Tak zlatíčko, je možné, že jsem to vážně zvládla? Vážně jsem všechno, co jsem zaspala za dnešek přečetla a okomentovala? Ono s tou tvou povídkou to je pro mě za odměnu, protože je taaak mooc nádherná.
Dojemný, emotivní příběh sepsaný tou nejjemnější rukou. Jsi skvělá Jeano, děkuju! ♥ Miluju taky ty malé detaily, vzpomínky i situace, které příběh odlehčují - třeba Sandřina žádost o rohlík.
Každopádně druhá půlka dílu je srdcervoucí. Tak, jak to umíš. Z Michaela vyhrkla žárlivost a teď, když za svou milou vtrhl se snad konečně všechno vyjasní. Reagují už na sebe jinak, ale stále v nich cítím to, co se dělo před lety, tu lásku, dvoření, zasněnou minulost. Jeano děkuji za povídku, za díly, za příběh! Těším se na další díl, budu čekat, slibuju.
