Kapitola 35.

A ježíšek přichází a 35. kapitolku přináší:-* V následujících 2 dílech (35 a 36) dojde k pomyslnému konci první poloviny povídky:) Ale nezoufejte, Mel a Mike se Vám od 2. části příštího týdne vrátí v pravidelném vysílacím čase:-D a jestli máte rádi napjetí - věřte, začne to houstnout:)

Tak jsem upřímně zvědavá na vaše ohlasy:-*:-D

Děkuju za pochopení s blogískem a zas se na vás budu těšit:-*  

Vaše Jeana

Tak moc se na svou lásku těšil, že dnes pozkracoval veškerá interview i autogramiádu, jen aby ji mohl co nejdřív svírat ve svém náručí! Celý večer před očima neviděl nic jiného než Melinu tvář. Navíc moc dobře věděl, že se jí musí za omluvit své chování. Tížilo ho jeho rozhodnutí, ale doufal, že jej Mel vyslyší a všechno pochopí.

Konečně doběhl k jejím dveřím a netrpělivě na ně zaklepal.

„Mel? Lásko? Mám tě tam?“ Žádného vyzvání se nedočkal. Zlehka vzal za kliku od dveří. K jeho překvapení byly zamknuté. „Mel?“ Zkusil to znovu a rázněji, avšak ani teď nepovolily. Povzdechl si a zabořil svůj pohled do zeleného koberce pod sebou. Zlobila se na něj. Dosud doufal, že nebude tak zle a překvapení, které měl přichystané, vše urovná. Jenže se zmýlil. To zjištění bolelo jak zaklíněná dýka v hrudi, kterou nelze vyprostit. Chvíli tam ještě stál, ale pak se odebral do svého pokoje, kde jej čekala bezesná noc.

--------------------------

Po 10té hodině ranní mě probudil hlasitý povyk fanoušků přicházející odněkud z náměstí pod námi. Co se to pro Krista Pána venku děje? Rozespale jsem vykoukla ven a zahlédla Mika v obležení své ochranky, jak nasedá do černé limuzíny a opouští hotel. Kam asi mohl takhle brzo odjet? Asi má zas nějaká svá vystoupení v TV, intervia atd. Pokrčila jsem rameny a hodila na sebe první věci, co mi přišly pod ruce a vydala se do jídelny na snídani, kde se tou dobou nacházelo jenom pár mých přátel. Všichni už dojídali, když v tom mě od stolu zaregistroval Bobby: „Jeee...Mel..sis dala teda na čas. Za chvíli vyjíždíme!“ prohlásil nadšeně.

„Kam vyjíždíme?“ odevzdaně jsem dřepla na nejbližší židli. Neměla jsem ani sílu se po ránu učesat nebo umýt. Byla jsem jak bezvládný duch, které se sice pohybuje, ale vůbec nevnímá nic kolem sebe.

„Dolaďovat! To nevíš? Mike včera večer podepsal smlouvu. Pro velký úspěch tu ještě odjedeme 2 koncerty! No není to skvělé?“

Najednou jako bych dostala ránu ledovou kostkou. Okamžitě jsem se probrala ze svého líného rozpoložení a nevěřícně štěkla na Bobbyho: „COŽE UDĚLAL?!“

----------------------

Blížil se čas oběda a já konečně dorazila na stadion, kde měl Mike s ostatními pilovat večerní show a vychytávat drobné nedostatky do doby, než by byl s celkovým dojmem víc než spokojen. Než jsem ale stačila dojít k pódiu, zahlédla jsem jeho managera, který se ke mně hnal bleskovou rychlostí a v ruce držel jakýsi kus papíru, kterým mával nad hlavou.

„Doktorko! Doktorko! Už jsem se bál, že nedorazíte. Podívejte, něco od Vás potřebuju podepsat!“ řekl naléhavě a strkal mi papírek pod ruce podávajíc mi tužku.

„Co je to?“

„Jen takovej papírek. Formalita, nic víc.“ usmál se.

„Počkejte, formalita... Tady se píše, že zpěváka Mika Jacksona shledávám plně způsobilým k odehrání koncertu a že se zaručuji za jeho výborný zdravotní stav...“ pohlédla jsem na Kirka a nedokázala pochopit, jak mi to po včerejším incidentu vůbec může dát podepsat.

„Vždyť říkám formalita. Do novin se dostal ten včerejší kolabs a pořadatel si to nechce vzít na triko, kdyby něco.“

„A tím mi chcete naznačit co? Že si ho mám vzít na to triko já? Zaručit se za něj? V tomhle stavu?“

„No...v podstatě ano..ale vy jste skvělá doktorka, to zvládnete! Tak šup, podepište to, ať už jim to můžu odfaxovat.“

„Ne..ne, počkejte. My si nerozumíme, já se pod tohle prostě nepodepíšu.“

„Mike mi řekl, že se bez podpisu nemám vracet a...“

„Momentík...Vás za mnou s tímhle tím poslal Mike?“

„Ano, Michael osobně.“

„Skvěle...kde ho najdu?“

„Někde nahoře v kabině, dělaj zvuk. Ale nechoďte tam, nepřál si bejt rušenej.“

„Nechtěl bejt rušenej? Tak to ho asi zklamu!“

„Melanie, Stůjte!“

V tu chvíli mi bylo všechno úplně jedno. Rozběhla jsem se k místu, kde měl sedět Mike ještě s několika dalšími kolegy. Vztek ve mně bublal jak magma v sopce a já věděla, že nemám daleko k výbuchu! Zprvu jsem se snažila trošku zklidnit a připravit alespoň začátek rozhovoru, ale jakmile jsem rozrazila dveře ke zvukařovi, bylo mi všechno jedno. Hlasitě jsem bouchla až všichni nadskočili. Na nic jsem nečekala a naštvaně spustila:

„Co si o sobě k sakru myslíš?! Kde vůbec bereš tu drzost za mnou poslat svýho kašpárka, ať ti podepíšu takovou lež! To jsi takovej zbabělec, že za mnou nejsi schopen přijít sám?“

Mike na ni nevěřícně koukal, ale pak se zvedl ze židle a rychle se snažil zachránit situaci: „Mel, prosím, uklidni se, já jsem s tím za tebou chtěl přijít už včera večer.“

„Lež! To všechno jsou jen samé lži! Lžeš mi stejně jako včera s tím, že si vezmeš dovolenou! Nevěřím ti ani slovo! Máš strach za mnou přijít, protože víš, že ti to po tom včerejšku neodsouhlasím!“

„Doktorko, buďte rozumná,“ vložil se do řeči Kirk, Mikův manager, který mě dohnal teprv před několika sekundami.

„Já že mám být rozumná?“

„Ano, Měl, měla bys.“ rázně zaznělo z úst muže mého srdce. Nevěřila jsem svým uším.

„Mike má pravdu, Mel.“ zvedl se od své kávy také Mikův producent, který se nenásilně vložil do debaty. „Víš, tady jde o víc, než jen o papírek.“

„O víc, než o Mikovo zdraví? Viděli jste ho vůbec včera? On to nezvládne!“

„Ale nač tak silná slova, Melanie. Nevěříš mu snad?“ pokračoval Mikův producent klidným hlasem. „Ty prostě jen podepíšeš ten papírek a o nic víc už se starat nemusíš, nech to všechno na nás.

„Kdybych to včera nechala na vás, tak Mika už nejspíš vezete na marách.“

„Ale zvládnul to.“ řekl Kirk.

„Zvládnul? Proboha, vždy to co jsem mu dala by donutilo mrtvou krávu porodit tele! To jste všichni tak slepí? Myslíte, že je normální 10 minut po kolabsu organismu vyjít na pódium a dělat jako by nic?“

„Melanie, je to jednoduchý.“ prohlásil producent a opřel se o stůl. „Buď to podepíšeš ty, nebo nějaký jiný doktor. Koneckonců od toho jsi přeci tady. Není důležité, co si myslíš, ale je důležité, aby Michael mohl vystupovat a dělat svou práci. Všechno je se vším spojené. Jde nám všem o jednu věc. Takže pokud nesouhlasíš...je mi líto, Mel...“ odmlčel se. „Takže?“ Přistoupil ke mně a podal mi pero. „Stačí jeden podpis. Nic víc, jen jeden podpis a bude to všechno fajn.“

Váhavě jsem uchopila tužku, kterou mi podával. Ještě jednou se podívala do Mikových očích. Byly smutné, ale pevné, rozhodnuté. Byl odhodlaný ve své show pokračovat děj se co děj. Nahla jsem se nad lékařské potvrzení, kvůli němuž se strhla šílená hádka dvou stran a chystala se podepsat. Ale... V ten moment se ve mně pohnulo svědomí a já odložila pero na stůl vedle toho „svatého“ papírku. „Ne“ šeptla jsem.

„Ne?“ vykřikl Kirk.

„Ne.“ odpověděla jsem rázně. „Já v tomhle s váma nepojedu. Nepodepíšu se pod něco, s čím jednoznačně nesouhlasím! Mika miluji víc než cokoliv na světě, ale nebudu se podílet na jeho likvidaci!...“ sklopila jsem hlavu.: „Za pět minut mám sbaleno.“ zašeptala jsem poslední větu a s rozervaným nitrem odešla z místnosti.

---------------------

Po Melině odchodu se ve zvukovně rozhostilo hrobové ticho, které prolomil až Mike, když se rozeběhl ke dveřím, za nimiž před několika sekundami zmizela jeho láska.