Kapitola 9.

„Mel?“ šeptl. Pootočil se na bok a opřel o levý loket. Cítila jsem, jak jak mi jeho oči visely na holých zádech a odkryté šíji, i když jsem nechávala po celou dobu zavřené oči.

„Copak Miku?“

„Já...rád bych tě o něco poprosil.“

„Určitě to můžeš alespoň zkusit“ cukly mi úsměvně koutky a stále jsem se se sklopenými víčky oddávala tíze horkého vzduchu, který nás obklopoval.

„Víš...za 14 dní odlétám, čeká mě dlouhá šňůra po Evropě...“ Michael se na minutku odmlčel, ale jeho slova mě probrala z polospánku: „Ale...co já vím, tak tvoje lékařka o tom nic neví, myslíš, že tě pustí?“ pousmála jsem se.

„Já v to doufám...“ věnoval mi Michael prosivý pohled a sevřel moji dlaň ve své.

„Miku, nevím, jestli bude tvé tělo schopné... v jakém bude stavu... Nevím, jestli tě můžu pustit samotného a bez lékařského dozoru. Může se ti něco stát...“

„A proto bych si přál, abys jela se mnou.“ nenechal mě dokončit větu. Jeho slova mnou projela jak blesk a já zůstala viset v těch nejkrásnějších mandlových očí, které kdy mohlo lidské oko spatřit. Nevěděla jsem přesně, jak na jeho prosbu reagovat. Zase se ve mně začaly prát ty mé dva protipóly. Zodpovědnost nebo srdce. Čekal na odpověď. Jeho oči naléhaly. Snažila jsem se odpovědi na jeho otázku vyhnout, jak jen to šlo.

„ No, uvidíme, co řeknou výsledky ve čtvrtek, ano? A podle toho se dohodneme dál...„

Bohužel, s touhle odpovědí se Mike nechtěl spokojit a začal naléhat.

„Dobrá...já jen, moc rád bych tě tam měl. Věřím ti.“

“Miku, já...já...moc si toho vážím. Ano, možná si zvyklý, že tvé nabídky se neodmítají, ale já ti teď opravdu nejsem schopná nic slíbit. Navíc si nejsem jistá, jestli je to dobrý nápad. Sňůra je přece jen dlouhá, bude pro tebe náročná...“

„Mel...Mel...“ opět mě Michael přerušil „Prosím, pojeď se mnou. Žádnému lékaři nevěřím tolik, jako tobě...“

„Je to lákavá nabídka, Miku. Opravdu, Ale uvnitř sebe cítím, že ani jedna odpověď nebude ta správná... Navíc - Tvému lékaři by se to, co mi tu teď nabízíš, asi nelíbilo. Nemůžu Miku, i kdybych chtěla! V rámci kolegiality.“

„Tak to je vyřešené...“

„Nerozumím ti?“

„Už nemám osobního lékaře. Přešel ke konkurenci.“ zasmál se Mike „Dělá teď u mého známého a já osobně bych si moc přál, kdybys vzala jeho místo. Nejen na tourné. Prosím, neodpovídej hned a slib, že to zvážíš.“

Kývla jsem.

------

Po sauně mi MJ ukázal zbytek Neverlandu. Všichni tady byli tak milí. Michael se opravdu obklopuje úžasnými lidmi. Alespoň ve svém domě. Naše kroky vedly až k té "malé" pouti uprostřed ranče. Chytl mě za ruku a běžel se mnou k obrovskému karuselu, které dominovalo všem atrakcím.

„Michaeli, ty si se zbláznil, tam já nevlezu ani... MICHAELE!!!“ pozdě. Rychle mě postrčil do sedačky a celá ta ohromná věc se dala do pohybu.

„Ježiši Kriste, Miku! Já...já tohle nemůžu.“ Lezení po stromech je jedna věc, ale tohle je mnohem horší. Pohybuje se to do 3x takových výšin. A já se těhle výšek bála. Tělo se mi chvělo. Výšky ve mně vzbuzovaly pocity strachu. Pocit, že se nemůžu o nic při pádu zachytit...Ne, to ne...Michael na mě koukal. Jen si mě prohlížel a viděl tu bezmoc - paniku, co mě stahovala. Objal mě a přiložil si moji hlavu na rameno: “Zlatíčko neboj. Je to zábava. Nic se nám nestane, slibuju, jsem tu s tebou.“ Jeho hlas zněl tak líbezně. Působil jak balzám. A tak krásně voněl... Mé obavy ustávaly, cítila jsem se v bezpečí jako nikdy. 

Nevím proč a ani jak se to stalo. Stále jsem měla hlavu položenou na Mikovi, který  s citem vískal mé vlasy. Levou ruku jsem bezmyšlenkovitě obtočila kolem Mikova pasu a nechala se unášet kouzlem okamžiku. Ale jeho reakce mi vyrazila dech - věnoval mi letmý polibek do vlasů. Škubla jsem sebou a vytrhla se z jeho objetí. Jenže jakmile jsem spatřila to prázdno pod námi, z úst se mi vydral výkřik a rychle jsem se stulila zpátky do Michaelovy vroucí náruče. Jako bych cítila, že ta jediná mě ochrání. Po celou dobu se usmíval a já mu mlčky hleděla do mandlových očí, které mě nepopiratelně vábily. Tak moc jsem ho toužila políbit.