Kapitola 31.

Zlatinka moje nejdražší, mám tu pro Vás další díleček Omlouvám se za zpoždění, ale bylo to teď opravdu náročný. Snad už bude klidnějc:)

Tenhle díl věnuju Janičce, aby jí už bylo líp a všechno se jí jen a jen dařilo, a Čokoládce, za překrásný obrázek, který k této povídce vytvořila! Děkuju poklade:-*

Další zemí na seznamu Mikovy tour, do níž jsme teď měli namířeno, bylo Bulharsko. Let netrval ani 4 hodiny. Po příjezdu jsem se rozhodla hodit veškeré problémy s Mikem za hlavu a s děvčaty se vyrazila opalovat na střechu hotelu, v němž jsme byli ubytováni. Musím uznat, že odsud byl přenádherný výhled na celé hlavní město.

S Jess a Gracy jsme se uvelebily na lehátkách, které byly rozestaveny kolem střešního bazénu. Slunce prudce zářilo a než jsme odpadly na lehátka a nechaly svá těla ozařovat slunečními paprsky, tak jsme se několikrát zařádily v jeho svěží vodě.

Všude byl klid, jen z ulic pod námi sem doléhal vzdálený šum města a vítr svištěl kolem našich uší. Nikdo nikde.

Náhle do dveří v tichosti vstoupil Mike...

 -----------

Jen tak tam chvíli stál a prohlížel si krásná těla polonahých žen, když v tom jeho pohled ulpěl na černovlásce, jejíž linie mu byly důvěrně známé. Vzápětí se při vzpomínce na jejich společně strávenou noc stydlivě pousmál.

Rozhodl se jednat. Využil Meliny nepozornosti a neslyšným krokem vešel do těsné blízkosti dvou dívek před sebou. Nahnul se nad jejich tváře a šeptem je požádal, aby jej nechali s jeho lékařkou osamotě, prý s ní potřeboval vyřešit něco urgentního, neodkladného, co se týkalo Mikova zdraví. Jess s Gracy po sobě mrkly očkem a stydlivě se zachichotaly.

„Čemu se tam smějete?“ zeptala jsem se s odvrácenou hlavou od svých přítelkyň.

„Nic prosím tě. Jen... Jess po mně cákla vodu.“ prohlásila Gracy a při odchodu mrkla na Mika, který jen pokývl hlavou na znamení vděku.

„Ještě že ležím nějakej ten kus od vás“ zasmála jsem se. „Gracy, prosím, když stojíš, namazala bys mi prosím záda?“ Pomalu jsem ze sebe sundala svršek od plavek, aby mi mohla opalovací krém rovnoměrně nanést na kůži. Zavřela jsem oči a užívala si ten pocit klidu. Celé mé tělo hltalo sluneční paprsky. Přes všechno přese všechno jsem z hlavy nemohla vytěsnit Mika...

„Gracy?“ šeptla jsem. Chtěla jsem se ujistit, že moji prosbu slyšela...

--------------

Mike postával nedaleko a okamžik přemýšlel, jak se má zachovat. Kdyby se přiznal, riskoval by, že by jej od sebe odehnala. Pokud bude mlčet, má šanci k ní proniknout blíž. Možná, když bude mít štěstí, i vést rozhovor... Po druhém Melině vyzvání se mu na tváři vykreslil ten nejkrásnější úsměv šibala, který kdy svět spatřil. Už neváhal ani minutu. Uchopil krém a přisedl si k Mel na lehátko.

Nechtěl ji vylekat. Pohyby měl pomalé, rozvážné. Chvíli počkal, jestli Mel nezpozorní ještě dřív, než se jí vůbec stačí dotknout, ale když viděl, jak tam leží s naprostou oddaností a důvěrou ve tváři, pokračoval. Zlehka nanesl opalovací krém do rukou a začal jej roztírat po Meliných nahých zádech.

Ty dotyky... Bože, ty dotyky... Prolítlo mi hlavou a já se ve vteřině otočila čelem k místu, kde měla sedět Grace.

Při pohledu do velkých mandlových tůní se mi ruce rozechvěly a srdce rozbušilo. Tyhle oči mohly patřit jen jedinému člověku...

„Michaele?!“ vykřikla jsem vylekaně.

Na okamžik se naše pohledy střetly. Náhle však jeho oči začaly putovat po mém prakticky nahém těle. Prohlížel si jej s takovým zájmem, až se mi zatajil dech a instinktivně jsem si pažemi zakryla odhalenou hruď.

„Přede mnou se stydět nemusíš.“ pousmál se Mike a já jen mlčky sklopila oči. Moc se nerozmýšlel. Sundal ze sebe tmavě modrou košili, kterou měl přehozenou přes černé tričko, a přehodil ji přeze mě.

„Je to lepší?“ zeptal se ustaraně.

„Michaeli, nemůžeš se přeci vystavovat přímému sl...“ Přerušil mě prst přiložený na mých ústech.

„Mel...otázka zněla jinak...“

Chvíli mezi námi viselo ticho. Čekal na odpověď.

„Ano, je to lepší.“ pípla jsem a Mikova tvář se rozzářila.

„Skvělé!“

„Ale neměl bys...“

„Melanie, prosím, vyslechni mě. teď s tebou nechci mluvit jako s lékařkou, ale jako člověk s člověkem. Profese stranou....Žádám tě o to.“

„Ale Miku... Dělám jen to, co sis přál. Najal si si mě jako osobní lékařku. Pokud chceš řešit něco osobního, najdi si Tatianu, ta tě určitě moc ráda vyslechne.“ Svlékla jsem ze sebe jeho košili ve snaze mu ji vrátit, když v tom mě rychle uchopil za ruku. Přitáhl si mě k sobě a přivlastnil si mé rty v hlubokém polibku. Hladově je hltal a nedokázal přestat. Jeho rty se zastavily na mé šíji a dech se mu dramaticky zrychloval.

„Já nechci ji, ale TEBE!“ hlesl.

„Miku...“ zachraptěla jsem zastřeně a odevzdala se do jeho náručí.

Nespoutaná touha prostoupila naše těla jak blesk a já cítila Mikovo sílící vzrušení. Neudržela jsem se a zajela rukou do jeho kalhot, z nichž jsem vyprostila jeho mužství. Všechno to bylo tak rychlé. Ano. Naše těla po sobě prahla. Tak dlouho jsme uvnitř sebe dusili tu žádostivost, která nás s každým dnem spalovala víc a víc. Úplně mě ovládal.

„Lásko moje...“ šeptl mi do ucha a já po něm zatoužila jako nikdy. Na nic jsem už nečekala. Rukou jsem nahmatala spodní díl od plavek a shrnula je na stranu tak, abych mohla Michaela navézt do svého lůna. S každým naším společným pohybem jsem se jen ujišťovala v tom, že mé srdce bude navždy patřit už jen a pouze jemu. Když v tom jako by mnou projel nůž - v hlavě se mi vybavily vzpomínky na předešlé dny, na Tatianu. Opravdu jsem se snažila přemoct, uklidnit svoji mysl, ale zlomené srdce si vyžádalo svou daň. Z očí mi vytryskly slzy...

Mike okamžitě přerušil naše milování a pohlédl do mé tváře: „Mel, zlatíčko, proboha, co se stalo, proč pláčeš?“ Nedokázala jsem mu nic říct..., „Lásko moje, nemůžu tě takhle vidět, rve mi to srdce!!! Prosím, pověz mi, co tě trápí - ať je to co je to, jsem tu s tebou!“ Povolila jsem a slzy už nešlo zastavit. Emoce a bolest se mnou valila ven jako divoká řeka...

„Prosím, Mel, řekni alespoň něco...“

Pobrala jsem zbytek sil a uslzeně pohlédla na Mika: „Nerozumím už ničemu... Proč mi tohle všechno děláš?! To nevidíš, jak se trápím? Jak šíleně mi trhá srdce, když se mi dvoříš, ale vzápětí Tatianu poprosíš, aby s tebou letěla letadlem a odhodíš mě jako kus hadru? A pak si jen tak přijdeš jakoby nic....“

„Počkej, počkej...Já myslel, žes to byla ty, kdo chtěl mermomocí letět s Trevisem.“

„Miku...to...to není pravda. Vždyť Tatiana mi sama řekla, že musí letět s tebou...“

„TATIANA?!“

„Ano, dnaska ráno na snídani.“

„Cože? Nic takového přeci...Já jsem ale hlupák!“ zaklel. „Tak takhle teda ne! Nikdo nám už ubližovat nebude, to ti přísahám!“ Prudce vstal a vydal se k Tatianě do pokoje....