Kapitola 32.

Tak...nevydržela jsem to a je tu díleček:) a jak jsem slíbila, je dost dlouhý:-D 

Chtěla bych ho věnovat Čokoládce:-*, ať se jí zvedne nálada:) a Moničce, Zuzy, Viky, Zuzance, Markétce, Janičce, Haničce, Lanneyce, Peťulce, Bublince, Sisy a Smooth Annie za to, že jsou:-* A ještě jedné nově příchzí slečně Verunce:)

Holky, moc Vám děkuju, jste můj poklad a má druhá rodinka:-*

P.S.-další dílek vzhledem k té soutěži očekávejte po svátku:)

MIluju Vás, JEANA

„Prosím, Mel, řekni alespoň něco...“

Pobrala jsem zbytek sil a uslzeně pohlédla na Mika: „Proč mi tohle všechno děláš?! Nerozumím už ničemu... To nevidíš, jak se trápím? Jak šíleně mi trhá srdce, když se mi dvoříš, ale vzápětí Tatianu poprosíš, aby s tebou letěla letadlem a odhodíš mě jako kus hadru? A pak si jen tak přijdeš jakoby nic a čekáš, že ti skočím do náruče?“

„Počkej, počkej...Já myslel, žes to byla ty, kdo chtěl mermomocí letět s Trevisem.“

„Miku...to...to není pravda. Vždyť Tatiana mi sama řekla, že musí letět s tebou...“

„TATIANA?! Ona s tebou mluvila?“

„Ano, na snídani.“

„Na snídani? Nic takového přeci...Já jsem ale hlupák!“ zaklel.„Tak takhle teda ne! Nikdo nám už ubližovat nebude, to ti přísahám!“ Prudce vstal a vydal se k Tatianě do pokoje.

------------------

Michael prudce vrazil do apartmánu, kde si zrovna Tatiana vybalovala věci.

„Miku!“ pronesla radostně, ale úsměv na tváři ji s Mikovým hlasitým zabouchnutím zmrzl.

„Jak jen můžeš, Tatiano?! Proč to všechno děláš? Mstíš se mi snad?“ obořil se na dívku před sebou.

„O čem to mluvíš, Miku?“

„Ty moc dobře víš, o čem.“

„Miku, já...“

„Žádné Miku, Tatiano! Okamžitě od tebe chci slyšet jasnou odpověď. Proč si Mel dohnala k tomu, ať letí s Trevisem a mně jsi tvrdila, že to bylo její rozhodnutí?“

„Ona...No, víš...Megan...“

„Jmenuje se Melanie..“ zasupěl Mike a v tu chvíli mu stačilo už jen maličko. Snažil se co nejvíc ovládat, aby nevybouchnul jako časovaná bomba.

„Melanie...“ opravila se Tat a moc dobře věděla, že tímto přeřekem si to u Michaela definitivně rozházela: „Víš, Trevisovi nebylo úplně nejlíp. Chudáček, měl tu ruku a přišlo by mi nelidské neposlat tam Melanie. Je to přece jen doktorka, tak aby u něj byla a pečovala o něj, kdyby se něco stalo...“

„Výborně! Takže jsi mi celou dobu lhala do očí!“

„Miku, bylo to pro dobrou věc!“

„Nevěřím ti ani slovo!“ vypěnil, „Nikdy ses o nikoho nestarala krom sebe! Od té doby, co jsi přijela, jsou tu jen samé problémy! Snažil jsem se ti vyjít vstříc a co děláš ty? Házíš nám jen klacky pod nohy! Takže, buď se srovnáš a necháš mě a Mel na pokoji, anebo si okamžitě balíš kufry!“

„Ale, Miku, já to přeci...“

„Něčemu nerozumíš?!“ Přerušil ji rázně. Odmítl už cokoliv poslouchat. Byly to všechno jen samé výmluvy.

Tatiana jen zavrtěla hlavou.

„Skvěle. Omluv mě.“

---------------

Seděla jsem nehybně ve svém pokoji a koukala do zdi před sebou. Tak moc jsem se zmýlila. Celou tu dobu jsem Michaelovi křivdila. A to všechno jen kvůli... Ach jo, to si nikdy neodpustím. Povzdechla jsem si a vložila rezignovaně hlavu do svých dlaní.

„Mel? Mel, jsi tam?“ ozval se mně velmi dobře známý hlas z poza dveří.

„Pojď dál, Miku...“ hlesla jsem zničeně.

„Mel...“ přistoupil blíž a sevřel mě ve svém náručí tak, že jsem měla hlavu těsně nad jeho pasem. Sklopil oči a něžně mě hladil po vlasech.

„Jak se cítíš?“

„Hrozně...“ šeptla jsem.

„Neboj, zlatíčko, už bude dobře. Přísahám. Tatiana už mezi nás klín vrážet nebude.“

„Byl jsi u ní?“ zvedla jsem hlavu vzhůru, abych mu viděla do obličeje. Pohladil mou tvář...

„Ano, byl... Mluvil jsem s ní a slibuju, že už nám dá pokoj. A jestli ne, poletí prvním letadlem domů...“

„Miku, není to trochu moc surový?“

„Surový?!“ poklekl ke mně: „Mel, možná ano. Ale já už si naše štěstí nenechám sebrat. A budu za něj odteď bojovat za každých okolností.“ jeho slova na mých rtech vykouzlila úsměv, který mi opětoval a pak naše rty spojily ve vzájemném polibku.

„Přijdeš po koncertu ke mně?“ šeptl a něžně mě pohladil po ruce. Na jeho otázku jsem ale neodpověděla. Dal mi chvíli prostor, ale pak pokračoval:„Vím, Mel, posledně to nedopadlo podle našich představ, ale teď si to vynahradíme, přísahám...“

Prsty jsem vklouzla do jeho vlasů a věnovala mu jemné políbení. „Zvážím to.“

-------------------

Koncert probíhal ve velkém stylu, stejně jako ten předešlý. Ten den jsem opět za pomoci svých kolegů křísila velké množství fanynek. Ale tak trošku jsem s tím po prvním Michaelově vystoupení počítala, takže – dá se říci - jsem už malinko tušila, do čeho jdu a co mě v zákulisí čeká.

Asi v půlce koncertu mi přinesli jednu dívenku. Mohlo jí být tak kolem 17ti let. Byla to křehká blondýnka a nepřestávala volat Mikovo jméno. Přiběhla jsem k ní a chtěla jí dát něco na uklidnění, jenže v tom mě zarazila: „Ne, prosím, chci si všechno pamatovat!“

„Neboj, zlatíčko, nepřijdeš ani o jediný zážitek z celého koncertu... po tomhle se ti uleví, ano?“ Chytla mě za ruku a přitáhla si mě k sobě malinko blíž: „Jste tak hezká... Vy znáte Michaela?“ její ohromné oči se napjatě hleděly do těch mých. Dožadovaly se zpětné reakce. Nevěděla jsem, co říct. Jaká odpověď je v tuto chvíli ta správná?

„Odkud jsi?“ odvedla jsem řeč.

„Z Turecka, paní doktorko.“

„Panečku, taková dálka!“

„No, vlastně naši ani nevěděj,kde jsem...“

„Počkej, tví rodiče neví, že jsi tady?“

„Ne, nechtěli mě pustit. Prý je to daleko. A navíc prý nejsem ani plnoletá. Takže jsem svoje poslední peníze utratila za cestu sem.“

„Rodiče o tebe musí mít strach ... máš se vůbec jak vrátit zpátky?“

„Nad tím jsem ještě nepřemýšlela..celý život toužím vidět Michaela a mé přání se dneska splnilo. Na ničem jiném už mi nesejde... tak moc vám závidím...“

„Proč prosím tě?“ usmála jsem se.

„Protože ho určitě znáte... Myslíte, že by byla možnost setkat se s ním osobně?“

„Jak pak se jmenuješ?“

„Ester.“

„Ester...nádherné jméno.“ pohladila jsem ji po vlasech. „Udělám všechno, co bude v mých silách. Slibuju.“

„Mel? Potřebujeme tu pomoct! Můžeš na chvilku?“

„Určitě Johny, hned jsem tam.“

„Tak, Esterko, hezky teď odpočívej a já se ti pokusím přivést Mika, ano?“ Znovu jsem pohladila její tvář a rozběhla se k dalšímu případu.

----------------

Hned po skončení koncertu jsem si to namířila do Mikovy šatny. Všude jsem potkávala spoustu pobíhajících tanečníků, zvukařů, osvětlovačů a mnoho dalších, kteří zajišťovali chod celé show.

Stanula jsem před Mikovou šatnou a vešla dovnitř, jenže byla ještě stále prázdná. Posadila jsem se na židli před zrcadlo a rozhodla se vyčkat, než se rozloučí se svými fanoušky.

V tom se rozevřely dveře a do místnosti vkročil Mike.

„MEL!“ zvolal nadšením a vběhl do mého náručí. „Tak moc jsem se na tebe těšil!“

„Zlatíčko, to bylo vzájemný. Ten čas bez tebe mi připadal jako věčnost.“ Neovládla jsem se a přivlastnila si jeho vlahé rty. Byl tak neskutečně sexy. Z jeho těla sálala horkost a všude voněl silný parfém, který používal. Měl mokré vlasy a po tváři mu stékaly kapky potu. Šílela jsem blahem!!!

Michaelovy ruce tancovaly po mém těle a já se topila v jeho objetí.

„Miky, lásko, můžu mít na tebe prosbu?“ přerušila jsem naši intimní chvíli.

„Samozřejmě, pověz, co máš na srdci! Už teď je tvé přání splněno.“

 ------------------

„Ester? Už je ti líp?“ klekla jsem k lehátku dívky, jejíž tvář se mi po dnešním koncertu vryla do paměti.

„Jeee, paní doktorko! Ta injekce, co jste mi dala, zabrala. Jste moc hodná...“ náhle posmutněla: „jdete mi říct, že Michael nepřijde, co? Chápu to, má hodně práce.“

„Esterko, nepředbíhej...on se...“

„Michael! Michael!“ ozývalo se ze všech stran místnosti, kde leželi fanouškové, kteří nějak v průběhu koncertu kolabovali, když Mike vešel s úsměvem do dveří. Všem zamával a začal je po jednom obcházet, až došel k nám...

„Zdravím tě, ty jsi Ester, viď?“

„A-a-ano.“ vykoktala ze sebe mladá dívenka.

„Tady paní doktorka mi převyprávěla tvůj příběh. Ani nevíš, jak moc si toho všeho vážím! Jsi úžasně statečná! Tady – něco pro tebe mám.“ podával Ester malý obrázek. „Ten jsem dneska namaloval v letadle a byl bych moc rád, kdyby sis ho vzala.“

„Pa...pane Jacksone, já nevím, co říct...můžu Vás obejmout, prosím?“

„Ale samozřejmě.“ mile se na ní usmál a uzavřel ji ve svém náručí.

„Postarám se o tvůj odvoz domů. Nemusíš mít strach. Ještě dneska tě tam někdo odveze.“

„Já...já...já...děkuju.“ Ester byla očividně ve stém nebi. Byla nadšená a dál Mika mačkala ve svém náručí.

„Teď ještě hezky odpočívej, za chvíli pro tebe přijde jeden z mých řidičů.“ uložil ji zpět na lehátko a věnoval ji jemné pohlazení po dlani.: „Rád jsem tě poznal Ester.“

„Já vás taky, Michaeli!“ najednou jakoby si uvědomila, že se s ním loučí a drapla jej za ruku: „Prosím, neodcházejte ještě... Myslíte, že bych tu mohla zůstat s vámi?“

„Esterko, moc rád bych tě tady měl, ale tví rodiče o tebe musí mít touhle dobou panický strach. Neví ani kde jsi. Zavolej jim, prosím, udělej to pro mě. A až budeš v pořádku doma, prosím, napiš mi mail, že jsi v pořádku.“ a podal ji malý papírek se svou mailovou adresou. „Je to můj soukromý e-mail. Slibuju, že ti odpovím hned, jak jen budu moct.“ Ester se celá rozklepala. Byla z Mikovy přítomnosti úplně rozrušená. Když nad tím tak přemýšlím-kdo ne?:) Mike ji věnoval ještě jedno letmé pohlazení a pomalu odcházel z místnosti. Ještě jednou se na všechny usmál a zamával jim. Měl před sebou ještě dlouhou autogramiádu, kterou chtěl to mít co nejdřív za sebou.

U dveří se ještě zastavil a pošeptal mi do ucha: „Děkuju ti. Jsi úžasná...“ hlesl a políbil mě na tvář.

 --------------------------

Do hotelu jsem se se zbytkem týmu dostala až ve dvě hodiny ráno. Mike za vřískotu fanoušků odjel z placu krátce po půlnoci, avšak... Tatiana zmizela s Mikem, a ještě k tomu v jeho autě. Touhle dobou by měl už nejspíš být ve svém apartmá. Jenže je tam vážně sám? Nebo s ní? Co když si ten rozhovor, který údajně vedl s Tatianou vymyslel, aby mě uklidnil, ale ve skutečnosti... Ne, nedokázala jsem v sobě nalézt odvahu jít o patro víš a zaklepat na jeho dveře. Nešlo to. Měla jsem strach. Bála jsem se dalšího zklamání a proto se místo do Mikova pokoje vydala k sobě...

Ani jsem nerozsvěcela a šla rovnou do sprchy doufajíc, že proud tekoucí vody ze mě smyje všechny ty myšlenky upínající se k Mikovi. Byla jsem neskutečně unavená. Navlékla jsem na sebe lehkou noční košilku a téměř v polospánku se přesunula do ložnice a rozsvítila lampičku. V ten moment jsem se naprosto probrala.

V mé posteli ležel Michael! Víčka měl zavřená a zlehka oddychoval. Musel toho mít za celý den dost, chudáček. Pomalu, abych jej neprobudila, jsem přisedla do Mikovy těsné blízkosti. Vypadal jak spící andílek. Rukou jsem mu něžně sjela po zádech a věnovala jemný polibek na jeho polootevřená ústa. Když jsem se odtáhla a otevřela oči, zamrazilo ve mně. Přímo před sebou jsem spatřila dvě tmavé zorničky s barvou té nejsladší čokolády, které na mě nehnutě visely.

Byl vzhůru. Polibek, který jsem mu věnovala, ho pravděpodobně probudil. Nechala jsem se tou jeho nevinností zcela pohltit a při tom zapomněla, jak lehké spaní má.

Nějakou chvíli jsme si hleděli do očí, když v tom jsem si nervózně skousla ret. Mikovy rty se roztáhly do zářivého úsměvu a sladce si přivlastnil má ústa. Ruce omotal kolem mého těla s tou největší vřelostí, jakou jen člověk ze svého nitra umí tomu druhému dát, a přitiskl mě k sobě. V ten okamžik jsem přestala vnímat okolí. Nic jiného než Michael neexistovalo. Jeho polibky byly vlahé, tak sametově jemné, až jsem se v nich ztrácela. Pevně mě objal kolem zad a nepřestávajíc se líbat, podtočil si mě pod své tělo. Nečekaně se odtáhl, pevně mé ruce přitlačil k posteli a lišácky se pousmál: „Teď už mi nikam neutečeš.“

„Nemám v plánu nikam utíkat...Spíš ty bys měl.“

„Já?“

„Přesně tak. Dovol mi tě seznámit s tvými právy.“

„S mými právy?“ nechápavě pozvedl obočí, nepřestávajíc se smát.

„Ano...vloupal ses mi do pokoje a to je ve spousta zemích světa trestné...zasloužil bys potrestat.“

„Na to, že jsi dole, si docela vyskakuješ.“ Ležel na mě celou svou vahou a dal si velký pozor na to, aby tentokrát měl nohy uvnitř mého klína, ne nad ním: „Máš strach?“ Musela jsem se pousmát.

„Ne, jen se snažím vyeliminovat všechny tvé nepředvidatelné pohyby. Ještě pořád to tvý koleno cejtím.“ pousmál se. „A jestli se nemýlím, teď už jsi naprosto bezbranná...“ šeptl a vlhkými polibky mi zasypal krk. Neovládla jsem se a z úst se mi dral chraptivý sten. Moc dobře věděl, jak moc líbání na krku zbožňuju. Chtěl mě mít ve své moci, bezradnou. Nerada to přiznávám, ale podařilo se mu to. Zoufale jsem po něm toužila. Zmítala jsem se pod jeho dotyky a když jeho dlaň nahmatala mou zduřelou prsní bradavku, která se do té doby schovávala pod tenoučkou košilkou, před očima se mi objevily hvězdičky. Vykřikla jsem blahem a můj sten utopil ve vzájemném polibku a svlékl ze mě poslední zbytky prádla. Lehce mi na rty přiložil ukazováček, aby zmírnil mé slastné vzdechy. Jemně jsem skousla Mikův prst, sevřela jsem ho mezi svými rty a začala jemně sát.

„Mel“ šeptl zadýchaně Mike a já si jeho tvář přitáhl k té své. Chtěla jsem mu věnovat sladký polibek, jenže přebral veškerou iniciativu a naše políbení se nečekaně strhlo v divokou jízdu jazyků stejně náhle jako letní bouřka. Jedna jeho ruka klouzala po mém těla, našla si cestičku mezi mými ňadry a skončila na tom nejcitlivějším místě mého těla. Když do mě vnikl prsty, nehty jsem se zaryla do jeho zad a žádostivě vyřkla to nejcennější slůvko: „Chci tě...“ nevěřila bych, že mu tohle někdy řeknu. Žádnému svému partnerovi jsem se takhle nenabídla, jako teď a tady Mikovi, ale on byl jiný. Milovala jsem ho víc než cokoliv jiného na světě a tak moc jsem se chtěla stát jeho životní součástí, a to nejen jako jeho doktorka a kamarádka.

Na moji výzvu přesně čekal. Na vteřinku otevřel oči a zahleděl se mi do tváře. Chtěl pozorovat řeč mého těla, když do mě vstupoval. Po tak divokém začátku zvolnil. Byl neskutečně něžný. Vnikal do mě s tou největší opatrností a já se pod jeho pohyby propínala jak tětiva luku. Ten okamžik, kdy jsme se spojili v jedno tělo, jsem si užívala plnými doušky. Zaplavovaly mě pocity štěstí a já si přála, aby to nikdy neskončilo. Ještě chvíli se naše společné pohyby zrychlovaly, když v tom nás zaplavil nepopsatelný pocit slasti. Pootevřela jsem oči a pohlédla do Mikovy tváře. Jeho ústa byla pootevřená a stále měl svraštělá víčka pod návalem elektrizujícího vyvrcholení. Prsty jsem mu protkala pramínky, které mu padaly do očí a odstranila je z jeho obličeje. Bylo úžasné jej pozorovat v tak intimní chvíli, jako byla tato. Ještě chvíli zklidňoval svůj rozdivočelý dech, když v tom se na mě zadíval... V jeho očích se zrcadlilo nepopsatelné štěstí, které mě vyneslo až na vrchol blaha. Ještě chvíli si prohlížel moji tvář, věnoval mi polibek, sladké pohlazení, a pak vyčerpáním padl na mou hruď, kde po chvíli usnul. Prohrabovala jsem se v jeho vlasech a uvědomila jsem si, že to co se mezi námi odehrává není už jenom románek, ale pravá láska. Modlila jsem se k Bohu a přála si, aby nikdy neskončila. S tou myšlenkou mi klesla víčka a já jsem se odebrala do říše snů...