Kapitola 28.

 Předhazuji Vám slíbený díleček!  Protože tu teď, jak už jsem psala, moc nebudu, chtěla jsem Vám to vynahradit a je poněkud delší Takže hezký počteníčko a věnuju ho Vám - všem svým SBčkám - a zvláště pak Moničce, že ten nabitý týden tak hezky zvládla, Sisi, Viki a Zuzance, ať se jim na tomhle blogu líbí a Laneey za suprovej včerejšek v Praze!

„A dost!“ vykřikl rozzuřeně. „Tak za prvé, nejmenuje se Megan, ale Melanie, což ti před minutou sama řekla – máš ji poslouchat! A za druhé, takhle s ní nemluv! Není to žádná tvá služka ani nic podobného! Je to má osobní doktorka a nejbližší přítel a jestli tu chceš pracovat, tak s ní takhle jednat nebudeš! Vyjádřil jsem se dost jasně?!“

Obě jsme zůstaly nehnutě stát a nevěřícně hleděly do jeho rozčilené tváře. Musím uznat, že ač jsem Tatianu vůbec neznala, v tomhle jsme se shodly. Koukala jsem na něj s pootevřenou pusou a nevěřila vlastním uším. On se mě zastal!

„Ale, Miku, zlatíčko, takového tě vůbec neznám!“

Michael ignoroval Tatianinu poznámku a přistoupil ke mně.:„Mel, nezlob se. Už se to nebude opakovat. Prosím, běž se bavit a řekni všem, že si jejich pozvání nesmírně cením a dorazíme během pár minut.“

Nezmohla jsem se na víc než na téměř nepatrné kývnutí hlavou na znamení souhlasu.

„Děkuju.“ šeptl Mike. Jeho dlaň sevřela tu mou a políbil mě na čelo. Přes Michaelovo rameno se mi naskytl pohled na Tatianinu tvář. Z pohledu, který mi věnovala, mě přeběhl mráz po zádech. Ve vzduchu jsem tušila problémy.

------------------------

Po odchodu z Michaelovi ložnice ke mně v mžiku přiběhl Wayne. „Slečno, slečno...moc se omlouvám, měl jsem důrazněji zakročit. Je to celé moje chyba. Tak moc mě to mrzí.“

„To je v pořádku Wayne, nemůžete za to...“

„Ale můžu, musel to pro Vás být neskutečný šok! Smím pro Vás něco udělat? “

„Wayne, děkuji, nemusíte nic...Opravdu, Mike ví, jak skvělými lidmi se obklopovat. Jste ten nejlepší a nejloajálnější zaměstnanec, kterého mezi všemi má. A jste opravdový přítel.“ lehce jsem mu vtiskla polibek na tvář a věnovala úsměv na znamení vděku. Bez dalších slov jsem se vydala dolů.

Cestou do sálu jsem se ještě vzpamatovávala z toho, co všechno se právě odehrálo. Před Waynem jsem se snažila držet, ale jakmile jsem osaměla, všechno to na mě padlo. Zastavila jsem se v patře nad sálem, kde naplno pulsovala oslava dnešního koncertu, a rozhlédla se okolo sebe. Na protější straně místnosti jsem objevila sedačku. Na první pohled nebyla díky svému umístění příliš dobře rozeznatelná. V tu chvíli jsem potřebovala přesně něco takového. Musela jsem být teď sama, nikým nerušená, téměř neviditelná, abych si všechno srovnala.

 ------------------------

„Je, hele, Mel! Konečně jsi tu! Kdes byla takovou dobu, prosím tě?“

„Mike tu ještě není? Říkal, že za chvíli přijde.“ Podívala jsem se na hodinky. Od okamžiku, kdy jsem vpadla do jeho pokoje, uplynulo něco přes hodinu.

„Ne, ještě nedorazil. Bůh ví, co tam nahoře dělá!“ zasmál se Bobby. „No nic, ale důležitý je, že ani neví, oč přichází! Jen se podívej!“ objal mě kolem ramen a natočil mě do sálu, kde se všichni skvěle bavili.

„Pojď, každý se po tobě už ptal.“ zavedl mě na bar, kde mimo jiné stála Jess s Gracy a Trevis.

„Mel! Pozdě ale přece, jak se říká!“ nadhodila Jess a přátelsky mě objala. „Kde máš Mika?“

„Nevím...Měl tu už dávno být.“ prohodila jsem nervózně a rozhlédla se kolem sebe, jestli třeba zrovna nepřišel.

„Jo, holka... Taky možná ani nepřijde.“ pousmála se za skleničkou vína Grace.

„Proč myslíš?“ nechápala Jess.

„Tys neviděla tu holku, co mu vlezla tak asi před dvěma hodinama do pokoje?“

„Ne...Co mu má co nějaká holka lízt do pokoje?!“

„No, tohle není jen tak ledajaká holka, Jess. Obávám se, že veškeré tvé snahy o Michlovo srdce se dneska rozplynou jak voda, protože to byla Tatiana Thumbtzen.“

„Tatuana Thumbtzen?!“ vyhrkla Jess.

„Jo jo.“

„Ta jeho velká láska?!“

„Jo jo, přesně ta.“

„Ale jak..co tady dělá?!“

„No, o tom vím stejný prd jako vy.“ zakroutila hlavou Gracy a natáhla si z cigarety, kterou držela ve své levé ruce. Pak se otočila ke mně: „Nevíš o tom něco, Mel? Přece jen vypadáte s Michaelem jako dobří přátelé.“

„Ne, nevím.“ šeptla jsem téměř bezhlesně.

„Super.“ zasmála se Grace. „Tak když už to nevíš ani ty, to je co říct! Nicméně to vidím tak, že Mike ani nedorazí. A ráno bude zářit jak sluníčko.....No jo, fyzický udobřování je skvělá věc.“

Cítila jsem, jak se mi do očí ženou slzy. Každé Gracyno slovo se do mého srdce zabodávalo jako ten nejostřejší nůž. Neuvědomovala si co říká a jak moc mě tím může zraňovat. Jak by taky jen mohla. O mém „vztahu“ s Mikem nevěděl nikdo. Krom Wayna. A navíc – všichni byli už maličko opilí. Musela jsem pryč.

„Nezlobte se na mě, prosím, ale už půjdu spát.“

„Mel, prosím tě, vždyť jsi akorát přišla! Ani jednu skleničku si s náma nedáš?“ přátelsky mě objal kolem pasu Trevis.

„Ne vážně ne, děkuju Vám za nabídku a za pozvání, ale jsem šíleně unavená. Dnešek byl náročný, ale slibuju, že Vám to příště vynahradím.“

„Tak můžu tě doprovodit?“ nabídnul se Trevis.

„Ne, ne, díky, je to od tebe milý, ale půjdu sama. Dobrou noc.“ svým přátelům jsem věnovala ten nejmilejší úsměv, který se mi v této bolestivé situaci podařilo vyrýsovat na tváři a odešla jsem do svého pokoje.

-----------------------------

„Tatiano, pojď, už musíme jít. Beztak jdeme pozdě.“

„Neboj, Miku, ta párty neskončí za 20 minut. Oni počkaj.“

„Ale no tak, Tat, přeci jsme slíbili, že přijdeme co nejdřív. A už je to skoro 15 minut od doby, co odešla Mel.“

„Ty jsi to slíbil, zlatíčko. Mně se nikdo na nic neptal.“ ozval se Tatianin hlas z koupelny. „Přece tam takhle nemůžu. Se na mě podívej.“ pronesla, když si stoupla do dveří. „Mám za sebou 14 hodin v letadle. Musím si dát alespoň vanu.“

„A nešla by sprcha? Je to o hodně rychlejší a účinek to bude mít stejnej.“ pousmál se Mike ve snaze urychlit Tatianino loudání. Byl nervózní, potřeboval mluvit s Mel.

„Sprchu? Ale Miku, kde žiješ. Dám si vanu, budu rychlá slibuju! A pak hned půjdeme.“ přistoupila do Mikovi bezprostřední blízkosti, chytla jej za klopy od košile a přitáhla si ho k sobě. „Nechceš si ji dát se mnou?“

„Ne, děkuju, to nebude nutné, už jsem se dneska myl.“

„Ale sám...“ skousla si ret.

„Tím jsi seš nějak jistá!“ zasmál se Mike a doufal, že tahle malá lež mu ji pomůže ze sebe setřást. Přehodil přes sebe lehkou mikinu. „Půjdu dolů. Nerad chodím pozdě. Hezky se vykoupej, zarelaxuj si, a až budeš hotová, zavolej a já pro tebe přijdu, ano?“ letmo políbil Tatianu na tvář na rozloučenou a kvapně se vydal ke dveřím.

„Stůj.“ vyhrkla ze sebe a významně si stoupla s rukou v bok.

Mike se s jejím povelem na místě zarazil. Dokud stál zády k Tatianě, otočil očima vsloup, aby ho neviděla. Tohle mu asi jen tak neprojde.

„Michaeli, jak si to představuješ? Nechat mě tu...a samotnou! To si říkáš hostitel? Je to nevychované a nanejvýš neslušné! Navíc tě nehodlám nahánět po celým hotelu.“

„Nebudeš tu sama, nechám ti tu Wayna. Mobil budu mít u sebe – mý číslo pořád máš. Stačí jen prozvonit a jsem tu v cupu letu.“

„To teda nebudeš! Znám tě! Pokaždé, když jsme se takhle nějak dohodli, trvalo hodinu, než si se ke mně dostal. Každej tě staví, všichni si s tebou chtěj povídat. Prostě ne! Jedu za tebou přes půl světa a ty mě takhle odbudeš?!“

„Tatiano, hodně věcí se změnilo. Jak prozvoníš, jsem tu jak na koni, vážně.“

„Ani se nepřibližuj k těm dveřím, Miku.“

„Ale Tat, prosím, takhle to tady nechodí. Nemůžu něco slíbit a pak si půl hodiny dát načas. Čekají na mě.“

„Tak počkají.“

„Tatiano...“

„20 minut? To po tobě chci tolik, Miku? Zůstaň tu se mnou. Já sama nevím, co se může stát a co všechno budu potřebovat. Nikoho tu neznám....prosím...“

„Tak dobře, Tat, ale snaž se to urychlit, ano? Už tak se cítím dost zle, že je nechám čekat.“

 -------------------------

Uplynulo 20,... 40,... 60 minut. A Tatiana pořád nevycházela z koupelny. Mike se snažil číst knihu na kanapi, ale nešlo to. Každých pět minut koukal na hodinky a byl neskutečně nervózní. Moc dobře si uvědomoval, jak teď musí v Meliných očích vypadat. Řekl za „minutku“. V duchu si připravoval omluvnou řeč, ale když se tak zamyslel nad tím, co vlastně říká, sám by si nevěřil. A přitom ji chtěl říct úplnou pravdu. Jenže to co Mel viděla a jakou mají časovou prodlevu...ne, to mu prostě nemůže vzít.

„Tat, už musíme jít.“

„Já vím, už si jen domaluju a jdeme!“

„Ok...“ a to domalování trvalo dalších půl hodiny. Konečně se rozevřely dveře od koupelny a Tatiana vyšla ven. Ano, moc ji to slušelo. V jeden okamžik se dokonce Michael přistihl, že si zavzpomínal na jejich společné časy.. Ale tentokrát bylo vše jinak. Věci se změnily a Mel... Mel už měla navždy jednoznačné místo v Mikově srdci, kde už nebyl prostor pro jinou ženu.

 -----------------------------

Konečně oba vešli do dveří, za kterými hlasitě hrála hudba. Tatiana nasadila ten nejzářivější úsměv a rozhlížela se na všechny strany ve snaze udělat dojem. Mike také brousil očima po místnosti, ale z jiného důvodu. Hledal Mel.

„On vážně dorazil!“

Zvolal jeden z komparsistů a všichni se začali otáčet Michaelovým směrem. Někteří k němu dokonce přiběhli a začali jej objímat. Mike přistoupil k baru a poprosil číšníka, aby ztlumil hudbu. Vyhoupl se na nejbližší stůl, aby na všechny viděl a začal.

„Prosím, chtěl bych Vám všem něco říct.“ jeho magická přitažlivost působila neskutečně. Aniž by dal jakýkoliv pokyn nebo se musel v rozvášněném davu několikrát opakovat, všichni ztichli, přistoupili blíž a udělali kolem stolu, na kterém Michael stál, shluk. Přímo mu viseli na rtech a hltali jej očima. „Chci Vám všem vyjádřit jeden ohromný dík! Dnešní show se neskutečně vydařila a to především díky VÁM VŠEM! Udělali jste na tom neskutečnej kus práce! Není to moje show, ale je to VAŠE show! Vy všichni ji tvoříte a ten nesmírný úspěch, který dnes sklidila, je jen a jen VÁŠ! Buďte na sebe pyšní, jste skvělí lidé a ti nejlepší spolupracovníci, s nimiž jsem kdy pracoval. A je mi CTÍ být Vaší součástí! Bůh Vám žehnej! MILUJU VÁS!“, nakonec se všem hluboce uklonil.

Sál se ponořil do několikasekundového ticha a vzápětí propukl v hlasitý jásot, tleskot a v očích některých lidí se zračily slzy. Místy se ozývaly výkřiky Mikova jména. Jeho proslov byl dojemný a všechny strhnul. Michael stál ještě pořád stál na vyvýšeném místě a koukal do skandujícího davu pod sebou. Mezi nimi zahlédl i Tatianu, jak radostně tleská. Zvedl ruku, aby všechny utišil, a pokračoval: „Ještě bych Vás rád seznámil se svoji několikatelou kamarádkou Tatianou, která stojí támhle vzadu. Tat, pojď ke mně nahoru.“ vyzval ji pohybem ruky. „Tohle je Tatiana...“ většina lidí ji poznali na první pohled. Nebylo to přece tak dlouho, co se její tvář objevovala v novinách hned vedle Mikova jména. „Bude tu s námi a na moji prosbu se bude účastnit našeho tour jako můj doprovod k písni The way you make me feel.“ Všichni ji hlasitě a srdečně přivítali ve svých řadách, jen Gracy se nahnal k Jessice a potichu zašeptala: „Tak holka, myslím, že máme útrum.“

----------------------------

Po hodině se Mike s omluvou vytratil ze sálu. Jako správný gentleman počkal, dokud se Tatiana neseznámí s ostatními a bude moct s nimi vést konverzaci bez jeho pomoci. Rychlými kroky se hnal až k Melině pokoji. Stoupl si přede dveře a zhluboka se nadechl. Třesoucí se rukou zaklepal na dveře: „Mel?“ chvíli vyčkal, ale když se mu nedostalo odpovědi, stiskl kliku a snažil se otevřít dveře. K jeho překvapení bylo otevřeno. Vstoupil tedy dovnitř. Všude byla tma. Chvíli mu trvalo, než se rozkoukal, když v tom vzadu u okna identifikoval Melinu postel. Ležela tam a sladce oddychovala. Potichu k ní přistoupil a pohladil ji po vlasech. Nemohl si pomoct. Tak moc ji miloval. Nedokázal se od ní ani pohledem odtrhnout. Nadzvedl peřinu, pod níž Mel spala a lehce, aniž by ji vzbudil, se vsunul k ní. Zezadu se přitiskl na její tělo, ruku ochranitelsky stočil kolem jejího pasu a obličejem vplul do Meliných vlasů, jejichž heřmánková vůně ho ukolébala ke spánku.