Zab mě, Jeano! Ale i když jsem ti v minulé kapitole psala, že se na další kapitolu vrhnu zítra, nedalo mi to. Prostě jsem musela a četla jedním dechem. A řeknu ti to asi takto...to, že se v kapitole Mike vůbec fyzicky neobjevil mi překvapivě až tolik nevadilo. Prostě mě to bavilo i bez něj....A jak jsem četla dál a dál, tak jsem říkala, že ONA miluje jeho, ON miluje ji...tak kde je sakra problém. Jenže to by Anna nemohla být tou, kterou je a žít v rodině, ve které žije. Ale osud to prostě vyřešil po svém. Byť jsem pro Annu chtěla Michaela (což se mi snad i splní
) , tak Albertovi jsem takový konec nepřála. Totálně jsi mi vyrazila dech. Tahle povídka má neuvěřitelné grády!
Je v ní tolik emocí...někdy se nasměju, jindy se zasním a jindy se mi málem až chce brečet.