Kapitola 26.

Tak zlatíčka a je to tu Zas další scelující díleček do povídky... Omlouvám se za ty časový prodlevy, ale nějak to teď časově nezvládám. Snad bude líp Myslím na Vás a miluju Vás,

Vaše Jeana

PS-tenhle dílek chci věnovat Janičce, která zas chytla chuť do života a chci jí popřát, ať se jí už jen daří!

Cestu ze stadionu doprovázely davy ječících a mávajících fanynek a tak musela kolona několika luxusních aut, v jednom z nichž seděl Král popu, jet krokem.

Michael po příjezdu do hotelu zamířil svižným krokem rovnou do svého pokoje. Ledabyle pohodil osobní věci na nejbližší pohovku a podíval na hodinky. Bylo něco krátce po půlnoci a on už se nemohl dočkat příchodu své Mel. Při myšlence na její tvář se mu na rtech vyloudil úsměv. Těšil se, až jí bude moci doříct to, co dnešní odpoledne načal...

Popadl pyžamo a jeho kroky vedly do koupelny. Už se těšil, až z něj voda odplaví únavu, pot a vyčerpání z tak náročného dne, jako byl tento. Svým obličejem rozrážel proud tekoucí vody, která dál stékala po jeho těle. Chvíli tam jen tak stál a užíval si ten opojný pocit. Nechal se unášet omamnou melodií kapek dopadajících na zem, když v tom k němu dolehl dobře známý zvuk dveří. MEL! Poskočilo v něm srdce při pomyšlení na její osobu. Vypnul vodu a vylezl ven ze sprchy. Co nejrychleji se osušil, přehodil přes sebe jen to nejnutnější a vydal se ji v ústrety. Poklusem s rozzářenou tváří vběhl do obývacího pokoje

„ME....“ spolkl nedokončené slůvko v hrdle. K jeho překvapení na pohovce neseděla žena jeho srdce, ale dívka jemu velmi dobře známá.

„Michaeli! Tak ráda tě zas vidím...“ zvolala žena s tmavými dlouhými vlnitými vlasy a šla se přivítat.

„Ach...Tatiano“ Mike se pokusil na svých rtech vymodelovat úsměv. „Vůbec bych tě tu nečekal.“

„Překvapen?“ nadhodila koketně. Vzápětí si skousla ret a objala jej kolem krku.

„Musím přiznat, že ano...“ pousmál se Mike. „Jak jsi se sem vůbec dostala?“

„Nemysli si, že jen ty máš své konexe.“ zalaškovala a usedla zpět na kanape. Čekala, jak se zachová. Vždycky ji bavilo koukat na ten jeho rozpačitý pohled.

„Můžu ti něco nabídnout? Myslím, že by tu měl být i zelený čaj s džusem.“

„Jee.. ty jsi nezapomněl. Jak milé.“

„Beru to jako ano...“ pousmál se a zmizel v kuchyňce. Po chvilce se vrátil s šálkem, který postavil na stolek před Tatianu. „Tak... a teď mi pověz, co tě sem přivádí. Letět takovou dálku, to musí být něco důležitého.“

„Co mě sem přivádí?“ zopakovala jeho otázku. Zlehka se k němu naklonila a špitla.: „Ty...Jsem tu kvůli tobě“

„A?“ podíval se tázavě do očí ženy, která se zastavila jen několik centimetrů od jeho úst. „Pověz... Znám tě moc dobře na to, abych poznal, že v tom je ještě něco víc. Jen kvůli mně bys neletěla přes půl světa.“ zvedl se ze sedadla.

„V tomhle mi křivdíš Miku.“ vyhrkla ze sebe a postavila se před něj.

„Vážně?“

„Ano! Stačilo by, abys jen naznačil a já bych pro tebe jela až nakonec světa.“

„Hezky se to poslouchá, Tatiano.“ pohladil ji po tváři. „Omlouvám se, že jsem ti tehdá ublížil.“

„To už je za námi. Ale je pravda, že bys mi mohl nějak pomoct.“

Michael se rozesmál a vydal se do hlavní místnosti. „Aaaaaa...Já věděl, že je v tom háček. Tak povídej, co pro tebe můžu udělat?“

„Dobře, nebudu to obcházet. Chci ti být na blízku a dojet s tebou tourné. A pokud se nebudeš zlobit, tak ti i dělat taneční asistenci ve Way you make me feel. Tak trochu mi to po tom všem dlužíš.“

„Počkej, Tatiano, vím, že jsem se k tobě kdysi ani já a ani má rodina nezachovali fér a nedovedeš si představit, jak moc mě to mrzí, ale to přeci...“ Bez váhání přistoupila do jeho těsné blízkosti tak, že Mika uvěznila mezi okny.

„Neříkej, že to nejde. Ty jsi přeci Michael Jackson, ten může vše! To, co se tehdy stalo mi dost ublížilo a dlouho trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. Tak mi neubližuj znova...PROSÍM!“ Mike pod tíhou jejích slov jen sklopil zrak do podlahy. Mlčel. A přemýšlel. „Zlatíčko...přeci nás pojil velmi blízký vztah. Tak proč to nevrátit zpátky. Začneme tam, kde jsme skončili!“ pokračovala.

„To sice ano, pojil, ale Tatiano, spoustu věcí se změnilo a...“ 

„A? Neříkej, že ses zamiloval.“ pousmála se.

„Je na tom něco směšného?“

„Ne, není, jen jsi hrozně roztomilej, když se zakoukáš. Řekni, kdopak to je?“

„Proč to chceš vědět?“

„Jen tak..no tak řekni Miku, stejně bych to zjistila...“ vztáhla dlaň k Michově tváři. Chtěla ji pohladit, ale on její ruku zastavil a sňal. 

„Sama si mě teď prosila, abych ti znovu neubližoval. Vytrpěla sis dost. Nechci ti to dělat ještě horší...“

„Neboj Miku, já zas něco vydržím.“

„Přišla jsi se se mnou dohodnout ohledně tvé účasti na tourné. Zůstaňme u toho.“ podíval se za svá záda, za nimiž se nacházela jen pevná stěna. „Prosím, pusť mě, u té zdi se necítím moc příjemně.“

„Až když mi slíbíš, že tu s tebou můžu zůstat a doprovázet tě.“

„Dobrá tedy. Pokud ti tak můžu alespoň nějak pomoct a odčinit rány, které jsem ti způsobil, je to to nejmenší.“

„Miku!“ zvolala samou radostí jeho jméno. „Jsi moje zlatíčko!“ něžně se rty dotkla jeho úst, ačkoliv Michael její polibek neopětoval. V ten moment ji vylekalo nečekané rozevření dveří a důrazný hlas muže: „Slečno, prosím vás, to ne...“

Prudce se otočila k východu, kde stál Michaelův bodyguard a žena. Žena, jejíž zrak se nevěřícně upínal na dvojici před sebou – na Mika a Tatianu. V jejích očích se chvěly slzy. Byla ticho, ani nehlesla. Až po chvíli jakoby se vzpamatovala...