Kapitola 4.

"Doktorko Greyová, doktorko Greyová.. máme tu kolabs, adresa: Ranč 5225 ulice Figueroa Mountain, Santa Barbara, Kalifornie 93441" ozvalo se z vysílačky.
"Beru na vědomí, jsem na cestě..." potvrdila jsem hlášení. Naštěstí to nebylo nedaleko. Chvíli se mi hlavou honily myšlenky, kam mě asi GPS zavede. "Vždyť je to kousek od otcova ranče... Vlastně hned vedle." prolítlo mi hlavou a dupla na plyn.
-----------

Do Neverlandu jsem dorazila během několika málo minut. Před rezidencí už 3 osoby netrpělivě vyhlížely první pomoc. "Dobrý den, děkujeme, že jste přijela tak rychle." podotkl postarší muž. "Tady tudy." řekl a vedl mě směrem k Michaelově pokoji.
"Původně jsme ho chtěli dát na postel, ale Vaše asistentka nám sdělila, že je nejlepší jej nechat v původní poloze." doplnil John, když mě přivedl do místnosti k nehybnému tělu.
"Ano, to je v pořádku. Děkuji.... Dobrý den." oznámila jsem ostatním v místnosti. Mé kroky dále pokračovaly k Mikeovi. Otočila jej na záda. Dýchal. Podle stavu úst a několika dalších příznaků se patrně jednalo o dehydrataci. Navíc si při pádu poranil hlavu v důsledku nárazu o hranu stolu, takže měl nad obočí ranku.
"Může někdo pomoct?" zavolala jsem nahlas a v sekundě se přiřítili 2 muži.
"Pomůžete mi ho odnést do postele?"
"Jistě."
"Hlavně opatrně...opatrně..."
Jemně Michaela chytli a přenesli jej na postel. "Můžeme ještě něco udělat?" nabídli se.
"Za vteřinku by měla přijet sanita. Můžete je pak, prosím, přivést ke mně?"
"Zajisté" usmál se vysoký černoch s tmavými brýlemi. Patrně ochranka. Jmenoval se John.
"Kdyby něco, zavolám Vás. Teď, prosím, všichni ven!" Všichni bez námitek opustili pokoj.
Znovu se za mnou zavřeli dveře a já zůstala očima upnutá na Michaelovi. Pozorvala jsem, jak pomalu oddychuje. Vypadal tak klidně a bezmocně. Už jsem rozumněla těm milionům fanynek. Byl vskutku neodolatelný. Člověk by nevěřil, že někdo natolik bezbraný dokázal otočit celý svět vzhůru nohama... Cukla jsem sebou. Musela jsem začít pracovat a ne tu na něj zírat. Hněvala jsem se sama na sebe.
-----------

Když jsem Michaelovi aplikovala poslední přípravek. Ozvalo se ťukání na dveře. "Sanitka přijela." informoval mě John.
"Děkuji."
"Tak co pak to tu máme, paní doktorko?" zeptal se mě jeden ze záchranářů.
"Patrně kolabs z dehydratace. Při pádu se uhodil do hlavy. Prohmatala jsem ho, ale žádný defekt či hlubší zranění by tam být nemělo. Pacientovi byla nitrožilně aplikována 3ml dávka ORS a 5ml Espghanu, teď Vás ještě poprosím o kapačku Natria a Khalia, ať nabere trošku sil. Až se probere, uděláme další vyšetření. Měl by být v pořádku a mimo nebezpečí." Nadiktovala jsem lékařský zápis jednomu ze saniťáků.
Otočila jsem se k Johnovi: "Až se probere, zkuste do něj lít hodně vody a dohlédněte, aby odpočíval, ano? Zítra dopoledne ho chci vidět v nemocnici. Objednám ho na sono, CTC a rentgen, ať se ujistíme, že je v pořádku. Jinak teď se nemusíte ničeho bát. Brzy by se měl probrat." usmála jsem se na Johna.
"Jen jestli mohu...?"otázal se John.
"Jistě, povídejte."
"Nešlo by to nějak zařídit tady na Neverlandu? Přece jen osoba pana Jacksona vzbuzuje na veřejnosti rozruch... a v jeho stavu jej tomu odmítám vystavit."
"Johne, chápu, že o něj máte starost - navíc je to i Vaše práce chránit ho. Ale prosím pochopte, že kvůli panu Jacksonovi sem nepřestěhuji 4 nemocniční oddělení."
John se pousmál."Máte pravdu. Ale přece jen.. dalo by se to nějak zařídit? Chtěli bychom to udržet v tajnosti a stranou od očí veřejnosti"
"Přijeďte v 11 hodin do nemocnice na podzemní parkoviště pro personál. Bude Vás tam čekat sestra a nějak to už zařídíme."
"Děkujeme paní doktorko, moc jste nám všem pomohla." podotkl John a vděčně mi podával ruku.
"Nemáte vůbec zač, chlapci ze sanity u něj zůstanou, než se probudí, nemusíte o něj mít strach...Jinak už můžete za ním, ale raději pomalu a po částech" zasmála jsem se.
"Chápu" ušklíbl se John.
-----------------

Za horizontem zapadalo rudé slunce a Michael začal přicházet k sobě. Když otevřel oči, snažil se zorientovat. Rozhlídl se kolem sebe. Ležel na posteli. Kolem něj sedělo několik lidí. Snažil se pohnout rukou, ale zacukalo mu v ní. Do zápěstí mu vedla jakási hadička.
"Vítám Vás zpátky. Jak se cítíte?" zeptal se muž a něco mu dělal s kapačkou.
"V celku dobře. Co se stalo?" zeptal se Michael a zlehka se zvedal, když mu hlavou projela ohromná bolest."Ah" vykřikl. Pravou ruku si přiložil na čelo doufajíc, že zklidní ta strašná muka.
"Opatrně", řekl muž a pomáhal Michaelovi vstát. "Zkolaboval jste v důsledku vyčerpání a dehydratace. Navíc jste měl tu smůlu, že jste při pádu potkal hlavou stůl."
"Strašně to bolí" útrápeně prohlásil Michael.
"Já vím, nelze vyloučit, že jste neprošel otřesem mozku. Víc nám prozradí zítřejší vyšetření."
"Jaké zítřejší vyšetření?" Michael sotva vnímal. Bylo těžké uvědomovat si, co všechno Vám ostatní sdělují, když máte takovou migrénu.
"Ukažte, dám Vám něco na tu bolest" řekl záchranář a vpíchl mu do kapačky antihistaminika, po kterých se Michaelovi mělo ulevit.
Záchranář ještě chvíli počkal, než léky zaberou a pak se Michaela váhavě zeptal: "Pane Jacksone..už mě vnímáte?", Michael přikývl. "Paráda. Takže znovu. Vaše tělo zkolabovalo v důsledku vyčerpání a dehydratace. Při pádu jste se bouchnul do hlavy, což způsobuje tu velikou migrénu, kterou teď máte. Na osobní žádost paní doktorky jste byl na zítřejší 11tou objednán do nemocnice na vyšetření, aby se vyloučily další možná zranění."
"Do nemocnice? Já...Já nevím... Dopoledne jsem chtěl navštívit dětský domov s handicapovanými dětmi. Slibuji jim to už měsíc."
"Plně Vás chápu, pane... Ale obávám se, že to nepůjde. S ohledem na Váš aktuální zdravotní stav je to hazard, který si nemůžete dovolit. Myslím, že to dědi pochopí a když už to vydrželi měsíc, těch pár dní navíc už je nerozhodí. Uvidíte, co Vám zítra řekne paní doktorka..."
-------------

Seděla jsem ve své kanceláři místní nemocnice a pročítala si Michelův chorobopis. Získat jeho osobní spis byl téměř nadlidský výkon, ale podařilo se. Bylo něco málo před 11tou hodinou. V tom se ozvalo zaklepání na dveře...
"Dále" vybídla jsem příchozího
"Paní primařko," vstoupila do dveří zdravotní sestra "máte tu jistého pacienta...."
"Děkuji Vám, Rebeco, požádejte je o chvilinku strpení, musím tu ještě něco dodělat."