Kapitola 2.

Michael a Mac se vrátili s docela velikým zpožděním. Když vešli do kuchyně, seděla u stolu v místnosti menší žena plnějších tvarů. Její jméno bylo Sue. Michael na ní nedal dopustit. V mnoha ohledech mu připomínala matku, kterou velice miloval.
"No tak chlapi, kde lítáte? Čeká tu na vás večeře už přes hodinu. Jsem to dvakrát ohřívala a zas je to studený!" rozhněvala se.
Michael přistoupil ke své o třicet let starší hospodyni, objal ji a synovsky políbil do vlasů, "Promiň, nechtěli jsme se zdržet, vím jakou ti to dalo práci. To jídlo vypadá skvěle"
"Taky seomlouvám, ale Mike se zadrh", ušklebil se Mac.
"Já ti taky asi jednu zadrhnu", prohlásila výchovně Sue na chlapcovu poznámku. "Tak šup, ať už jste u stolu, musíte mít hlad." Než Sue stihla doříct poslední větu, oba už seděli na svých místech s připraveným příborem.
Poté, co jim hospodyně donesla večeři, nahl se Mac k michaelovi a řekl: "No, to ještě něco nevíš.."
"A to?"zeptal se Michael koukajíc do talíře, kde si zrovna namotával italské spaghetti na vidličku.
"Že tam zítra ráno jdem zas", usmál se Mac.
-------------

Kolem páté ráno mi do pokoje začaly pronikat sluneční paprsky vycházejícího slunce. "Já vím, já vím, už vstávám." Zamumlala jsem tiše do polštáře a pomalu se posadila na postel. Byla sobota. Stejně jako každý týden jsem v tento den jezdila pomáhat otci na farmu a ani dnešek nebyl výjimkou. S postupem let se nám s otcem opět podařilo sblížit. Navíc jeho věk a zdravotní stav mu příliš nedovoloval vykonávat všechnu tu náročnou práci farmáře a tak jsem mu chtěla pomáhat, jak jen se dalo... Chvíli jsem seděla na posteli a snažila se probudit. Během několika sekund se do pokoje přiřítila moje malá labradoří fenka Maggie."Jak pak ses vyspinkala, krásko?" zeptala jsem se ji a jako by mi rozumněla, začala mě oblizovat všude, kde jen mohla, jako bychom se roky neviděly. Když jsme se domazlili, líně jsem sešla dolů do kuchyně, udělala si něco k snědku, oblékla se (světlé těsné džíny a černé tílko, přes které jsem přehodila červeno-černou kostkovanou košili, klobouk, nazula se do vysokých kozaček), sepla si vlasy černé dlouhé vlasy do copu. rozloučila jsem se s Melanie, vzala auto a vyrazila za otcem na farmu.
-------------

"Meeel, ahoj zlatíčko moje!" Ozvalo se ode dveří domu, kam mi šel otec naproti. Objal mne a políbil na tvář.
"Ahoj tati. Jak pak se máš? Už se cítíš líp?"
"O moc líp. Nevypádám snad zas jako mladík?!" zatvrzele se přede mne postavil a různými pohyby se mne snažil přesvědčit o své skvělé formě.
"No, když tě před 14ti dny vezli do nemocnice se záchvatem žlučníku, mluvil si jinak", rýpla jsem si.
"To už je dávno, teď se cítím o moc líp...a ten doktor...Greg...jak vy dva jste na tom? Je dost milej..."
"Tatiii...kolikrát jsem tě prosila, ať mi nedohazuješ chlapy. Já teď opravdu o žádný nestojím. Poslední zkušenost mi stačila a z lásky jsem uzdravená na dost dlouho..."
"Ja vím, nebylo to zrovna jednoduché, ale stejně... maminka si vždycky přála plno vnoučat a já už taky nejsem nejmladší."
"Tati, slibuju, že se jich dočkáš, ale nenaléhej na mě, prosím."
"Tak dobře, ale dáš mi včas vědět!"
"Neboj, budeš první" usmála jsem se na otce a dala mu polibek na tvář

"Beru Jessie a ostatní na pastvu, vrátím se k večeři" zavolala jsem směrem k domu.
"Anooo.."došla odpověď odněkud z kuchyně.
---------------

"Macu? Tak povíš mi už, o co jde?"
"Chci ti ukázat jeden strom, je to úžasný místo. Mohlo by se ti hodit při skládání. Dýchá tam na tebe inspirace. Chytne tě to."
"No, jestli mě to chytne stejně jako ty vosy, co mi posledních 300 metrů cesty lítaly za krkem, tak mé nadšení nezná mezí", usmál se Michael a podrbal se u krku, kde měl štípanec od vosího bodnotí.
"Ty s tím naděláš", rýpnul si malý Mac.
"Já?" Zeptal se nevěřícně Michael a hlasitě se zasmál "Já nebyl ten, co začal křičet a vzal nohy na ramena."
"Maminka mě vždycky učila - kdo uteče, ten vyhraje. A kdo zůstal? A kdo je poštípanej?" Popichoval Mac dál Michaela a užíval si jeho "nasupeného" výrazu, který se jeho narážky snažil přecházet jakoby je neslyšel.
"Už jsme tu!!" Nadšeně zavískl Mac a vedl Mika směrem k vysokému rozvětvenému stromu. Když na něj oba vylezli, vzali si do rukou dalekohled a pozorovali krajinu. Najednou si Mac všiml, jak Michael s dalekohledem upřel zrak na jeden bod. Mac se šibalsky pousmál, "No neříkal jsem, že tu najdeš inspiraci?" Ještě chvíli tam seděli a pozorovali pláň před sebou, když se pod nimi z ničeho nic utrhla větev.
----------------

Došla jsem s koňmi na louku, dala jim volno a šla si lehnout na nedalekou kopu suché trávy. Bylo to krásné místo. Odtud měla přehled o koních a přitom na ní dosáhl místní teplý vítr. Když jsem ulehla do sena, jeho teplé dotyky mě zalévaly neskonalou něhou. Okolo bylo slyšet šumění stromů, cvrkot cvčků schovaných ve vysoké trávě, zpěv ptáčků, občas nějaké to zařehtání. Víčka mi padala stále níž, přikryla si slaměným kloboukem tvář a nechala se unášet kouzlem okolní přírody.
Křup.. Prásk! Z lehkého sladkého spánku mě probrala šílená rána. Lekla jsem se. Popadla nejbližšího koně a jela se podívat, co se stalo.
---------------

"Auuuu... Macu! To nebyl nejlepší nápad." Zaúpěl Michael a podíval se na svůj kotník, kde se mu pomalu ale jistě natékal.
"Bolí tě to?" zamumlal Mac. "No jo, hold máš těžkej zadek, Miku". Oba se začali smát, když v tom si Mac všiml, že se k nim přibližuje dívka na koni. "O-Ou. Asi máme problém" procenil.