Kapitola 40.

Ahojky:-* 

Tak další díleček na světě a chtěla bych ho věnovat všem Vám, co mi věnujete svůj čast a čtete tuhle zamotanou povídku:-D Děkuju, moc si cenním Vašich komentíků, protože na základě Vašich reakcí píšu:-* Vy sami si vytváříte děj:-*

----------------------------

„Ale ne...“

„Tak Mel, na co čekáš? Až v tady v Africe začne sněžit? Běž tam!“ hlesl Sam.

Váhavým krokem jsem vstoupila na pahorek a poklekla čelem k Mikovi. Bylo těžké, velmi těžké pohledět do jeho mandlových očí. Nedokázala jsem snést tu jeho obrovskou sílu. Po celou dobu obřadu jsem měla hlavu skloněnou a jen chvílemi zvedla svůj zrak k Michaelově tváři.

Šaman dořekl jakousi formuli a vložil mé ruce do těch Mikových. Nic okolo jsem nevnímala. Dokonce i slova našeho „oddávajícího“ zněla v dáli za mnou. Vychutnávala jsem si jen Michaelův dotyk, hebkost jeho kůže, sevření, kterým mě uchopoval ve svých dlaních. Opravdu, mezi námi proudila nepopsatelná energie, jež nás spojovala... a měla jsem strach, že ještě výrazněji než dřív...

---------------------

Upřeně nás pozorovaly desítky lidí. Jejich tváře se rozzářily, když nás Šaman pro dnešní noc prohlásil Princem a Princeznou svého kmene.

Bylo to jak v pohádce, až do momentu, než...

„Cože? Já... Ne, nebudu s tebou spát v jedný chýši, to prostě nebudu...“ švitořila jsem tak, aby to slyšel jen a pouze Mike a dál na svých rtech modelovala nucený úsměv. Skvělé. Zářil jak sluníčko a já byla naprosto v háji.

„Neboj, to zvládnem...“ šeptl mi pobaveně.

„Opovaž se na mě sáhnout, Jacksone, nebo z tebe do zítřejšího rána udělám další preparát.“

Bylo jasné, že se mými reakcemi neskrytě baví. Užíval si to. Měl navrch a on to věděl. Nacházela jsem se v naprosto bezvýchodné situaci. Byla jsem bezradná. A co hůř? Dělalo mu to dobře, pacholkovi. Svítil víc než 10000 wattová žárovka.

Věnoval mi přešťastný pohled a já vešla do chýše, která se pro dnešní noc měla stát naším společným domovem „lásky“. Gentlemansky přidržel závěs u vchodu, abych mohla projít, a pak mne za bouřlivého křiku vesničanů následoval.

„Skvělé, tak máme odbyto, jdu se převlíct.“

„Počkej, nikam nechoď, sotva jsme vešli a navíc... mně se líbíš takhle.“ řekl smyslně a zaryl své oči do těch mým.

„Tak to máš blbý! Dovol...“ projít ke dveřím se mi už nepodařilo. Mike mě totiž jemně sevřel ve svém náručí.

„Přece mi neutečeš hned po svatbě. To se přeci nedělá...“ usmíval se od ucha k uchu a vychutnával si chvíli, kdy jsem se snažila vzpouzet v jeho objetí.

„Hele, aby bylo mezi námi jasno. Dělej si co chceš. Je mi to ukradený...“

„Vážně?“ pousmál se šibalsky Mike.

„Ano! Cokoliv, co se netýká mě. A teď mě pusť.“

„To asi nepůjde.“

„Ne?“

„Ne!“

„NE se tu neříká!“ vyhrkla jsem poučně a tvrdě dupla na Michaelovu nohu, kterou si okamžitě v bolestivé křeči sevřel. Využila jsem toho a utekla z naší chýše.

„Mel...“ zavolal, ale jeho slova se rozplynula mezi čtyřmi stěnami.

 ---------------------------

Zemi rychle zahalovala noc. Když jsem vyšla ze svého stanu, zahlédla jsem Mika, jak se mezi domky honí s místními dětmi a hlasitě se smějí. Byl najednou tak bezstarostný, šťastný, uvolněný. Stála jsem tam, opřená o nejbližší strom a pozorovala je. Mikovo štěstí v mé duši vzbuzovalo klid a přenádherný pocit blaha. Ale hřejivé teplo nečekaně vystřídal mráz. Michaelův smích utichl a naše pohledy se střetly v jeden. Nadechl se, jenže větu nedokončil. Odklopila jsem zrak a odešla se posadit k ohni, kde mou přítomnost očekávalo spousta lidí.

Mike v tichosti usedl vedle mě. Zřetelně jsem cítila, jak pohledem přejíždí po mém těle a měla jsem pocit, jako by se mě dotýkal - hladil mě. Navenek tohle všechno ignorovala, i když uvnitř jsem vřela jak voda v hrnci. Avšak ten nahoře mé modlitby vyslyšel! Přišlo vysvobození v podobě pěti dívek přemlouvajících mě ke společnému tanci. Musím se přiznat, že ačkoliv jsem byla po celém dni vyčerpaná a raději bych po zbytek večera v klidu posedávala u ohně, v ten moment bylo cokoliv lepší než sedět vedle Michaela. Na nic jsem nečekala a s děvčaty vyběhla bosá do písku, kde jsem se s dalšími oddávala víru místního tance v rytmu bubnů a píšťal.

-------------------

Nedalo mu to. Po celý čas, kdy Mel s černošskými dívkami tančila ve světle ohně, z ní nedokázal strhnout pohled. Byla překrásná. Ještě krásnější než v jeho vzpomínkách. Každým pohledem ji hltal jako vyprahlec v poušti, který po týdnu nalezl jezírko s vodou. Zapomněl na všechno - neexistovalo nic jiného než ona.

Její hedvábné nohy zaprášené od zdejšího písku, překrásné volné oranžové šaty podtrhující její ženskost a ladné křivky, květina zabořená v jejich hnědých vlasech a tvář bohyně v něm probouzely nepotlačitelnou touhu. Její tělo se smyslně vlnilo v rytmu hudby, jako kdyby ten nejnadanější skladatel v dějinách psal svou nezaměnitelnou árii. Miloval ji ještě víc jak kdy jindy před tím! Chtěl ji! Toužil po ní! Chvěl se při myšlence svírat ji ve svém náručí, líbat její sladká ústa, laskat její bezchybné tělo. Nedovedl si představit, jak jen vydrží strávit společnou noc vedle Mel a nesmět se jí dotknout. Nemohl, nedokázal by ji nic udělat, nic, co by si nepřála a bylo to proti její vůli. Tak moc ji chtěl, ale v duchu své naděje uhasil. Možná ho měla pořád ráda, jenže možná na něj už dávno zapomněla...

-----------------------------

V průběhu oslavných tanců jsem se odpojila od zbytku dívek a šla se napít. Byla jsem vyprahlá až na kost. Zadýchaná jsem upíjela z poháru a zvědavě pohlédla směrem, kde seděl Michael. Jenže nebyl sám. V šoku jsem téměř vyprskla tekutinu z úst. Kolem něj se tetelily tři dívky, které se mu očividně svými pohyby nadšeně podbízely. Rozhněvaným krokem jsem se vydala k vysmáté skupince snažíc se dát najevo, kdo jakou roli hraje. Usadila jsem se zpět na své místo a čekala, co bude dál. K mému překvapení si mě nikdo z nich nevšiml a ve veselé „diskuzi“ pokračovali dál. Nevnímal mě. Smutně jsem sklopila oči, když v tom cosi zaujalo mou pozornost. Mike si neustále mnul zápěstí. Pozorovala jsem jeho ruku a když ji malinko poodhalil, všimla jsem si rychle červenajícího puchýřku. Hlavou mi proběhlo spousta myšlenek obracející se k možnému původci Mikovy rány. Nedalo mi to. Zlehka jsem přiložila dlaň na jeho rameno. Naše pohledy se v mžiku spojily a já jej v tom svém nechala číst. Zvolna jsem se odebrala k chýši, u jejíhož vchodu jsem se zastavila a pohlédla zpět do Mikových tmavých očích. Pochopil. Následoval mě. Přesně jak jsem doufala.

----------

Vešla jsem do dveří a čekala, až za Mikem zapadne závěs. Osaměli jsme.

„Mel...“ šeptl mé jméno a pomalým krokem ke mně zezadu přistoupil tak, aby mne mohl uchopit za paže. Sevřela jsem jeho levou ruku a natočila se k němu, ačkoliv můj pohled stále lpěl na Mikove světlé dlani. Odkryla jsem jeho červenou košili a zaměřila se na jeho zápěstí.

„Něco ti na to dám....vydrž...támle se posaď, prosím...“ pokynula jsem hlavou směrem k posteli a pohladila jej kolem zrudlého místa. Přistoupila jsem ke stolu, kde jsme měla nějaké zdravotnické vybavení. Nutno podotknout, že i když nám byla přidělena chýše, jednalo se o můj příbytek. A tahle bezvýchodná situace byla opravdu...šílená.

„Kousnul tě moskyt... Miku, Miku, letět do Afriky a nenechat se očkovat proti malárii...“ nechápavě jsem kroutila hlavou a mezitím si připravovala látku, která mu měla ulevit a zabránit dalšímu množení moskytího jedu v těle.

„Můj lékař mi něco dával...Ale myslím, že tohle zrovna ne.“

„Ach jo, to bys ale měl vědět, zlato. Každopádně kdybys byl očkovanej, nezrudne to. “ uronila jsem jízlivě. Přistoupila jsem k Mikovi a vsunula mu injekci do paže. „No...a teď se uvidí, buď do rána umřeš na horečku nebo ne.“

„To je opravdu povzbudivý.“ zasmál se Mike.

„Mikyyyy, prosííím, když jsi nejsi s něčím jistej, máš hned přijít za mnou a něco s tím už uděláme...“ objala jsem ho nevědomky kolem ramen, ale až teď, když jsem hleděla do těch jeho hlubokých tůní mi došlo, že se naše tváře zvolna přibližují. Mike sklopil oči a pohlédl na mé rty. Dlaní sladce uchopil mou tvář a oba jsme se nakláněli ke vzájemnému polibku.

„Až tě to přestane svědit, přijď mi říct, A kdyby se to nedej bože zhoršilo, neváhej a klidně mě kdykoliv vzbuď, ano?“ vystřelila jsem od Mika a kvapně se přemístila ke stolu s léky.

„Promiň, Mel...“ hlesl Mike a smutně sklopil své oči do země.

„Za co?“ otočila jsem se čelem k Mikovi a opřela se o desku stolu.

„Za to, že ti dělám starosti. To jsem nechtěl. Odpusť, že jsem ti takhle zkazil večer...“

„Ale zlato...to bylo to nejmenší, ano? Za nic se neomlouvej. Hlavně se mi dej do kupy. A příště za mnou s takovou věcí přijď hned.“

„Děkuju,“ přistoupil ke mně. „Je teď něco, co nemůžu nebo tak? Já jen radši... víš, přece jenom jsi říkala, že se do rána může stát hodně věcí, tak abych spíš nepomáhal tomu negativnímu konci.“

Odmlčela jsem se a nechápavě přikrčila obočí.

„Pro-prosím?“

„Promiň, asi to říkám zmatečně...“

„Ne...ne...vůbec to neříkáš zmatečně...“ ON MĚ POSLOUCHAL? Celou tu dobu vnímal má slova a ani jednou mě nepřerušil v půlce věty. Nedokázala jsem tomu věřit... Opravdu se změnil...

„Neměl by ses dneska moc přepínat, ale jinak můžeš v podstatě dělat všechno.“ Na Mikových rtech se vyloudil šibalky úsměv. V jeho očích zářily takové ty jiskřičky, které jsem moc dobře znala. Věděla jsem, že má něco za lubem.... Se mnou...

„Úplně všechno...?“ stáhlo se mi hrdlo a já najednou ucítila tvrdou zeď za svými zády. Už nebylo úniku.

„A...ano.“

„Výborně.“ na jeho rtech se vyloudil úsměv a rajcovně si skousl ret. „Tak když mě omluvíš, mám venku nedořešené záležitosti. Je přece jen neslušné nechat děvčata čekat.“

„Stůj!“ Mike se ne její povel zarazil na místě a jeho srdce poskočilo radostí. Má ji. Při té myšlence se jeho tvář rozzářila, avšak vzápětí se otočil k Mel a nahodil na oko nechápavý výraz.

„Proč?“

„Prostě nikam nepůjdeš! Pro dnešek jsem tvoje žena já a ostatní maj útrum! A navíc víš co je v přísaze, nesmíš...nesmíš spát s nikým jiným.“ šeptla jsem stydlivě.

„To sice ano, ale Sam mi dnes ráno vysvětlil, že se to týká jen veřejného vystupování, takže co je neveřejné...“ pousmál se a dál pokračoval ve svém odchodu.

Modlil se, aby ho zastavila. Nikam odejít nechtěl! NE! Jeho srdce ji patřilo - jen a pouze jí. Žádná jiná ho nezajímala. Ani teď, ani nikdy jindy. Svým chováním ji toužil vyprovokovat. Jenže pořád nic. Ohrnul závěs a chystal se vykročit do pléna. Pomalu se již loučil s vírou ve šťastný konec, když v tom...