Dívka od vedle...

Nadešel čtvrtek. Bylo po desáté hodině dopolední a já se hnala do nemocnice, abych stihla ještě něco dřív, než dorazí Michael. Dnes tu bylo obzvláště rušno. Proplétala jsem se mezi houfy nemocných pacientů čekajících na své ošetření. Mířila jsem si to přímo k výtahu, když v tom se za mnou ozval hlubší černošský hlas muže mně velmi dobře známého. číst dál

Prohlídku po domě jsme zakončili v zahradě na houpačkách a povídali si až do pozdních večerních hodin. číst dál

Nevím proč a ani jak se to stalo. Stále jsem měla hlavu položenou na Mikovi, který  s citem vískal mé vlasy. Levou ruku jsem bezmyšlenkovitě obtočila kolem Mikova pasu a nechala se unášet kouzlem okamžiku. Jeho reakce mi vyrazila dech - věnoval mi letmý polibek do vlasů. Škubla jsem sebou a vytrhla se z jeho objetí. Jenže jakmile jsem spatřila to prázdno pod námi, z úst se mi vydral výkřik a rychle jsem se stulila zpátky do Michaelovy vroucí náruče. Jako bych cítila, že ta jediná mě ochrání. Po celou dobu se usmíval a já mu mlčky hleděla do mandlových očí, které mě nepopiratelně vábily. Tak moc jsem ho toužila políbit.  číst dál

„Mel?“ šeptl. Pootočil se na bok a opřel o levý loket. Cítila jsem, jak jak mi jeho oči visely na holých zádech a odkryté šíji, i když jsem nechávala po celou dobu zavřené oči. číst dál

„Neutíkej...“ Uvěznil mě ve svém náručí a já ze samého vzrušení přestala dýchat. Hleděl mi do očí, mile se usmíval a rukou mi z tváře odstraňoval mokré neposlušné pramínky vlasů, které mi dával za ucho. „Víš, po čem mé srdce touží?“ číst dál

Popadla jsem koně a vyběhla s nimi ven. Michael tam ještě stál a prohlížel si krajinu obklopující otcův ranč. číst dál

„No jo, no jo, já vím, je sobota..." Najednou mi to došlo: „SOBOTA! Bože, já zaspala" napadlo mě při pohledu na hodiny a rychle jsem vyběhla z postele. „10? Tolik hodin. Bože!!! Taťka bude pěkně naštvanej." Hodila jsem na sebe první co mi přišlo pod ruku a letěla na statek. číst dál

Seděla jsem ve své kanceláři místní nemocnice a pročítala si Michelův chorobopis. Získat jeho osobní spis byl téměř nadlidský výkon, ale podařilo se. Bylo něco málo před 11tou hodinou. V tom se ozvalo zaklepání na dveře... číst dál

"Doktorko Greyová, doktorko Greyová.. máme tu kolabs, adresa: Ranč 5225 ulice Figueroa Mountain, Santa Barbara, Kalifornie 93441" ozvalo se z vysílačky. číst dál

"Auuuu... Macu! To nebyl nejlepší nápad." Zaúpěl Michael a podíval se na svůj kotník, který mu pomalu ale jistě natékal. číst dál

Michael a Mac se vrátili s docela velikým zpožděním. Když vešli do kuchyně, seděla u stolu v místnosti menší žena plnějších tvarů. Její jméno bylo Sue. Michael na ní nedal dopustit. V mnoha ohledech mu připomínala matku, kterou velice miloval. číst dál

Mé jméno je Melanie.. I když já i moje celá moje rodina pocházíme z Evropy, žiji již 18 let ve Spojených státech. Když mi bylo pět let, otec se rozhodl opustit své původní zaměstnání a spolu se mnou a mojí matkou se přestěhoval do Kalifornie za vidinou lepšího života. Od mala mi říkával : "Pamatuj, každý sen se může stát skutečností." Netrvalo dlouho a otci se začalo v nové zemi dařit. Později si založil vlastní vytoužený statek a zkoupil okolní polnostmi o rozloze 300 ha nedaleko malého městečka Los Olivos. Když mi bylo 13 let, otřásla mým životem smrt milované matky, která tragicky zesnula po pádu z koně během sezonních prací na farmě. Od té doby se otec uzavřel sám do sebe a naprosto změnil svůj přístup k životu. Začal mě vychovávat v jiném duchu a toužil ze mě udělat statkářské děvče, což se mi s postupujícím věkem zamlouvalo čím dál méně. Navíc ze strachu, že by mohl přijít o to poslední, co mu v životě zůstalo (statek a dcera), mi zakazoval chodit do školy a stýkat se s kamarády. Únik z reality jsem si našla v knížkách. Každý volnější den, kdy na statku nebylo tolik práce, k nám chodili soukromí učitelé. I přes otcovu nelibost jsem nastoupila na gymnázium v L.A. a později na VŠ do NY. Ačkoliv jsem po jejím skončení stále jezdila otci pomáhat na farmu, našla jsem si práci v Santa Barbaře nedaleko Los Olivos. Při mé poslední návštěvě mě otec informoval, že statek v našem sousedství prý zakoupil nějaký bohatý Američan... číst dál