Kapitola 26.

Napsal Jeana (») v neděli 7. 2. 2016 v kategorii Králova dcera, přečteno: 676×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineentrevista270403-d.jpg

Všechny Vás po delší době zdravím :)

Doufám, že si hezky užíváte odpočinkové neděla a konečně se mi podařilo něco málo přiložit smile Moc se omlouvám, že mi to vždycky tak trvá, nějak nemám na nic čas. Děkuju, že čtete a nadále komentujete, i když se připomenu sotva jednou měsíčněsmile Jste prostě nejlepšíííí!!!!smile 

Příjemné čtení smile

Jeana

------------------------------

Ne, tohle se mi vážně nikdy nesplní…jsem já to ale hlupák, pomyslel si. Během několika málo sekund celou zprávu smazal. Pak vzal papírek s Anniným vzkazem. Ještě chvíli si ho prohlížel, než sáhnul do skříňky, kde ležel zapalovač. Pár škrty ho zapálil a nechal vzplát i drobný lístek s Anniným soukromým číslem, který držel v ruce. „Kéž bych tě nikdy nepoznal…bylas ten nejkrásnější sen ze všech…ale každá pohádka jednou skončí.“ Sledoval, jak oranžový plamen sžírá jednu číslici za druhou až do úplného konce, kdy se na zem sesypal jako černý sníh. To jediné zbylo z jejich společné naděje – prach…a slza kanoucí po Michaelově tváři.

------------------------------------ 

„Heleno?“

„Ano, Vaše Výsosti?“

„Nevolal mi dnes někdo na soukromou linku?“

„Dnes nikdo, Milosti.“ Každý večer jsem komorné pokládala jednu a týž otázku, na níž se mi stejně tak dostávalo obdobné odpovědi. Uplynuly celé tři týdny od doby, co jsem opustila Michaelův ranč a já jak malá holka každičký volný okamžik vysedávala vedle telefonu a silou vůle prosila, ať zazvoní. Vždyť mě tolikrát ubezpečoval o své lásce…určitě nemohl zapomenout. V posledních dnech jsem dokonce nervózně pročítala světový tisk a hledala jakoukoli zprávu o Michaelovi ve snaze ubezpečit se, že je v pořádku. Co když můj lístek s číslem někde ztratil? Už jsem tu zžírající paniku nemohla déle vydržet a sáhla po telefonu.

„Váš čaj na dobrou noc, Výsosti.“

„Děkuji. Dnes večer to bude vše, dobrou noc, Heleno.“ Povzdech plný bolesti deroucí se z mých úst mluvil jasně.

„Krásné sny, madam.“ Poklonila se komorná a po jejím odchodu se ložnicí rozprostřelo ticho. Ulehla jsem do postele, aniž bych oči odtrhla od telefonu. Srdce mi tlouklo závratnou rychlostí. Zhluboka jsem se nadechla a třesoucím se prstem začala vytáčet jednu číslici za druhou. Musela jsem se zbláznit, problesklo mi hlavou, když v tom se z druhé strany ozval ženský hlas: „Presley, prosím?“ 

-----------------------------------------------

„Haló?...Tak halooo?“

„Kdo to byl, Lis?“ zachraptěl Michael z poza dveří do koupelny. Stál polovysvlečený před zrcadlem a holil si tvář.

„Nevím,“ pokrčila nechápavě rameny „asi omyl. Navíc takový divný číslo, podívej.“

„An….Ani netuším, kdo by to mohl být.“ Opravil se vzápětí doufajíc, že Lisa nezahlédla výraz v jeho tváři. Moc dobře věděl, komu patří číslo volajícího. Přál si, aby ho zapomněl, ale opak byl pravdou. Proč jen její číslo nedokázal vymazat ze svého podvědomí? „Asi to nemusíš nijak řešit, Liso.“ Pronesl rázně, když si otřel obličej od holicí pěny. Při odchodu letmo políbil manželku na tvář. „Ještě si skočím něco zařídit, sejdeme se za hodinku na obědě, ano?“

„Ok, drahý…budu se těšit.“ usmála se Lisa a manželův polibek opětovala.

Když Michael opouštěl ložnici, krk se mu stahoval. Začal panikařit a nevěděl, co dělat. Dusící se láska uvnitř jeho samého jej nutila, ať neváhá a okamžitě volá zpátky. Jenže něco si tehdy při rozhovoru s Bobbym vyjasnili. Kdyby povolil, zklamal by sám sebe. Co víc? Musel by znovu začít od nuly. Anninu tvář by vídal vteřinu co vteřinu před sebou, cítil by vůni její kůže a sílu vlhkých polibků, kterými ho zasypávala. Bože, co mám dělat? Já už takhle dál žít nemůžu!! Svižným krokem vyšel z domu neznámo kam. Jeho zoufalost mu vhrnula slzy do očí. Miloval ji. Tolik Annu miloval, že by pro jejich lásku všechno obětoval. Ale nikdy ji nemohl mít. Nešlo udělat krok zpět. Jednou se rozhodl a musel vytrvat. Společná budoucnost byla pouhou iluzí, jíž si ve společném objetí namlouvali. Uvědomil si, že mohou být šťastní pouze jeden bez druhého. Sedl si do trávy pod stromem a koukal nepřítomně před sebe. Z očích mu kanula jedna slza za druhou, které nechal bez setření stékat po svých tvářích. Ano, tu čtyřdenní návštěvu královského paláce přečkám, a pak už ji navždy vymažu ze svého srdce.

Asldkjfla

-----------------------------------

„Vítejte, paní Taylorová!“

„Oooo Wayne! I vy jeden kluku ušatá, díky za pěkné přivítání! Už chybí jen ohňostroj a striptéři.“ Zvesela se pozdravila postarší elegantní dáma, která právě vystoupila s černého rolls royce. „Tak ven s tím, kde zas lítá ten rošťák, že mu ani nestoujím za přivítání?“ uchechtla se.

„Vyrazili si s Lisou do města. Každou chvíli by měli přijet.“

„S Lisou?“ tvářila se překvapeně. „Michael něco žehlí?“

„Proč by měl?“

„No…že ji po dlouhé době někam takhle vyvez…to mu není moc podobný…“ zavrtěla hlavou.

„Ha, už jsou tady!“ zvolal a ukázal prstem k limuzíně, jež pomalu zajížděla na parkoviště u Michaelova domu. Auto ještě ani nezastavilo a Michael už otevíral dveře.

„Liz!!“ volal Michael plný radosti , že po dlouhé době opět vidí svou velkou přítelkyni. Než se stačila vzpamatovat, doběhl až k ní a vší silou jí objal.

„Opatrně, ty jeden blázne. Už nejsem nejmladší! Nemusíš mě rozlámat na milion kousků.“

„Ach Liz! Tolik jsi mi chyběla!“

„Ještě aby ne!“ smála se.

„Ale Liz…“ pokáral Michael svou přítelkyni a vtiskl ji přátelský polibek do vlasů.

„Miku? Bude to ještě dlouho trvat?“

„Hmmmm…“ šeptl na znamení souhlasu. Byl tak nadšený z jejich shledání, že ani na okamžik nedokázal uvolnit Elizabeth ze svého objetí.

„Tímhle tempem budu do 10 minut bledá jak Lenin.“

„Promiň, promiň…“ vyděsil se. „To jsem nechtěl. Jsi v pořádku? Neublížil jsem ti?“

Nad jeho slovy se Liz jen hlasitě rozesmála a nechápavě kroutila hlavou: „Ale kdeže…“ V tom zaregistrovala drobnout brunetku s plnými rty, jak se k nim zvolna blíží: „Aaaa, Liso, jak se daří?“

„Ahoj Liz. Skvěle jako vždy. Byli jsme na výletě ve městě, Mike mi na tu korunovaci, co nás čeká za pár dní, koupil nádherný náhrdelník, podívej!“ A aniž by čekala na jakoukoli zdvořilostní výzvu, vsunula před Elizabethu otevřenou semišovou krabičku s blýskajícími smaragdy zasazené v broušeném sklu.

„No, ten teda je…fuu..Miku, dal jsi do zástavy Neverland?“

„Ve finále nebyl tak drahý,“ bránila se Lisa, „ten obchodník to Mikovi dal ze známosti za pouhých 150 000 dolarů.“

„150 000 dolarů?“ zalapala Liz po dechu: „Cos mu udělal Miku?!“

„Nic, co bych mu měl udělat? Byl velice milý. A důležité je, že má Lisa radost.“ Pousmál se a vtiskl své ženě polibek na její smyslně rudá ústa.

„Ještě aby neměla.“ Procenila si pro sebe Michaelova přítelkyně. Naštěstí ji ani jeden z nich ji v ten okamžik nevěnoval pozornost.

„Půjdu si něco dělat dovnitř, ať si taky máte čas v klidu popovídat.“ Rozloučila se Lisa s úsměvem, ještě jednou políbila manžela a odebrala se do domu. Naopak Michael s Elizabeth zamířili na terasu, kde si na křesle ve stínu stromů užívali vůni šálků černého čaje.

„Je to opravdu nádherný kus práce....“ pochválila Liz Michaelův dar manželce. „Takže jste zase zadobře?“

Michael mlčel, jen s jistou vyčítavostí hleděl do Liziných očích. Velice dobře si uvědomovala, že svou otázkou rýpla do vosího hnízda. Pomalu upíjejíc svůj čaj čekala na Michaelovu reakci. Když se ji nedostávalo odpovědi, odložila nedopitý hrnek zpět na stolek po své pravé straně. Její záměr vyprovokovat Mika k dialogu o jeho vztahu s Lisou se vydařil, nyní nastala fáze dvě:

„No co co. Nekoukej na mě tak. Oba víme, že to co se mezi vámi poslední dobou odehrávalo, nesvědčilo ani za mák o lásce, kterou jste si oba vysnili…“

„Víš, dost jsem nad tím přemýšlel, a Lisa je pro mě ta pravá. Jsem si tím jist.“ odvětil ji s klidným hlasem Michael. Bohužel pro něj, Liz ho znala až moc dobře a moc dobře věděla, jak si při dialogu zakládá na očním kontaktu. Teď ji ho ale nevěnoval. Oči měl sklopené do šálku s čajem.

„A tohle jsi vyškrábal kde?“ napomenula ho i s ironickým úšklebkem přítelkyně.

„Jak kde?!“ Odvětil důrazně a jeho hlas začínal nabírat na síle. „Je to má žena a já ji mám rád. Zaslouží si, abych se podle toho k ní choval a rozvíjel náš vztah. Navíc nám to teď dost klape, dokonce se bavíme o rodině…“

„Ale Miku!“ mávla rukou Liz snažíc se dát najevo svůj přímý nesouhlas. „Bulíky věš na nos někomu jinýmu, ne mně! Tvá snaha zachránit manželství je víc než ohromná, ale zelenýma kamínkama na drátku to nezachráníš. Lisa je z tebe paf, o tom žádná, ale ty jsi pořád zamilovanej do Anny…“

Annino jméno byla rána přímo do zacelující se jizvy v Mikově srdci. Teď ztratil svou pověstnout sebekontrolu a bez mrknnutí oka udeřil pěstí do stolku před sebou. Nekontrolovanou rychlostí se z jeho úst vydral nával plný emocí: „Její jméno už přede mnou nikdy nevyslovuj!!“

„Ale jdi ty! Oba víme, že je to pravda.“

„Není…už ne.!

V tom Lize zatrnulo v zádech. Nemohla si nevšimnout chvějících se slz v Mikově očích: „Co se stalo, Michaeli? Co mi to nechceš říct?“

„Nic! Co by se mělo stát?! Prostě to skončilo…A neexistuje možnost to zvrátit.“ V hlase plném zlosti se začalo coobjevovat ještě něco jiného než vztek...byla to tolik potlačovaná bolest, která znovu vybublávala na povrch.

„Chápu, že je to…“

„Prostě to skončilo!“ okřikl ji. „Ona má svůj svět a já svůj…Byla to jen hra, útěk z nudy – a já byl příjemnou zábavou. Miloval jsem ji, to ano. Ale nikdy bysme nemohli být spolu. Dokonce mi nabídla, abych se stal jejím milencem…“ při posledním slově se směšně uchechtl a odvrátil hlavu od Liz sedící naproti.

„Všechno?“ Zeptala se s pozvednutým obočím. Po několika vteřinách Michaelova mlčení přišel její čas: „Tak podívej. Nevím, co z tebe mluví víc – jestli bolest nebo jistý umělcův egoismus. Nikdy jsi nebyl zvyklý na to, že bys byl zamilovaný nebo spal se ženskou, co by tě společensky i v očích veřejnosti převyšovala. A to nemluvím o jejich projevech, charismatu, inteligenci a tak dále. Vždycky jsi byl zvyklý na to, že jsi byl středem vesmíru ty a jim jsi projevoval úctu tím, že ses na ně jenom podíval – TY – Michael Jackson…no a ejhle, máme tu problém! Objevila se holčina – dokonce o 13 let mladší než ty - která má všechno z toho, co jsi doteď nikdy nepoznal a co hůř? Má tě absolutně na háku…nikdy to žádná nedokázala, jen ona.“ usmála se mile ve snaze odkrýt svému nejlepšímu příteli pravdu o jeho pocitech. „Pořád jsi toho názoru, že ta pozice, kterou zastáváš, je správná?“

Odvrátil zrak a se zatnutými zuby koukal do země. „Zástáváš se ji?!“ zachroptěl pln hořkosti nad jejím uvažováním.

„Ne, ale za tu dobu, co jsem ji i jejího otce stihla poznat…nemyslím si, že by to byla jen hra. A ano, nemůže ti nabídnout jinou roli než mileneckou, pro kryndapána, vždyť je to dědička španělského trůnu! Prober se, přeci. Jestli ji miluješ, tak není co řešit a běž do toho! Chápu, že se k tobě Juan nezachoval úplně dle pravidel, ale nemohl jinak. Jejich rodina je jediné, co mají, uvědom si to. Musí držet při sobě. My dva jsme svobodnější než kadý z nich.“

„Liz, to nejde… i kdyby to, co mi tu říkáš, byla pravda, nemůžu riskovat život, jméno ani kariéru.“

„A tohle ti zase do hlavy nakecal kdo?“ na svou otázku nedostala odpověď. „Hele, brouku, koneckonců, mně je jedno, jak se zařídíš, jen chci, abys jednal podle svého uvážení a nenechal se nikým oblbovat…nechci nic jiného, než abys byl šťastnej. Jak jsi vůbec zvládnul jejich návštěvu?“

„Vždyť víš…“ špitl, „za pár dní letíme do Španělska na Anninu korunovaci. Její manžel nás osobně pozval.“

„Bylo to pro tebe těžký, viď?“…zase mlčel. „Stalo se mezi Vámi něco?“ ani tady se Liz nedostalo víc než jen Mikova ztěžklého povzdechu a rezignovaného kroucení hlavy. To bolestivé ticho přetly až jeho tekoucí slzy.

„Ach Miku, zlatíčko moje, pojď ke mně.“

Michael se nenechal dlouho pobízet a vtulil se do Lizina náručí, kde se nechal utěšovat od tíživých emocí, které ho noc co noc budili ze spánku. „Spali jsme spolu…“ šeptl mezi tichými vzlyky.

„Myslela jsem si to…“ hlesla uklidňujícím hlasem nepřestávajíc ho hladit po vlasech.

„Nevím, co dál, Liz, víš?“

„Miku...“ šeptla a z těžka se nadechla, „každý máme svá tajemství. Chtěla jsem se toho vyvarovat, ale když vidím, jak se cítíš, rve mi to srdce. Svěřím ti teď něco, co nikdo neví a ani vědět nesmí. Slíbíš mi, že to nikomu nepovíš, viď?“ Slib utvrdilo Mikovo jemné kývnutí hlavy, kterou měl odevzdaně položenou na Lizině klíně. „Jistě pamatuješ na Annina otce, že ano?“ Na chvíli se odmlčela, aby si dodala sílu a nervózně začala: „Známe skoro se 35 let...troufnu si říct, že jsem s ním nezažila o nic míň, než ty s jeho dcerou.“

Během vteřiny Michael vystřelil z Lizina klínu a pohleděl ji nevěřícně do očí: „Ty...tys...vy...“ V šoku ze sebe nedokázal dostat kloudnou větu. Zíral na Elizabeth ve snaze pochopit, co mu právě svěřila. Ta se na něj jen mile podívala a z hluboka si povzdechla: „Ano, přesně tak. Milovala jsem ho k zbláznění od první chvíle, co jsem ho potkala. Ale jak sám říkáš - naplnit lásku mezi dvěma lidmi z dvou tolik odlišných světů je prakticky nemůžné...Ach...je to neuvěřitelný pocit se po tolika letech někomu svěřit s tím, co mě pronásledovalo po většinu mého života.“

„Ty a...Annin otec? Probůh Liz, proč jsi mi to nikdy neřekla?“

„Ze stejného důvodu, proč jsi ty nikdy nikomu neřekl o sobě a Anně..“ usmále se mile. V její tváři panovala úleva. Konečně někdo z blízkých zná její pravou minulost.

„Jak...pověz...pověz mi váš příběh, Liz.“ Výraz v Michaelových očích se jak lusknutím prstů změnil a dychtil poznat Lizin pravý příběh, v němž se tolik toužil nalézt.

„Náš příběh...“ ušklíbla se. „Je toho tolik...zkusím to nějak zestručnit...Poznali jsme se na bále během jedné z velkých španělských oslav, kam jsem tehdy těsně po premiéře Kleopatry zamířila se svým bývalým. Doteď si vzpomínám na Juanovy upřené oči, když mě zdvořilostně políbil na ruku. Ach ano..můžu ti říct, že to byla láska jako trám, alespoň z mojí strany. Nedokážu říct, nakolik mě miloval a nakolik obdivoval, ale svou náklonost mi projevoval vždy a všude, když jsme měli možnost spolu strávit pár chvil o samotě...Jeho svatbu s Marií jsem nesla hodně špatně, ale postupně jsem pochopila, jak to u nich funguje. Věř mi, Miku, v tom by nechtěl žít nikdo z nás. Dodnes se vídáme, ač už je náš vztah ryze přátelského charakteru. Je úžasné, že i po všech těch letech mi posílá růže k narozeninám a když se vidíme, jsme schopni si povídat dlouze do noci. Upřímně, je to jediný člověk v mém životě kromě tebe, se kterým mě toho tolik pojí...A když jsem tehdy zjistila, že ta dívka, co tady před pár lety pracovala a do které ses tak zamiloval, byla jeho dcera, přišlo mi neuvěřitelné, že dva lidi na celém světe, kteří se paradoxně tak dobře znají, může potkat stejný osud u jedné královské rodiny...To mi doteď hlava nebere.“ Poté se podívala na Mika a dala mu mateřsky ruku na rameno. „Chci, abys věděl, že v tom nejsi sám. Vím, jak za tebou Juan byl. Přisahám ti, že jsem o jeho plánech nevěděla. Ale za několik týdnů po tom jsme se sešli a můžu ti říct, takhle špatného jsem ho nikdy neviděla. Litoval, jak se k tobě choval. Proto ti říkám, nesuď je tak, jak bys soudil druhé. Oni jsou na jiném levelu. Juan je králem Španělska a bránil vše, co má. Dítě i svou zemi. Anna je jeho následovník každým coulem. Nemůže dovolit, abys ji zamotal hlavu a ona se všeho kvůli tobě vzdala, proto volil jednání, jaké volil. Věděl, že stačilo málo a mohl přijít o všechno. Do toho děvčete vkládá všechny naděje. O to víc, když sama vidím, že mladší Adriana – při vší úctě k ní – se honí se za chlapama, kteří ji bez vyjímky pro její vzhled i postavení nadbíhají, stará se především o svou vizáž a i když by chtěla na rozdíl od Anny vládnout, sám si asi umíš vzhledem k jejím zájmům představit, jak by to dopadlo.“

„Takže mi chceš říct, že...“

„..že by ti Juan nikdy neřekl to, co ti řekl, kdyby se nebál Anniných citů k tobě, které mohli ohrozit to, co budoval... Slyšíš dobře, ta holka tě miluje, jsem o tom přesvědčená...A myslím, že to tak vnímá i Juan.“

„Ale nikdy mi to neřekla, takže nemám jediný důvod věřit pouhým domněnkám...“

„Ano, zlatíčko, neřekla. Nikdy ti to neřekne, dokud bude tam, kde je. Mně to Juan taky nikdy neřekl, i když to bylo více než jasné. Myslím, že největší projev její lásky je to, zě si tě při svém postavení chce pouštět pod sukni a trávit s tebou veškerý čas. Opravdu je nemůžeš brát stejně jako nás. Navíc jsem s Annou minulý týden mluvila...“

„Cože jsi s ní?!“ vyhrkl ze sebe.

„Mluvila...strávila jsem na dva dny v Madridu, když jsem jela na charitu do Říma...a při té příležitosti jsem s Annou strávila pár chvil o samotě. Byla milounká jako vždy, ale moc do úsměvů ji nebylo. Spíš se jí chtělo plakat...sice nic neřekla, ale bylo vidět, že ji chybíš. A Moc. Albert je docela fajn, ale tebe ji nevynahradí.“

„Liz...víš co mi tu teď říkáš?!“ opřel si lokty o kolena a zhroutil svou tvář do dlaní snažíc se potlačit nový nával slz.

„Není to lehké, já vím. Ale musel jsi to vědět. Pamatuj, že ať se rozhodneš, jak se rozhodneš, budu za tebou stát. Jsem tu pro tebe. Dělej to, co ty sám vyhodnotíš jako nejlepší rozhodnutí. Vyprdni se na názory lidí kolem sebe…ti tvůj život nežijou. Těch pár dní v Madridu se neboj, budu tam taky. A teď pojď, ukáž mi tu malou lamičku, co ti minulý týden přivezli.“ Usmála se Liz a políbila drahého přítele do vlasů.

 ---------------------------------

Místností se rozezněl klapot Lisiných podpatků. V ruce držela pár fotek s Michaelem, které chtěla zařadit do společného alba. Zase byla šťastná. Michaelův splín je opustil a zase si naplno užívali své lásky. Lisa se zastavila se před zaplňenou knihovnou ze dřeva, která svou výškou sahala téměř až ke stropu. Natáhla se pro bílé album kousek nad hlavu. Avšak nešikovně strhla i desky s nezařazenými fotkami, a ty se v mžiku rozsypaly po zemi.

„Ach jo..“ povzdechla si. Položila bílé album na zem vedle sebe a začala sbírat popadané fotografie. Když namátkou projela některé obrázky - především pak ty se spoustou žen v Michaelově blízkosti - došlo ji, že tyhle fotky neměla nikdy vidět. Jenže když teď měla tu možnost, neodolala. Toužila poodkrýt zase něco víc z Michaelovy minulosti. Se zájmem si prohlížela jednu fotku za druhou. Dost z těch žen znala. Madonna, Brooke, Tatiana, Diana Ross, Pamela...každá z nich se ať tak či ona tetelila v Michaelově náručí. V tom ale její pohled ustrnul na jedné, která ji nutila natáhnout se blíž. Sálalo z ní něco magického, co vysoce převyšovalo všechny ostatní fotografie Michaelových lásek. Opatrně ji uchopila dvěma prsty a pomalu si ji přitáhla k sobě. Okamžik si ji se zamhouřenýma očima prohlížela a přemýšlela, koho Lise ta dívka v Michaelově objetí připomíná. Oba tam vypadali neuvěřitelně šťastně! Jak nádherný den to musel být. Drobná brunetka seděla na dřevěném rámu mezi květinami jejich terasy a do její zdvihnuté tváře směrem k nebi dopadaly paprsky světla. Oči měla zavřené, ale smích v její tváři jasně vypovídal o blahu, které prožívala v Michaelově láskyplném sevření. Tiskl se k ní, jak kdyby o ni nikdy nechtěl přijít. Rty měl zabořené do dívčiných rozpuštěných vlasů, ale i přes to nešlo nepostřehnout, jak velkým množstvím citů ji zahrnuje – úplně jinak, než všechny ty ženy na ostatních fotografiích. Co hůř? Ani Lisa nebyla vyjímkou. Cítila, jak v ní vzrůstá žárlivost a vztek. To všechno k dívce, již znala jen obrázku. Ještě jednou si prohlídla její tvář snažíc se sama sobě zodpovědět nekončící nával otázek. V tom se vyděsila...

„Pane Bože!“ vyhrkla nad neuvěřitelností situace. „To snad ne! To ne!!!....Ježiši Kriste, to nemůže být pravda!!!“ Rukou si zakryla zhluboka rozevřená ústa ve snaze vstřebat Michaelovo tajemství. Připadala si, jak když se topí uprostřed oceánu. Najednou všechno pochopila. To podivné Michaelovo chování, které nastalo od momentu, co měl královský pár navštívit jejich dům. Všechny ty nálady, výbuchy vzteku, netečnost i ignorace... teď si zpětně uvědomovala důvody Michaelových reakcí. Najednou viděla vše, čeho si v první chvíli nevšimla – ty propalující pohledy, které Anně věnoval. Ach bože, ty pohledy! Tak hladově si ji prohlížel! Pln touhy sledoval každý záhyb na Anniných šatech a ona si toho vůbec nevšimla! Jak jsem mohla být tak slepá?! A za pár dní je korunovace...znovu se uvidí! Musím něco udělat, ale co? Kdyby Michael zjistil, že se přehrabovala v jeho osobních věcech, v tu ránu by mezi nimi byl konec. A to se nemůže v žádném případě stát! Naopak co když je to dávno pryč a jen si teď něco nalhává? Dobře, dobře. Klid. Chovej se racionálně. Co bylo, bylo, ale nikdo přeci neříká, že ten vztah mezi nimi pořád trvá! Uvidíme, co ukáže Madrid. Podle toho se zařídím dál.

--------------------------------------- 

„Ta cesta teda utekla, viď zlato? Ani jsem se nestihla pořádně prospat. Musím vypadat strašně.“ postěžovala si rozespalá Lisa, když letadlo dosedlo na soukromou runway madridského letiště.

Michael se otočil na svou rozčepýřenou ženu a věnoval ji sladký úsměv, načež ji vzápětí něžně políbil na pomačkanou tvář: „Ale vůbec ne! Jsi překrásná..“ šeptl a podal ji lehký černý kabátek.

„Liso, neber si od něj všechno, co ti dává.“ zasmála se Liz sedící naproti manželské dvojici. „Španělsko je teplejší než L.A., tady fakt sníh nehrozí.“

Kyselý výraz, který své starší přítelkyni Michael věnoval, obě ženy od srdce rozesmál.

„Když on se o mě tak krásně stará, Elizabeth.“ zastávala se rozesmátá Lisa svého manžela.

„To je v pořádku, Liso, jen ať se stará! Jen by se mohl starat i svou starou, ale stále sexy kamarádku. Podívej, jak jsem dopadla! Mně ani ten klobouk nepodá....Oh, díky Wayne!“

„Vždy k službám, madam!“ pousmál se šéf Michaelovy osobní ochranky.

„To je panečku gentleman! Z toho si vem příklad, Miku.“

„Vy jste se na mě všichni domluvili, to je nefér!“ hájil se v legraci osočený Michael. Každý na palubě si užíval skvělé atmosféry, která tu vládla. Smích rozléhající se po palubě letounu byl toho pravým důkazem. Klid před bouří?

Tumblr-nhgeiurf3n1ruw5mdo1-1280_2

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Zuzy z IP 84.16.113.*** | 7.2.2016 17:52
Miku, je to tak jak ti řekla Elizabeth. tušila jsemjejí aférku s otcem Anny..  koneckonců, krášnější Klepatru by nenašel.. ale ta mrcha Lisa, jako, teď bude stíhačka s rychlosti mach2 smile Miku, tu jen tak nesetřeseš, leda by ti Eli trochu pomohla, skorpo se bojímpomyslet jak ta návštěva dopadně i když jednu krunovanou hlavu vidím a to je Lisa, je to totiž korunovabá bůůů s rohama !!!smilesmilesmile
Kačka z IP 94.113.229.*** | 7.2.2016 23:39
Aaaaah smile
pokaždé když objevím novou kapitolku je to v momentě kdy to vůbec nečekám a o to větší ta euforie vždy je smile ale k dílku smileno bravurní jako vždycky, úžasné krásnésmile. Ty tak dokonale popisuješ ty scény, že to vždy před sebou vidím úplně živě a dokážu si představit každý výraz ve tváři!  Liz je skvělá a vysvětlila mu to perfektně. Jen tedaa....klid před bouří?  No..očekávám docela smršť hromů a bleskůsmile né že bych jim to přála,  ale bojím se, že Lisa bude pěkná stíhačka. Ledaaa by se tam někde zašila s Bertíkem a Mike by měl volné polesmile no too by bylo žůžo smile
Simoňka z IP 85.237.234.*** | 14.2.2016 21:42
Joooj, načo už len Lisa kuka fotky, kktore nemá?! To bude pruser! Bodaj by na korunovaci niekde skolabovala aby Mike mal voľný priestor. Nechcem byť hnusna, ale Lisu nemusím ani v poviedke  ani v živote. Prosím nech sú Mike a Anna spolu a nech ta búrka je búrkou vášne a nech sú z toho dáke detičky. <3 dúfam, ze ďalšia kapitola bude čoskoro.

PS: prepáč mi chyby a preklepy
Anna-Marie z IP 89.103.202.*** | 29.2.2016 15:42
prej: Michael něco žehlí? smile přesně sedlo!! já Elizabeth Taylor prostě miluju ♥ a tuhle povídku taky, jsem po přečtení každého z dílů tak plná emocí ♥ zbožňuju tě, kočko ♥ Když není  kudy kam, Elizabeth pomůže! ale co teď Lisa bude provádět, toho se bojím snad ze všeho nejvíc smile Miku, najděte si s Annou konečně společnou cestu! smile


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a třináct