás.

Otevřel oči a upřel je na moji tvář, v níž se v jemném šerosvitu měsíce zračila touha a absolutní odevzdání. Políbil mne na rty a zdvihl do náručí. Nepřestávajíc se líbat, odnesl mne až do ložnice, uprostřed níž se nacházela veliká postel...

TO BE CONTINUED ;-)