Dívka od vedle...

Tak zlatíčka a je to tu Zas další scelující díleček do povídky... Omlouvám se za ty časový prodlevy, ale nějak to teď časově nezvládám. Snad bude líp Myslím na Vás a miluju Vás, číst dál

Dlouho jsem přemýšlela, jestli vám sem mám dát obrázek Mel nebo ji nechat čistě vaší fantazii... Ale jelikož teďka nepíšu, tak vám ji přecejen jako malou cenu útěchy dám, ať se máte nač těšit číst dál

Tak...a je to tu...dlouho slibovaný dílek opět spatřil světlo světa Je trošinku delší, ale bohužel jsem to tak musela udělat, jinak by utekly souvislosti. Tak snad u toho čtení neusnete  číst dál

Taaaak...lásky moje. číst dál

Zlatíčka moje, musím říct, že dopsat dneska tuhle povídku, jak jsem Vám slíbila, bylo (vzhledem k tomu, že jsem se vrátila v půl 9 večer ze školy) neskutečně těžký:-( Takže abych vám zpříjemnila tenhle šílenej den (viz soud s Murrayem) a dodržela alespoň něco málo z toho všeho, rozdělila jsem tuhle povídku přibližně do dvou částí, ale nebojte, v pátek odpoledne dodám zbytek:) číst dál

Všichni jsme se přesunuli dovnitř, zpátky do sálu, kde v tuhle dobu již pulsovala párty rozjetá na plné obrátky. Uprostřed parketu tancovalo několik skupinek Michaelových spolupracovníků a přátel, jen někteří posedávali u baru či u stolů. Sálem se rozezněla líbivá píseň. číst dál

Zprvu se jeho ústa jen lehce dotkla těch mých. Jako by se bál, že se rozplynu v mlze podobně jako víly z pohádek. Přitáhl si mě ke svému pevnému tělu a já opět ucítila tu omamnou vůni, která se mi vtiskla do kůže při našem prvním polibku. Ale tentokrát to bylo jiné. Žádná nedůvěra, žádná pracovní zásadovost, pouze my dva a touha, která nás od prvního setkání spojovala. číst dál

Když jsme dosedali na runway, Michaelo letadlo už dávno stálo na letišti. Všude kolem něj byl houf novinářů a nadšených fanoušků, kteří vykřikovali Michaelovo jméno. číst dál

Tak a je to tady. Dneska s Michaelem odlétám na jeho světovou tour. Na jednu stranu se hrozně moc těším. Poznám tolik nových míst, setkám se se zajímavými lidmi a hlavně, poštěstí se mi to, o čem spousta lidí jen v duchu sní – vidět bohem milovaného génia při práci. Už jsem měla to štěstí poznat ho blíž. Ale přiznám se, nikdy jsem ho ještě neslyšela zpívat, natož to jakkoliv vystupovat. Přece jen jsem ale nemohla dospat. Možná to bylo nedočkavostí, možná strachem. Ano, zní to podivně, ale strachem. Nedokázala jsem si představit, jaké to asi bude žít víc jak půl roku po jeho boku. V mém srdci se rodilo něco jiného než pracovní ohleduplnost a respekt, který je mezi doktorem a jeho pacientem základním pojítkem. Jenže nejděsivější na tom všem bylo, že jsem ho nevnímala už ani jako přítele. Bylo to silnější než já. Pocit, který mě obklopoval v jeho přítomnosti, byl nepopsatelný. Den ode dne mě přitahoval víc a víc. Toužila jsem po něm víc než po čemkoli jiném. A co ještě? Chyběl mi jeho smích a něžný pohled anděla. Jeho vůně mě od našeho polibku doprovázela na každém kroku. I po koupeli jsme stále na své kůži cítila jeho parfém, který mi na něj nedovoloval zapomenout. Od dnešního rána jsem byla nesvá a pořád se mi tam někde ozýval čertík. Radil mi všechno na poslední chvíli odvolat. Ale ne, to prostě Michaelovi nemůžu udělat. Potom všem ne. Nějak to už zvládnu. Co já vím, jak to nakonec dopadne.  číst dál

Ze překrásného snu doprovázeného podmanivou hudbou mě vytrhly až čísi ruce, které mne v objetí zvedaly do výšky. číst dál

Zvedl ruku a opřel ji o rám dveří, čímž mě uvěznil ve své blízkosti a zablokoval mi jedinou cestu k „útěku“. Jeho oči se zahleděly do těch mých číst dál

„Nemáš vůbec zač, dítě. Krásně se vyspi.“ Odvětila Sue. Melodie její chůze postupně ustávala, až nakonec všechno utichlo. A já s Mikem osaměla... číst dál

„Taaak, už Vám jen povlíknu polštář, otevřu okno a budete spát jak Šípková Růženka...“ prohodila Michaelova hospodyně, když zaslechla kroky vcházející do místnosti. číst dál

Posílám něco kraťoučkého, ale šťavnatého na večer:) číst dál

U dveří domu už na mě čekal Michael, aby mě přivítal. Při pohledu na něj jsem s autem málem sjela do jezírka. Tak moc mu to slušelo. Vlasy měl sepnuté dozadu, ale občas mu do tváře spadlo několik neposlušných pramínků. Těsné černé tričko, přes které měl přehozenou saténovou červenou košili, lemovalo jeho vypracovanou figuru. K tomu všemu měl na sobě černé kalhoty a stejně barevný kožený pásek s výraznou červenou sponou. Nesmíš tu dnes večer zůstat ať se děje, co se děje. Je to pracovní večeře. číst dál