Kapitola 8.

„Neutíkej...“ Uvěznil mě ve svém náručí a já ze samého vzrušení přestala dýchat. Hleděl mi do očí, mile se usmíval a rukou mi z tváře odstraňoval mokré neposlušné pramínky vlasů, které mi dával za ucho. „Víš, po čem mé srdce touží?“

„Netuším...“ šeptla jsem.

„Ukážu ti Neverland, co ty na to?“ tak to se Vám přiznám, to jsem opravdu slyšet nechtěla. Byl u mě tak blízko a já tolik prahla po jeho polibku. Cukla jsem sebou, abych se vzpamatovala.

„A..Ano...Jistě, s...skvělý nápad. Někdy se k tobě přijedu podívat.“

Michael se pousmál: „Ne někdy, myslím teď....hnedka.“

„Jsi si jistý? Jsme oba úplně mokří...“

„Ach, Ano.“ řekl Michael s překvapením, jak kdyby mu teprve teď došlo, že stojíme po prsa ve vodě. „Neboj se. Něco už vymyslím. Nech to na mě.“

--------

Na slunci bylo teplo, takže se naše zkřehlá těla po chvilce zahřála. Dojeli jsme k nějaké menší budově na Michaelově ranči. Michael sesedl a přivázal tu naše koně. Pomohl mi ze sedla.

„Vítej v království, kde se plní sny.“ Malinko jsem se ještě třásla. „Ukaž...“ podotkl Michael a uzavřel mě ve svém náručí ve snaze mě zahřát. „Celá se chvěješ... Musíš být zmrzlá...Pojď...“ Michael vykročil směrem k blízkému domku, ale jeho podivná slova mi zarazila nohy pevně do země a ty odmítly dál s Michaelem nepokračovat. Vrátil se zpět ke mně „Mel... prosím, věř mi.“ A jeho natažená ruka čekala na tu mou jako na odpověď. Nevinný výraz v jeho očích mě přímo spaloval. Navíc to bylo poprvé, co mi řekl jménem. Od něj to oslovení znělo jak balzám na duši. Hleděla jsem na něj, dala si neposlušné vlasy za ucho a během vteřinky moje dlaň ležela v Michaelově sevření. Moje podvědomí reagovalo spíše na Michaelovy než na moje pokyny. Pořád jsem sváděla vnitřní boj. Moje racionálnější stránka se mě pořád snažila zastavit, ale ta spontánní jednala a měla na vrch. Vešli jsme do dveří.

„Budeš chtít ručník, nebo tak něco?“

Rozhlídla jsem se a v ten moment mi všechno došlo. SAUNA! To se mi snad zdá... Čekala jsem všechno, že mi nabídne čaj, že si sedneme u něj doma před plápolající krb, že mi dá suché oblečení... Ale že ve mně veme do svý soukromý sauny, kde budeme sami!!! Ten šok, jaký jsem dostala, by zabil i orla v letu.

Snažila jsem se udržet co nejledovatější pohled a na jeho nabídku reagovala dost uštěpačně: „Osušku, a pěkně velkou.“

Michaela ta slova rozesmála, ale očividně podobnou reakci čekal: „Mám tu i peřinu, kdybys chtěla.“

Věnovala jsem mu cynicky strojený úsměv, který Michaelův smích jen stupňoval. „Ne díky, ta osuška zatím postačí. Až budu chtít stan, řeknu si.“

Michael pokrčil rameny a začal se s klidem svlékat. Uvědomila jsem se, že ho hltám pohledem a okamžitě se otočila, aby si nevšiml růžence, který se mi valil do tváří. Přiváděl mě do rozpaků a on to věděl. Bavilo ho to.

„Mel, je všechno v pořádku?“ otočila jsem se a nadechovala k odpovědi, ale jakoby mi došel dech. Michael už byl nahý a měl na sobě jen bílý ručník omotaný kolem pasu. Mé tělo úplně strnulo. Michael si rozpustil vlasy a čekal, až má ústa odpoví na jeho otázku.

„Ne...ne, všechno je v pořádku..“

„Jsi si jistá?“

„Eeh...Naprosto.“

„Dobrá,“ řekl a přistoupil ke mně do tak těsné blízkosti, až jsem cítila horkost jeho těla. „Počkám na tebe uvnitř, ano?“

„Ok.“ vydralo se mi ze sevřeného krku. Ten stísňující pocit se stupňoval ještě víc, když Michael stále stál na tom samém místě a neobtěžoval se odejít. Hleděl mi do očí. Srdce mi tlouklo rychleji a rychleji. Má mysl se ho snažila utišit, ale marně. Usmíval se na mě a hlavou mi probíhalo spoustu myšlenek v očekávání, co udělá...

„Mel... prosím...můžu projít?“ pousmál se, „Stojíš přímo ve dveřích.“

„Ach, jistě...samozřejmě. Promiň, ještě jsem se pořádně nezorientovala.“

„Ach ne, prosím, neomlouvej se, to já se ti omlouvám. Jsem to ale hostitel... Ani ti to tu neukážu. Odpusť.“ Michael mě vzal za ruku a během pár minutek mi ukázal každou místnost v tomhle nevelkém domečku. Měl to opravdu chytře vymyšlené, bylo tu vážně všechno. Kromě sociálního zařízení se zde nacházel i menší bazén na schlazení po sauně, také i ohromná vana. V horním patře se rozprostírala jedna ohromná místnost, která měla prosklené dvě ze čtyř stěn situovány na západ. Odtud se pak vcházelo na krytou terasu. V místnosti měl připravené občerstvení, relaxační vyhřívaná lůžka a nespočet dalších věcí. Prostě perfekcionista každým coulem.

---------

Cítím, jak mi těžknou víčka, je mi tak krásně. Ležela jsem na dřevěných lavicích v sauně na Michaelově ranči a užívala si tu neskutečnou pohodu, co tu vládla. Michael polehával u mé hlavy a poklidně oddychoval. Najednou se do toho krásného ticha rozprostřel Michaelův zvonivý hlas.

„Mel?“ šeptl. Pootočil se na bok a opřel o levý loket. Jeho pohled visel na mých holých zádech a odkryté šíji. Cítila jsem to, i když jsem nechávala po celou dobu zavřené oči.

„Copak Miku?“

„Já...rád bych tě o něco poprosil.“