Kapitola 24

Krásný předvánoční čas přeji:) Jak se máte? Všechno napečeno, nakoupeno, uklizeno, nastrojeno? :D

Horko těžko jsem dala dokupy další díl. Psala jsem ho ve volných chvílích cca 3 týdny :D tak snad splní Vaše představy Je těžký nenatahovat něco, kde se toho má ještě tolik stát :))) Řekněte, líbila se Vám tato kapitolka?

------------------------------------

Seděla jsem v autě a nervózně si pohrávala s prsty ve dlaních. Krajina okolo nás mi byla stále známější, až jsme zastavili před tmavými vraty. Srdce uvnitř mé hrudi přestalo tlouct. Snažila jsem se zhluboka dýchat ve snaze zamaskovat vnitřní boj. Byli jsme zde…na místě, se kterým jsem byla spojena nekonečnou řadou vzpomínek. Albert otevřel okýnko a lehce pokynul směrem ven, aby se mnou mohl sdílet okouzlení z božské přírody kolem… jak já všechna ta místa milovala... Ach ano, támhle - ten strom, co se tyčil v dálce…přesně tam mě Michael potají zasypával těmi nejsladšími polibky…a hned vedle ta zelená louka s vysokou trávou – vzpomínka na naše první milování…a křišťálově průzračné jezírko vedle nás? Než se mi stihl přehrát další příběh, jeden z těch, které v sobě navždy s láskou uchováváme, náš vůz zastavil. Ve mně zůstal už jen udušený výkřik štěstí protkaný sžírající bolestí. Skrze tónované sklo jsem uviděla tolik známý vchod, který kdysi směřoval do ráje mého štěstí. Mezi všemi těmi lidmi jsem očima ustrnula na jedné jediné osobě. Stál tam - ve stínu pode dveřmi. Ruce měl za zády a jeho oči byly zabořené do země Nevím proč,...měl na sobě tu rudou košili, co jsem tolik zbožňovala…tu, do které jsem se tak ráda tulila ve chvílích, kdy jsem toužila utéct před světem. Ano, jak jen jsem ho chtěla znovu obejmout a schovat se v jeho náručí…přesně jako tenkrát…Milovala jsem ho…a věděla, že nikdy tomu nebude jinak. V tom se otevřeli dveře a ruka, která se vsunula do interiéru vozidla, mě vybídla vyjít ven…

 -------------------------------------------------

„Už jsou tadyyyy, halooo…už jsou u hlavní brány!“ vběhl nedočkavě Wayne do budovy, aby všechny svolal. V tom celý dům ztichl a všichni zúčastnění vyběhli ven před dům přesně tak, jak to s nimi Lisa secvičila. Ve vzduchu viselo ohromné napětí. Každý v tomto domě počítal vteřiny do příjezdu významné návštěvy. Michael věděl, že to prázdno, ve kterém žil, bylo nic v porovnání s tím, co se stane teď, až jí po tolika měsících uvidí. Takhle se to mělo odehrát už kdysi. Nikdy neměl poznat její skutečné já…ideálně ji vůbec neměl poznat! Ale nestalo se tak...Co by za to dal, kdyby ji mohl vyškrtnout ze svého života! Tolik věcí se nemuselo stát! Jenže opak je pravdou…všechno mělo nastat až dnes, s více jak ročním zpožděním…teď teprve před sebou měl stanout zpěvák světové popmusic a dědička španělského trůnu. Jaká ironie, pomyslel si v duchu a nedokázal potlačit úšklebek ve tváři. Karta se obrací…No nic, je to tu, Miku…zatneš zuby, do rána to vydržíš a zítra bude zase všechno jako dřív.

„Miku, no tak rychle, už jsou tady!“ vběhla do ložnice Michaelova manželka ve snaze ho popohnat. „Jak jen můžeš ležet v posteli, když celý dům je na ruby?! Tak šup, tady, hoď si ji přes sebe…“ vyhrkla a vrazila Mikovi do ruky rudou košili, která dle ní Michaelovi opravdu slušela.

Při pohledu na červený kus oblečení v její ruce se zarazil. Byla plná vzpomínek... „Liso, nevím, jestli zrovna tuhle bych si měl brát…“

„Zlato, nezlob se, ale nechápu, co se to s tebou děje. Jindy takový nebýváš. Věci na dnešek sis měl dávno připravit. Navíc jsem ji na tobě ještě neviděla a červená ti sluší. Tak honem, hoď to na sebe a pojď, hosté čekají!“ hodila mu věci do náručí a vyběhla ven, ale vzápětí se vrátila a vtiskla mu konejšivý polibek: „Bude to dobrý, neboj. Pojď, upravím tě cestou…“

Než se stihl vzpamatovat, stál v uvítací chodbě. Všichni již byly venku a plní nedočkavosti na sobě vzájemně dolaďovali detaily. Toužil zastavit čas. Lisa ho vedla za ostatními a sotva si stoupli na schody, v zatáčce před domem se objevila ohromná černá limuzína v doprovodu dvou dalších aut.

Tak a je to tady, pomyslel si Michael a sklopil oči do země.

„Tak a je to tady!“ pronesla Lisa, jakoby dokázala číst manželovy myšlenky.

Auto zastavilo. Jako první vystoupila ochranka, která téměř současně otevřela zadní dveře limuzíny. Následně auto opustil Albert a s očarováním se rozhlédl po pohádkové kráse kolem sebe. Pak se otočil čelem k hostitelům a věnoval jim milý úsměv, načež Lisa ani na okamžik nezaváhala a elegantnímu muži své nadšení oplatila. Poté Albert vsunul ruku do auta a čekal, než Anna odpoví na jeho výzvu a vloží svou dlaň do jeho. Při jejich vzájemném dotyku Michael celý nesvůj znovu zabořil oči do země pod sebou. Věděl, že teď přišla ta chvíle, kdy bude muset ze všech svých sil zachovat dekorum a hrát roli, která se od něj vyžadovala. Musel hrdě pozvednout hlavu a čelit sám sobě. Jak jen jí nenáviděl. S pocitem hluboké křivdy zaťal zuby a pomalu zvedal hlavu. Ještě chviličku hleděl na asfaltovou cestu před sebou, ale klapot podpatků donutilo jeho zvědavost pozvednout oči. Zahlédl její černé lodičky. Pokračoval dál....oči mu klouzali po nohách, které tak důvěrně znal. Ano, byla to ona. Poznal ji okamžitě…Elegantní černé koktejlky do výšky kolen jemně zvýrazňovaly její ženskost, ale neodhalovaly víc, než jim bylo povoleno. Ramena, krk a pak….její oči…v tom okamžiku se jejich pohledy protnuly a on si dobře uvědomil, že hrát svou roli nic netušícího a šťastného hostitele do zítřejšího rána pro něj bude nad lidské schopnosti. Byla tak nádherná. Stála před ním žena, ne ta rozmazlená holčička, co si pamatoval. Celé to bylo úplně jiné než vloni - daleko intenzivnější. Všechny ty negativní emoce se v něm najednou tloukly s těmi příjemnými, milujícími. Přibližovala se k němu svou specifickou noblesní chůzí, která mu tenkrát přišla spíše zábavná. To dnes se o smíchu nedalo mluvit. Kousíčky skládanky utvořily ucelený obraz. Konečně věděl, kdo před ním skutečně stojí… z hrátky myšlenek ho vytrhla až Lisina úklona královskému páru, kterou následovali všichni ostatní, a to včetně Michaela, věnující hostům jemné pokynutí hlavy.

„Vaše Výsosti…“ špitla Lisa plná nervozity. Bylo pro mě těžké zachovat formální výraz a ovládnout svou nervozitu. Cítila jsem na sobě Michaelův propalující pohled. Ačkoli má tvář nesla tolik naučený úsměv, uvnitř jsem lapala po dechu. Věděla jsem, že teď už není kam utéct. Hrdě jsem se napřímila a se všemi silami se vydala do boje. Dle etikety jsem Michaelovi podala ruku, kterou jsem v klidu držela pouze silou vůle.

„Pane Jacksone…“ pronesla jsem s co největší grácií v hlase. Zato na jeho ústech jsem zaznamenala lehké škubnutí koutku: „Mile rád Vás po tak dlouhé době oficiálně poznávám….Výsosti…“ řekl skoro až nepřístupně a v zádech mi zamrazilo. V těch slovech byla i po tak dlouhé době patrná nenávist. Bude to velmi dlouhý den, pomyslela jsem si. Bohužel, Michaelův opatrný přístup se netýkal pouze mě. S Albertem jednal jen o něco málo laskavěji.

„Pro…prosím, pojďte dovnitř! Jistě jste znaveni po tak dlouhé cestě.“ Snažila se Lisa celou akci korigovat a pokynula nám rukama směrem do domu – přesně dle etikety. Zjistila, že s manželovou pomocí v tomhle ohledu nemůže počítat, přičemž ho při první vhodné příležitosti počastovala káravým pohledem. Ten jí ale ignoroval a bez mrknutí oka pokračoval za svými hosty.

 -------------------------------------

„Ach ano, bylo to velmi komické!“ smál se Albert při vyprávění jedné ze svých historek. Spokojeně ve svých dlaních svíral skleničku s brandy a po dobré večeři si užíval příjemný večer. Seděli jsme v obývacím pokoji, popíjeli dobré pití a všichni se spolu bavili, jak kdyby se znali roky. Alkohol dělal své, i když moje komunikace s Mikem byla velmi rezervovaná a zkrátila se pouze na nejnutnější fráze. Nechala jsem plynout zábavu a s dovolením se odebrala na toaletu.

„Jistě, Vaše Výsosti, zavedu Vás tam!“ 

„Děkuji, paní Jacksonová, to není třeba. Určitě to najdu sama…“ odvětila jsem s úsměvem…

„Ale kdeže,“ usmála se „tenhle dům je ohromné bludiště, pojďte…“ a dovedla mě ke krásným dveřím na konci chodby.

„Děkuji“, hlesla jsem při vstupu do místnosti.

„Za málo!“ zaslechla jsem z poza dveří, které jsem zavírala. Ta vůně domu mi byla tak dobře známá, i když měla příměs nasládlého Lisina parfému. Pustila jsem kohoutek s vodou a vlhkými dlaněmi si lehce otřela obličej. Poupravila jsem si vlasy, rtěnkou doladila rty a znovu se vydala zpět do obývacího pokoje. Cestou mě ale zastavily pootevřené dveře do temné místnosti. Chvíli jsem váhala, ale to něco uvnitř bylo silnější než já. Bude to přece jen na okamžik, nikdo se to nedoví! Nemusila jsem se dlouho přemlouvat a jako mávnutím kouzelného proutku vklouzla dovnitř.  Chvíli trvalo, než jsem začala rozpoznávat základní tvary nábytku, oken a mužské postavy…postavy?! Ano, bylo to tak! Nacházela jsem se Michaelově ložnici a přede mnou stál její majitel hledíc na mou vyděšenou tvář. Hrobové ticho přerušila až rána padajících desek.

„Ach ne…“ špitl jemně a poklekl na zem ve snaze sesbírat rozsypané fotografie. Nedokázala jsem si pomoct a shýbla se k němu ve snaze pomoci. Teprve z této těsné blízkosti jsem konečně vdechla onen důvěrně známý parfém. Uběhl celý rok a já jakobych ho stále cítila na své kůži…v tom se cosi chladného dotklo mých dlaní – Mikovy ruce. Bez zaváhání jsem se vyškubla plna odhodlání postavit se zpět na nohy, když mě nečekaně pevně uchopil za paži.

„On to neví, viď?“ zeptal se nekompromisním tónem nepovolujíc své sevření.

„Ne…“ hlesla jsem jemně o chvíli později. „Nechci, abys mě nenáviděl, Miku… Kdybych pro tebe mohla cokoli udělat…“

„Už jsi udělala až dost!“ sykl jedovatě, „Bude nejlepší, když se vrátíš k ostatním. Sejdeme se tam…nechci nikomu vysvětlovat, jak se její „Královská Výsost“ ocitla bez rozsvícených světel v mojí ložnici...“

„Dobře…“ šeptla jsem pokorně. Už jsem se chtěla zvednout, když cosi upoutalo můj pohled...mezi těmi desítkami fotografií z Michaelova života, které Albert toužil vidět, ležela v tlumeném svitu měsíce jedna vymykající se všem ostatním. Byl na ní zamilovaný pár kdesi v zahradě. Muž stál za dívkou, kterou si samou láskou tiskl k tělu a oba zářili nepopsatelným štěstím… k mému údivu ta dívka na fotografii nebyla žádná jiná z Michaelových lásek...jen já – užívající si objetí jediného muže, kterého jsem milovala, aniž by to kdy ode mě slyšel. Pomalu jsem se pro ni natáhla a se zaujetím si ji prohlížela.

„Je nádherná…“ hlesla jsem nevědomky, aniž bych vnímala Michaelův upřený pohled, který postupně roztával.

„Ukaž…“

„Ne, ne…neber mi ji ještě…“

„Dej mi ji…“ řekl nekompromisně a snažil se vytrhnout mi obrázek z ruky… „Vůbec jsi ji neměla vidět!“

„Proč?“ věnovala jsem mu nechápavý pohled. Ještě chvíli jsem vzdorovala, ale nebylo mi to nic platné. Stačilo pár šikovných pohybů a fotografie byla zase jeho… „Michaeli!“ okřikla jsem ho.

Vymrštil se na nohy a popošel k oknu. Cestou si neodpustil štiplavou poznámku: „Měl jsem ji dávno spálit…“ 

Nemělo smysl s ním rozvádět další bouřlivou diskuzi. Vstala jsem se a vydala se ke dveřím. Těsně před nimi jsme se ještě na okamžik otočila k Mikovi: „Dělej, jak myslíš…Snad budeme mít ještě chvíli na to strávit spolu pár minut o samotě…“.

„To vážně nebude nutné!!“

Místností se roznesl zvuk cvaknutí zámku, a pak už se jen její kroky ztrácely v dálce. Zůstal sám. Stál vprostřed místnosti a zrychleně dýchal. Zavřel oči a snažil se uklidnit. Jejich přímé setkání pro něj bylo nadmíru destruktivní. V jednu chvíli ji toužil obejmout, v druhou vystrnadit ze svého života. Tou poslední větou ho rozhodila. Snažil se zachovat si tvář, ale nedokázal si představit, jak se mu dnes podaří usnout. Dalších pár minut o samotě s Annou… Ta myšlenka mu rozpumpovávala srdce. Myslel, že ji nenávidí, ale od jejího příjezdu si tím nebyl už tak jistý… Ještě chvíli tam tak stál ve snaze urovnat své emoce a vydal se do obývacího pokoje, kde seděla Anna, s jeho ženou a Albertem.

---------------------------------------

„Miku, lásko, kde pak jsi byl?“ usmála se lehce opilá Lisa a aniž by čekala na jakoukoli odpověď, vtiskla svému vyvolenému polibek na tvář a do mu ruky vrazila další skleničku s pitím. Okamžik váhal, ale dospěl k závěru, že alkohol bude potřebovat.

S postupem času ubývaly i vypité lahve a Michael přestal být zdrženlivý. Zapojoval se do rozhovorů a když se cítil nesledován, věnoval dlouhý pohled krásce naproti sobě. Velice pomalu si prohlížel záhyby na jejím těle a lahodilo mu, jak jí jeho upřené pohledy přivádí do rozpaků. Začala se ošívat, pohrávat si s perlami na krku, dokonce si i obtáčela pramínek vlasů okolo prstu či narovnávala lem u šatů. Samozřejmě ji nepozoroval po celou dobu, ale dost na to, aby v ní vyvolal nervozitu. V jednom si začínal být jistý – nesmírně ho vzrušovala. Chtěl ji. Žádná jiná to s ním tak dobře neuměla. Stačilo málo jako třeba lehké pootočení náramku na její ruce a v kalhotách ucítil velmi známé napětí. Pořád myslel na to, co mu řekla v ložnici. Věděl, že by neměli - bylo mu jedno kdy a kde, ale museli se ještě jednou sejít...

„Doufám, že se na mě nebudete zlobit, když se vzdálím…jsem dnes již unaven.“

„Zajisté, odvedu Vás do pokoje.“ Navrhla nadšeně Lisa Albertovi, „Vaše Výsosti?“ podívala se na mě mile.

„Byl to příjemný večer. Děkujeme Vám za skvělé pohoštění, ale asi Vás nedoprovodím…Ráda bych ještě chvíli zůstala.“ Přiznám se, že jsem neměla sebemenší chuť jít se svým chotěm do ložnice. Moc dobře jsem věděla, jak by to dopadlo. Byl takový téměř každý večer, o to spíš, když popíjel. Milovat se s ním v Michaelově domě a o to spíš pár metrů od člověka, který pro mě tolik znamenal, nepřipadalo v úvahu.

„Oh, jistěže. Máme Vám ještě s Michaelem dělat společnost?“

„To nebude nutné“ usmála jsem se.

„Jsi si jistá drahá, že si se mnou nechceš jít lehnout?“ ujišťoval se Albert, snažíc se mě jemným gestem polibku ruky přesvědčit, abych ho následovala do pokoje, ale byla jsem pevně rozhodnutá. Nešlo to – nemohla jsem.

Michael si mě dvakrát přeměřil a nervózně zkousl ret. Jeho spalující pohled byl pln rozhodnutí nenechat mě tu jen tak samotnou. Věděl, že večer neskončil. V tom Lisa Michaela chytla za ruku, aniž by si všimla pohledů, které mi věnoval: „Dobrou, Výsosti.“ Odvětila úslužně. „Kdybyste cokoli potřebovala, vždycky je někdo v domě a postará se o vás. Popřípadě naše ložnice je támhle, takže určitě neváhejte a přijďte…“

„Díky…Dobrou noc.“ Albert mě bratrsky políbil na tvář, aby mi popřál dobrou noc a spolu se svými hostiteli se vydal k ložnici. Pouze Michael mi věnoval letmý spalující pohled, pod jehož tíhou se mi rozklepaly kolena. Bože! Srdce mi tlouklo jako o závod a krk se mi stahoval. Ta nepředvídatelnost Michaelových pohledů – jasná předzvěst toho, co bude následovat, mě ani na moment nenechala klidnou.

 -----------------------------------

„Panečku, bylo to skvělý, viď?“ zářila Lisa při odličovací kůře před zrcadlem v koupelně. Michael však její radost neopětoval a neodpustil si své nepřesvědčivé: „Samozřejmě…“, které ji vzalo veškerý úsměv z tváře a rozpálilo ji do ruda.

„Miku, krucinál, to nemůžeš alespoň na chvíli dát ten svůj cynismus stranou a nekazit mi radost?“

Byla na něm patrná nechuť k celé věci. Chvíli si Lisu prohlížel, a pak se začal vysvlékat do pyžamových kalhot. Váhal, jestli se s Lisou má dát do hádky - opravdu toho měl za celý den dost. Ale nedokázal si pomoc. Ten její nátlak a nevole, když nebylo po jejím, ho vytáčel: „Já ti nekazím radost, ale prostě nebudu lhát a říkat ti, jak jsem z toho unešenej, když to není pravda…“

„A můžeš mi laskavě říct proč?! Vždyť je to královská rodina, do háje!“ plná křivdy bouchla hřebenem o stolek.

„A co?! To z nich dělá lepší nebo horší lidi než z nás?“

„Michaele, jsou to lidi na úplně jiným levelu, přeci…to snad vidíš…“

„Bytosti přece nemůžeš hodnotit podle toho, jestli nosí korunku nebo ne…ani nemůžeš porovnávat lidi z afrického kmene a umělce s miliony na účtech…pořád jsme lidi a musíme si pomáhat…Jsme na jedné lodi. Tak je nestav nade všechno. Je to jenom nějaká hierarchie, kterou jsme si s ohledem na dějiny vymysleli.“

„V tomhle se vážně názorově lišíme…“

Kdyby jen v tomhle, pomyslel si Michael.

„Asi nemá význam se o tom bavit…“ rezignovala Lisa a vlezla k Michaelovi do postele „Pojď, přitul se ke a polib mě, ať vím, že se na mě nezlobíš…“.

Zcela neochotně se k ní otočil. Musel se vážně přemáhat, aby ji vyhověl a alespoň letmo políbil na tvář, natož se vybičovat k nutnému objetí.  Vůbec neměl chuť být se svou ženou v těsném kontaktu. Těch pár vteřin mu připadaly jako věčnost. Už už začal dávat ruku pryč, ale Lisa byla rychlejší a než se nadál, seděla na něm a zahrnovala ho polibky. Nepopíral, že jejich vztah byl do značné míry založen na fyzické podstatě než na duševním souznění. Lisu měl dost rád na to, že s ní dokázal žít, ale nemiloval ji natolik, aby na Annu mohl zapomenout. Snad za celý rok neměl k sexu s Lisou takový odpor jako dnes. I přes to narážel na fakt, že je muž a tělo ho ve chvílích jako je tato zrazovalo. Naštěstí to bylo rychlé, Lisa se zase spokojeně usmívala a Michael mlčky zíral do stropu nad sebou. Snažil se ovládnout svůj zrychlený dech a zklidnit hlasitý tlukot srdce. Nemluvil. Lisa občas něco pochvalného na účet jejich milování pronesla, ale když ji manžel neodpovídal, pomalu upadala do spánku. Michael se zvedl z postele a šel se umýt. Nechtěl na sobě mít vůni své ženy, i když s ní běžně usínal v objetí. Sám nerozuměl svému chování, avšak věděl, že smýt ze sebe Lisin parfém bude to nejlepší řešení. Když se vrátil do ložnice, Lisa tvrdě spala. Bojujíc s určitou nechutí, který v něm sex s Lisou zanechal, se rozhodl odejít z pokoje. Oblékl se do sametových kalhot temně modré barvy a přes sebe přehodil lehký župan stejné barvy. Potichoučku se vykradl ven. Jeho kroky nemířily nikam jinam než do obývacího pokoje, kde se před hodinou loučil s Annou. Moc si přál, aby tam ještě byla. Úprkem kráčel za ženou svého srdce. Byl tak rychlý, že saténový župan plápolal všude kolem něj a odhaloval tak polonahé křivky Michaelova zpevněného těla. Zvlhlé pramínky vlasů mu tančily ve tvářích stejně, jak zbylé kapky vody po jeho krku. Srdce v jeho hrudi opět rozehrálo svou hlasitou serenádu, ale tentokrát to bylo jiné, než před chvílí S lisou v jeho ložnici…

Bos doběhl do obývacího pokoje a hledal ženu, za níž ho to táhlo. Byla tam. Se zavřenými víčky sladce odpočívala na pohovce u krbu. Až teď si mohl oddechnout úlevou, že se jeho plán vydařil…I když – tohle měl být celý plán? Ne, to určitě ne! Nerozmýšlel dlouho. Kousek od místa, kde ležela, si otevřel dveře do odhlučněné místnosti s klavírem, kam už Annu jednou vtáhl a teď se rozhodl udělat to zas. Bylo to jediné místo v domě, kde se nedalo bez karty, kterou vlastnil pouze Michael, dostat dovnitř ani ven. Pokoj byl upraven tak, aby zde mohl nehlučně hrát do dlouhých nočních hodin, aniž by kohokoli v domě rušil. Jenom tam měl vždy naprosté soukromí.

Po špičkách se doplížil až k Anně. Konečně na několik okamžiků v klidu prohlédl. Netrvalo dlouho a přepadla ho silná žádostivost. Drapl jí do náručí. Lekla se a než stihla vykřiknout, rukou jí zakryl ústa. Využil její rozespalosti a odvlekl ji do připravené skrýše. Strčil ji dovnitř, aniž by se ohlížel na to, jak drsným způsobem to udělal. Šlo mu hlavně o jedno – udělat to co nejrychleji a v tichosti, aby je někdo ani na okamžik nezpozoroval. Jakmile se zacvakly dveře, věděl, že teď pro změnu vše bude podle jeho scénáře, o němž odmítal smlouvat. Hlavou škubl do míst, kam dopadla Anna. Pohled, který se mu naskytl, ho donutil zalapat po dechu. Rozespale seděla na podlaze, kolena zkřížená před obličejem a její účes už nebyl z daleka tak uhlazený, jako po jejím příjezdu. Vlasy, částečně zahalující její obličej, se nepravidelně rozprostřely po jejích ramenou. Nešlo, aby si nepovšimnul krajkových lemů Anniných punčoch pod její sukní. Stejně tak mu neušlo ani vyčuhující ramínko podprsenky z pod elegantního svršku, který ještě před chvílí zakrýval vše tak, jak měl. Rostla v něm silná touha si ji bez okolků a na místě vzít. S vítězoslavným pohledem plným potěšení z jejího pokoření přistoupil až těsně k ní. Síla Michaelovy blízkosti se nedala přehlédnout. Anna si ladně zastrčila přebytečné vlasy za ucho a očima se pomalu vydala vzhůru po jeho těle, dokud se jejich pohledy neprotly.

„Micheli, tohle nemůžeš…“ povzdechla jsem si… „Nemůžeš si mě sem přeci jen tak zatáhnout a riskovat, že nás spolu někdo takhle uvidí.

„Tady doma jsem pánem já…A můžu tě ubezpečit, že nikdo…NIKDO…neví, kde jsi ty ani já. Můžeš křičet, jak chceš, ale nikdo tě neuslyší…“

„Co máš v plánu?“

Než jsem se stačila vzpamatovat, čapl mě za paže a neuvolňujíc svůj pevný stisk se mnou mrštil o stěnu.

„Chci alespoň něco z jediné ženy, kterou jsem kdy miloval…“ řekl rázně a lačně mi pravou rukou stáhl kus šatů tak, aby se co nejrychleji dostal ke krku.

„Bože, ty si se zbláznil!“ vykřikla jsem.

„Možná.“ Špitl natlačený celou svou vahou na mém těle.

„Michaeli! Proboha přestaň!“

„Vážně to tak chceš?“ špitl mi do ucha, až se mi vzrušením rozechvěly kolena. „Mám přestat?“ hlesl mezi hladovými polibky, kterými mi zasypával šíji. Pak mě živočišně kousl do ucha a já v ten moment věděla, že není úniku, a to ani z místnosti, ani z jeho sevření, protože moje tělo si nepřálo nic jiného než se mu odevzdat. Dlaněmi jsem sevřela jeho tváře a nasměrovala si jeho ústa na ta svá a spojila je ve vášnivém polibku, který mi hladově opětoval. Teprve teď se mezi námi naplno rozpálil tolik potlačovaný plamen rozkoše. Vzápětí mě chytil pod hýžděmi a vysadil na stolek u klavíru. Nedokázala jsem uhlídat své ruce, jenž náruživě shodily župan z Michaelových ramen, čímž mu daly přímo najevo souhlas s jeho ďábelskými úmysly. Potom už nečekal na nic, rychlými pohyby ze mě strhl šaty a s velikou opatrností spojil naše těla. Najednou to byl ten mně tolik známý Michael, plný něhy a lásky, kterou mě vždy zasypával. Plná vytouženého štěstí jsem se topila v jeho náručí.

 --------------------------------------

„Proč jsi to udělal?“ zeptala jsem s obavami v Michaelově sevření, když jsme leželi v těsném sevření na zemi pod klavírem.

„Nedokázal jsem si pomoct…“ špitl jemně, „myslel jsem, že je to všechno za mnou, ale jak jsem tě znovu viděl…nedokážu na tebe zapomenout, Chris…Anno…jak ti vlastně smím říkat?“ pousmál se. V Michaelových očích zářilo štěstí – stejně jako kdysi...

„Jak jen budeš chtít...“ odvětila jsem něžně a s láskou ho pohladila po vlasech. "Obě to jsou má jména, ale skoro všichni mě oslovují Anno." 

"Na to si budu muset zvyknout.“ Uchechtl se, když v tom se jeho výraz proměnil v obavách. „Uvidíme se ještě někdy?“

„Tohle po mně nemůžeš chtít...“

Sklopil oči a mlčel. Nic neříkal. Velice dobře chápal celou situaci, ale chtěl slyšet něco jiného. Něco, co ho nabije novou nadějí.

„Miku, víš…tohle…je to složité. Celá tahle situace. Postavení mé rodiny - ať chci nebo ne - s sebou nese velikou odpovědnost. Tak velikou, že jí musíš všechno obětovat. Soukromé zájmy každého z nás jsou upozaděny, ne-li přísně zakázány. Každičké tvé slovo se točí kolem naučených pravidel, rozhoduješ za celou zemi a jakékoli tvé gesto může mít dalekosáhlé důsledky. Ani nevíš, jak ráda bych ten čas vrátila zpět…ach Miku, kéž bych tehdá neutekla z domova. Mohlo být vše jinak. Žil bys šťastný život s Lisou a o mně bys nikdy neslyšel.“

„Nevím, jestli bych to tak chtěl. Žádná kdyby teď už nemůžeme řešit.“

„Já vím…a asi si to nikdy neodpustím…“

„Takhle nemluv.“ Ve snaze zabránit dalším bolestivým slovům mi přiložil prst na ústa. „Budeme se nějak vídat, určitě se to dá nějak zařídit..“

„Miku, tohle bys neměl dělat a ani o tom přemýšlet dál. Lisa je hodná a velice tě miluje. Nezaslouží si být obětí našich činů. To co se stalo před chvílí….“ Sklopila jsem oči, abych nemusela čelit síle jeho pohledu, „zůstane do konce života v našich srdcích. Ale bylo to naposled.“

„Já to tak ale nechci. Co mám udělat proto, abychom mohli být spolu? Pověz“ šeptl s velkou naléhavostí v hlase.

„Prosím. Zůstaň dál s Lisou a na mě zapomeň. Já ti nikdy nebudu moct nabídnout to, co ona. Milující domov, klid ani děti. Takhle bys sám přeci žít nechtěl. Já se nikdy nerozvedu, nikdy tě nebudu moct veřejně znát. Jediné, co ti můžu nabídnout, je to samé co teď, ale nevím kdy, kde ani jak. Přes den tě budu zapírat, v noci milovat, ale nikdy ti nebudu moct dát víc…“

„Nevím, jestli bych to vydržel…“ povzdechl si.

„Je to to jediné, co ti můžu nabídnout. Nevděčná i nebezpečná role milence budoucí královny…zvaž mou nabídku, ale buď opatrný. Je to nejvíc, co můžu nabídnout a nechci ohrozit tvé manželství, tvou čest a ani úspěšnou kariéru. Už tak se na sebe za tohle nebudu moct dlouho podívat do zrcadla...“