Kapitola 3.

"Auuuu... Macu! To nebyl nejlepší nápad." Zaúpěl Michael a podíval se na svůj kotník, který mu pomalu ale jistě natékal.
"Bolí tě to?" zamumlal Mac. "No jo, hold máš těžkej zadek, Miku". Oba se začali smát, když v tom si Mac všiml, že se k nim přibližuje dívka na koni. "O-Ou. Asi máme problém" procenil. Dívka přijela blíž a sesedla z hnědého hřebce.
Uviděla jsem před sebou 2 muže a tu pohromu kolem nich. "Pane bože, co se tu děje?! A vy jste kdo, že máte tu drzost vkrádat se na náš pozemek a ničit nám stromy?!" Ten strom jsem milovala, jako malá jsem se na něm schovávala otci, když se na mě zlobil nebo se mi nechtělo pracovat a místo toho si tu potají hrávala. Nikdy mě tu nenašel. Pohled na poničený strom jen víc a víc povzbuzoval mojí vzteklost."Ah. To jsi ty."prohodila jsem směrem k Macovi. "Ale koukám, že návštěvu od návštěvy je vás víc a víc..." můj pohled se teď soustředil na Mika.
Michael něvěděl, co říct. Byl jako u vytržení. Z dívky nedokázal strhnout pohled. Byla ještě krásnější než dole na louce. Měla nádherné havraní vlasy, které se jí vlnily ve větru a tmavě modré oči. "Je jako Sněhurka", pomyslel si Michael... Koukala jsem na něj a čekala na odpověď, které se mi prozatím nedostávalo. Malý Mac jemně strčil do Mika, aby se vzpamatoval.
"Já...My...Moc se omlouvám. Kamarád mi to tu chtěl jen ukázat. Neměli jsme v plánu vloupat se na Váš pozemek a už vůbec ne jakkoliv ho poškozovat. Moc mě to mrzí. Škodu samozřejmě uhradím a zasadím zde nový." Říkal s omluvou Michael.
"Ach...vy bohatí. Myslíte si, že všechno se dá koupit. Tady to takhle nefunguje." smutně a rezignovaně jsem pronesla při pohledu na strom a začala sklízet popraskané dřevo. Ani Mac a ani Michael na její slova nemohli najít odpověď. Naprosto je odzbrojila. A měla pravdu. Tak dnešní svět opravdu fungoval.
"Můžeme Vám nějak pomoci?" řekl Mike a začal ji pomáhat se dřevem.
"Vraťte se domů a dejte si něco na ten kotník." Nešlo si nevšimnout, jak mu natéká a pořád se za něj drží.
Michael se podíval na svoji nohu, pak zpátky na Mel."Nemůžu Vás tu přeci nechat samotnou tahat dřevo. A už vůbec ne, když za to můžeme my."
"Běžte domů..." Vyhoupla jsem se do sedla. "Za deset minut budu zpátky. Uvítala bych, kdyby už jste v tu chvíli byli už na své straně kopce." dodala jsem se rozjela se na statek pro vozík na dřevo.
--------------

"Tak pojď, Miku. Myslím, že tu teď zrovna nejsme vítaní. Je dost naštvaná." poznamenal Mac a chytl Mika za ruku, a začal ho tahat směrem domů. "Zavolám Johnovi, ať pro nás přijede." Vytáhl mobil z kapsy a začal volat hlavnímu správcovi.
Michael ještě chvíli stál na místě a ohromeně koukal na dívku ujíždějící na koni směrem od nich. Pořád tomu nechtěl věřit. Byla to první žena, která si při pohledu na jeho tvář nezhroutila, nevrhla se mu kolem krku a nepověsila se na něj, nerozbrečela se, nebo se mu nesnažila svými slovy vlichotit. Tohle ještě nezažil. A ještě k tomu byla neskutečně krásná. A co víc, milovala krajinu kolem sebe. Očividně ji peníze naprosto nezajímali. "Bude mít široké srdce." pomyslel si.
"Miku?" probralo Michaela ze zamyšlení. "John bude do deseti minut támhle u jezírka. Tak pojď, ať to stihnem." dodal a zastčil telefon zpět do své kapsy. "Pomůžu ti. Pověs se na mě."
-------------

Celou cestu se mi hlavou proháněly myšlenky na toho muže. Ačkoliv jsem byla naštvaná a snažila se z té pohromy zachránit, co se dalo, nemohla jsem si nevšimnout té úžasné aury kolem něj. Dokázal člověka naprosto pohltit.
Hned ve dveřích stál otec: "Cože tak časně?"
"Zeptej se později, prosím, pak ti to vysvětlím." Do sedla jsem zahákla vozík a jela sklidit větve.
------------

"Bolí tě to hodně?" zeptal se Mac.
"Ani naštěstí ne. Už to polevuje, ten led tomu dost pomáhá." pousmál se Michael. Oba byli v Neverlandu na terase kousek od domu. Michael ležel na pohovce a ledoval si kotník, Mac seděl u stolu a hrál nějakou videohru.
"Proč si mě tam vlastně chtěl vzít? Předpokládám, že kvůli lámání dříví to nebylo." zasykl Michael a podíval se směrem ke svému příteli čekajíc na odpověď.
"No... tak trochu kvůli ní. Ale asi máme teď útrum."
"Počkej, jak kvůli ní? A jakej útrum? O čem to mluvíš?" vyvaloval Michael oči.
"Posledně, když jsem tam byl, povídal jsem si s jejím otcem, a pak tam přijela i ona. Vzali mě na limonádu, jak jsem ti řek, a docela mi padla do noty. Napadlo mě, že byste si mohli docela rozumět. Jenže teď nás asi už nebude chtít pěkně dlouho vidět."
"Počkej, tos mi vůbec neřek, že se znáte..."
"Známe. Ale tys mě to posledně nenechal doříct a teď to máš." smál se Mac.
"Tyyy.." řekl Michael a hodil po svém kamarádovi polštář, který měl pod hlavou.

------------
Po 10ti dnech.
------------

"Rychle, rychle, volejte sanitu. Pan Jackson zkolaboval!" ozvalo se z Michaelova pokoje.
"Ježiši!!! Ježiši Kriste, už ji volám" lekla se Sue a začala vytáčet telefonní číslo na záchrannou službu.
"Nemocnice? Tady Sue Bakerová. Pomoc. Zkolaboval tu muž. Třicátník. Rychle přijeďte!" Sue ještě rychle dodiktovala adresu, zavěsila telefon a letěla se podívat do Michaelovy ložnice.
-----------

"Doktorko Greyová, doktorko Greyová.. máme tu kolabs, adresa: Ranč 5225 ulice Figueroa Mountain, Santa Barbara, Kalifornie 93441" ozvalo se z vysílačky.
"Beru na vědomí, jsem na cestě..." potvrdila jsem hlášení. Naštěstí to nebylo nedaleko. Chvíli se mi hlavou honily myšlenky, kam mě asi GPS zavede. "Vždyť je to kousek od otcova ranče... Vlastně hned vedle." prolítlo mi hlavou a dupla na plyn.